Koronavirus je pomalu na ústupu, i když vyhráno zdaleka nemáme, říká epidemiolog Rastislav Maďar. O své pomoci ministerstvu i o tom, proč ho teď bude potřebovat hlavně ostravská lékařská fakulta, se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Pane docente, co si podle vás z koronavirové epidemie odneseme?
Věřím, že nám po pandemii zůstane hned několik pozitivních věcí na různých úrovních. Kromě jiného se změní preventivní návyky populace. Asi se to nebude týkat všech, ale myslím si, že se velká část populace začne chovat zodpovědněji. Že pokud někdo bude mít počínající příznaky nákazy dýchacích cest, tak nebude sedět v kanceláři s jinými lidmi, a ještě ze sebe dělat hrdinu, že ho nějaká „chřipečka“ přece neskolí, ale zůstane pár dní doma. Věřím také tomu, že až začne sezona respiračních nákaz, tak si lidé budou zase velmi pečlivě dezinfikovat ruce, začnou znovu dodržovat odstupy od jiných lidí. Možná někteří lidé, i kdyby to nebylo povinné, vytáhnou sami roušky, aby jimi chránili sebe i své okolí. 

Právě roušky jsou teď velkým tématem. Ozývají se lidé, a jsou mezi nimi i lékaři, kteří tvrdí, že nošení roušek už je v tuto chvíli zbytečné…
Rouška zůstává naší pojistkou, že se nám koronavirus opět více nerozšíří. Když se přiblížím k někomu cizímu na dvoumetrovou vzdálenost, je vhodné si ji nasadit. A myslím si, že velká část populace to tak i chce, alespoň to ukazují průzkumy. Roušky mají opravdu smysl, ten virus tady stále je, byť je na ústupu. Vyhráno zdaleka ještě nemáme, což teď vidíme hlavně v lokálních ohniscích nákazy, jako je například Karviná. Navíc další případy se budou pravděpodobně objevovat s tím, jak se budou postupně otvírat hranice jednotlivých zemí.

Kromě pracovní skupiny ministerstva vedete na ostravské lékařské fakultě už několik let také Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví. Přitom fakulta neprožívá úplně jednoduché období. V minulosti čelila kritice kvůli chybnému přijímání uchazečů o studium medicíny a nyní jí chybí nová akreditace, aby mohla nové uchazeče přijímat. Jak celou situaci vnímáte?
Přiznám se, že se mi to neposlouchá snadno. Ostravu mám rád a lékařská fakulta je moje srdeční záležitost. Jde sice o nejmladší lékařskou fakultu v zemi, ale „nálepku problematické fakulty“ si určitě nezaslouží. Působí zde mnoho velmi kvalitních vyučujících, díky kterým odchází do praxe kvalitní absolventi. A nemyslím si to jenom já. Řada přednostů, primářů, lékařů z jiných zdravotnických odborníků napříč nemocnicemi vám potvrdí, že naši studenti i absolventi mají velmi dobré znalosti, a hlavně díky často individuální výuce jsou výborně připraveni do praxe.

Nicméně doporučení hodnotící komise Národnímu akreditačnímu úřadu je akreditaci fakultě neudělit. Co se stane, pokud se fakultě akreditaci všeobecného lékařství opravdu získat nepodaří?
To je scénář, který si asi nikdo neumíme představit. Víc, než kdy jindy se teď během koronavirové epidemie ukázalo, jak moc jsou studenti pro náš region důležití. Do pomoci zdejším nemocnicím a ostatním zdravotnickým i sociálním zařízením se jich ochotně zapojilo téměř 300. Většina z nich svoji pomoc aktivně nabídla ještě před nařízením vlády. Pomáhali dobrovolně, ve svém volném čase, a ještě u toho museli zvládat studium na dálku nebo se připravovat na státnice. Klobouk dolů. Všichni si jejich pomoc pochvalovali a někteří ředitelé dokonce projevili zájem, aby u nich studenti rovnou nastoupili do praxe. Pokud se budeme bavit o medicích, na naší fakultě ročně úspěšně ukončí studium desítky lékařů a většina z nich chce zůstat v moravskoslezském regionu. Věřím, že všichni uděláme pro získání akreditace maximum. Severní Morava svoji lékařskou fakultu potřebuje…

Fakultě asi nepomáhají ani vnitřní spory, které vede s univerzitou. Velký akademický senát odvolal děkana fakulty Arnošta Martínka z funkce. Ten se proti rozhodnutí brání u soudu, který ho na místo děkana vrátil předběžným opatřením zpět. Nemyslíte, že to všechno fakultě ubližuje?
Pana docenta Martínka si vážím. Je to člověk, který stál u zrodu fakulty, obětoval jí mnoho… Souhlasím, že vnitřní vzájemné spory fakultě ani univerzitě nepomáhají. Pan děkan to vnímá zřejmě tak, že soudní cesta je za dané situace jediný možný způsob, jak se před odbornou i laickou veřejností obhájit a dokázat, že nic není černobílé. Věřím, že ať tento soudní spor dopadne jakkoliv, udělá pan docent pro fakultu vždycky jen to, co pro ni bude považovat za nejlepší.

Jak sám říkáte, ostravská lékařská fakulta je pro vás srdeční záležitost. Nikdy jste tedy nad děkanskou funkcí nepřemýšlel?
Ne. Lékařská fakulta svého děkana má. Ale jsem připraven fakultě určitě pomoci. Vím, že je třeba ji víc personálně posílit a přilákat do Ostravy nové tváře. Problém s nedostatkem akademických odborníků mají lékařské fakulty napříč republikou, takže to nebude jednoduché. Musíme také zapracovat na rozvoji vědecké činnosti a zvýšit publikační činnost.

Jak toho chcete dosáhnout?
V tomto případě se neobejdeme bez úzké spolupráce s fakultní nemocnicí. Jsou to spojené nádoby. Byl jsem členem krizového štábu ostravské fakultní nemocnice a s panem ředitelem Havrlantem jsem doposud v úzkém kontaktu. Je to férový člověk a věřím, že se nám společně s vedením lékařské fakulty podaří vymyslet způsob, jak do Ostravy přilákat nové tváře a nemocnici společně s fakultou personálně posílit o několik docentů a profesorů. To je pro získání akreditace klíčové. Od pana ředitele vím, že se tomuto problému již delší čas věnuje a zájem o působení v Ostravě projevilo několik renomovaných odborníků z potřebných medicínských oborů. Jejich příchod ovšem komplikuje dlouhodobě nevyjasněná a poměrně složitá situace na fakultě.

Vy sám máte nyní poměrně blízko k ministerstvu zdravotnictví i samotnému ministrovi. Kdyby vám od něj přišla třeba nějaká zajímavá pracovní nabídka, uvažoval byste o ní?
Já si pana ministra Vojtěcha vážím. Má můj obdiv za to, jakým způsobem dokáže i přes obrovské tlaky, kterým čelil a čelí, pokračovat ve snaze změnit systém k lepšímu. Má své zásady, které jsou mi blízké, neřídí se marketingovými průzkumy, ale naslouchá odborníkům. Budu s panem ministrem dál rád spolupracovat, ale moje místo je teď v prvé řadě v Ostravě. Mám tento region rád, a kdo ho pozná blíže, zjistí, že Ostrava prošla obrovskou proměnou, a že má co nabídnout. Chci teď hlavně pomoci naší lékařské fakultě.

HANA HANKE