Kliknutím zvětšíte„Mami, tati, já chci na ježky,“ znělo první říjnovou sobotu nejednou Masarykovým náměstím, když děti zaznamenaly poutač na první ostravskou mezinárodní výstavu těchto chovných bodlináčů.
Do klubu Stará Aréna na ni nakonec chodilo tolik lidí, že jich pořadatelé museli část vždy nechat čekat venku, než se prostory uvolní. „My jsme z Polska a kromě Čechů tu jsou i Slováci a Maďaři,“ líčila Katarzyna Kosielska pocházející kousek od města Opole.
Dorazila s pěti svými mazlíčky - třemi nejběžnějšími africkými pygmy ježky a po jednom méně obvyklém ježku ušatém a vzácnějším bodlínovi (malém savci hmyzožravci původem z Madagaskaru).
Ať takové či onaké, chovatelé podotýkali, že pichlavá stvoření jsou večerními a nočními tvory. Proto je též měli v přepravkách – jedna pro každé takové samotářské zvířátko – a navíc i přikryté přehozy. Před soutěžní komisi hodnotící mj. povahu, tvář, oči, uši či bodliny je každopádně museli probírat z jejich denní dřímoty.
„Za tmy dokážou udělat pěkný randál. Však má taky každý vlastní kolotoč, na kterém si běhá,“ popisovala k tomu Tereza Bezděková od Blanska. Ta začínala s ježky (žijí čtyři až šest roků) před deseti lety, když chtěla domácího mazlíčka a nemohla si kvůli maminčině alergii na chlupy pořídit králíčka. Dnes by prý neměnila.
Organizátorka výstavy Simona Linková uvedla, že na výstavě jsou domácí ježci, kteří se ve volně přírodě nevyskytují. Oproti ježkům z české přírody jsou totiž menší i mazlivější. „Vyloženě se vyšlechtili na to, aby byli doma. Tenhle ježek nehibernuje, takže ve volné přírodě by ani nepřežil. Je to čistě domácí terarijní zvířátko,“ řekla Linková.
Pro některé chovatele podle ní bývá náročné, že je to hmyzožravec. „Musí se vypořádat s tím, že si pořídí ježka, ale zároveň i červy, sarančata, šváby a podobně. Je mu potřeba se přizpůsobit. Je to noční zvířátko, takže přes den můžete být v práci a v noci se mu můžete věnovat, ale zároveň dělá i docela bordel, není úplně ideální ho mít v ložnici,“ usmívá se organizátorka výstavy.
Pro děti se podle ní ježek moc nehodí. „Potřebuje mít svůj klid. Ne každý je povaha na výstavy, vybíráme sem ty hodné, kteří se nechají pohladit. Ale samozřejmě má ostré bodliny, dokáže i kousnout, když se mu něco nelíbí,“ řekla Linková.
Všechny bodlináče sice měli majitelé pojmenované, ale zvířata na svá jména podle nich neslyší. Chovatelé připouštěli rovněž určitou mazlivost ježečků, jakož i jejich potřebu teplého prostředí, dostatku místa či přísunu čerstvého hmyzu coby potravy. A upozorňovali, že pro lidi, co nespí tvrdě, to nejlepší společníci asi nebudou…
Chovatelů nicméně v Česku přibývá, je jich už přes padesát. Hodně jich je ze středních Čech, kde se výstavy ježků konají častěji. Do Ostravy zavítali i naši slovenští sousedé. Vedoucí slovenského klubu chovatelů Katarína Urbanová řekla, že zájemců o etický chov ježků přibývá i na Slovensku. „Problém množíren je stejný jako u psů a koček. Začíná se ale dělat větší osvěta a lidé se více obracejí na etické chovatele, kteří si genetiku hlídají,“ řekla Urbanová.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
