Zpíváte od dětství, hrajete na klavír a kytaru, mnoha posluchačům jste se ale dostala do podvědomí až nyní, co myslíte, že odstartovalo vaši pěveckou kariéru?

Určitě to souvisí s tím, že jsem dlouhou dobu hledala pořádný nebo možná správný impuls – zpívání jsem se věnovala hlavně v rámci rodinné kapely, spíš takový koníček. Takže mi chybělo něco, co by mi dalo takovou tu správnou energii. Teď to vypadá hrozně jednoduše, ale to, že mi nějaký impuls chyběl, jsem si vlastně uvědomila až zpětně. No a ten pořádný impuls jsem dostala vlastně před rokem na soutěži „Pretty Woman“, kdy jsem mimo soutěžní disciplíny zase jen tak ze sportu zpívala pro realizační tým a vznikly tak zajímavé pracovní nabídky. Pak následovaly další a všechno bylo najednou jednodušší – příprava muziky vlastního klipu, posluchači si začali také všímat, že existuji…to je asi to povědomí.

Jakých dosavadních úspěchů si nejvíce ceníte?

Nejvíc? Největší úspěch - možná spíš největší radost, přeci jen je spousta věcí na začátku, ale radost mám z toho, že se mi podařilo nastartovat plány a realizovat je – ať už to byl klip s vlastní muzikou nebo úspěšné nahrávání ve studiu. Ale asi největší úspěch v pravém slova smyslu, kterého si cením nejvíc, je to, že se mi podařilo dát se dohromady s partou skvělých muzikantů a mám radost z toho, jak výborně ta muzika zní a jaký má u posluchačů, takže klukům moc děkuju. A myslím, že příjemný úspěch jsou moje i pravidelné koncerty v pražském Hard Rock Café – úžasný zvuk i atmosféra.

Jak jste spokojená se svým prvním videoklipem „Křídla mám“ a jaké má podle vás ohlasy?

Když si vzpomenu na teplotu toho potoka, ve které se natáčelo nebo na to, jak vizážistka dorazila s půldenním zpožděním, že jsem se chvíli bála, že mi namaluje oči na záda, jak byla vystresovaná…tak to dopadlo docela dobře. Jasně, určitě bych spoustu věcí zpětně udělala jinak, ale beru to jako inspiraci pro příště. Je to můj první klip, a tak jsem s ním spokojená jako s prvním klipem. Musím říct, že mi dělají radost i ohlasy - především na to, že písnička je svižná, optimisticky naladěná a je česky. Mám radost, že ohlasy jsou většinou pozitivní a ty kritické zase většinou konstruktivní, za to jsem moc ráda.

Dosáhla jste již vašeho cíle, nebo míříte výš?

Mým cílem bylo a je dávat lidem dobrou náladu – možná to zní jako totální klišé, ale já to tak prostě cítím – mám ráda svěží optimistické písničky. Proto v tuto chvíli pracuji na vlastní desce, aby byla přesně taková. Stejně tak zkoušíme s kapelou takovou muziku, aby posluchače potěšila a udělal jim radost. Takže mám před sebou ještě pořádný kus práce a tím pádem mám rozhodně chuť a energii mířit výš. Řekla bych, že jsem na začátku cesty, po které jsem chtěla a chci jít.

Co vás vedlo k focení pro Playboy?

Odpověděla bych možná trochu oklikou – ano, moje fotky byly v Playboyi, ale kdo hledal odpověď přímo v časopise, tak byl možná zklamaný…protože tam našel především rozhovor a fotky byly součástí rozhovoru. Prostě víc odhalená těla najdete v létě při bruslení kolem Matyldy, než u rozhovoru se mnou v Playboyi. Je pravda, že když jsme křtili můj videoklip, tak se toho některá media chytla a začala zuřivě diskutovat o tom, kde všude jsem ukázala prsa – která ale tím pádem nikdo neviděl…a když se u křtu videoklipu ještě k tomu objevili policisté, vzniklo úplné drama. Že to byli měšťáci, co řešili parkování a ještě ne moje…to už se nikdo neptal. Jinak fotky vznikly v létě a fotila jsem je s americkým fotografem Brianem Flemingem – je to absolutní profesionál a také velmi pozitivní a příjemná osobnost, takže focení bylo úžasné.

Pocházíte z Mostu, studovala jste tady i střední školu? Jakou?

Původně jsem chtěla studovat školu mimo město - chtěla jsem zvolit nějaký hudební směr, ale nakonec jsem splnila přání rodičů studovat v Mostě. Bohužel tady takové možnosti nebyly, a protože režisér a maminka mají vždycky pravdu…vystudovala jsem Střední pedagogickou školu, ale ještě předtím jsem byla půl roku na soukromé hotelové škole. Paradox je, že tímto směrem jsem se nikdy nechtěla vydat „být učitelka“ (tak nevím, jestli nemá pravdu jenom režisér). Vždy mě to spíš táhlo k obchodu a zpívání. Asi jedinou výhodou na střední škole byly hodiny zpěvu a klavíru, které mi aspoň něco daly, ale nebylo to to pravé ořechové.

Jaký máte nyní vztah k rodnému městu, bydlíte tady stále, nebo jste se již stala obyvatelkou hlavního města?

Most jako takový mám moc ráda, i když asi všichni víme, že je pořád co vylepšovat. Pravdou je, že se toho hodně změnilo k lepšímu. Takže do Mostu se vracím hodně ráda, i když času je teď opravdu málo – taky to často od blízkých schytávám, že je tady trochu zanedbávám. Však mi taky říkají „Pražando“…, takže tím se přiznávám, že už asi půl roku bydlím v Praze – původně jsem dojížděla, ale z časových důvodů jsem se musela přesunout do Prahy.

Co v Mostě máte ráda a co naopak nemusíte?

Momentálně se těším na nové jezero, jsem hodně zvědavá na to, jak bude vypadat jeho okolí. Nejraději mám hrad Hněvín – je to místo, kam chodím hřešit…mají tam totiž moji nejoblíbenější palačinku. Jakmile jsem v Mostě, najdete mě právě tady u palačinky. A pochopitelně je tu i krásný výhled, když není zrovna smog (ještě že si nedávám palačinku jenom, když je hezký výhled …). Most je pro mě nejhezčí v létě a pak v prosinci, kdy je město rozzářené nádhernou vánoční výzdobou.

A co muži? Máte momentálně přítele?

Ano, přítele mám a přijde mi, že trochu opisoval z mé písničky „Křídla mám“, ale to si nestěžuji…, naopak jsem spokojená a doufám, že mi ta spokojenost vydrží.

Co je pro vás v životě důležité?

A jéje, to zase bude zavánět ode mě nějakým klišé – ale myslím, že to důležité vlastně padlo v předchozích otázkách a možná bych k tomu dodala, že pro mě je důležité dávat lidem inspiraci a zase ji dostávat zpátky. A hlavně, až se jednou na té životní cestě otočím, tak tam chci vidět samé usměvavé tváře, abych měla dobrý pocit, že ta cesta za to stála.

Co byste popřála čtenářům Deníku do nového roku?

Méně plánovaných předsevzetí a více těch realizovaných.