Podle ní jde nejen o jednu z nejekologičtějších elektráren, ale pochlubit se může například i úchvatnou průmyslovou vyhlídkou ve výšce 144 metrů, která je nejvyšší v ČR a je přístupná veřejnosti. Jak vůbec taková elektrárna funguje, kolik denně spálí uhlí a proč je její vodní přivaděč spojovaný s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem? Exkurze Deníku prozradí víc.

JAK VZNIKÁ ELEKTRICKÝ PROUD?

Elektrárna Ledvice se stavěla v letech 1966 až 1969. Původně měla pět tzv. výrobních bloků s výkonem 640 MWe, z nichž každý pracoval s vlastním kotlem i turbínou. Následovaly přestavby bloků, vlastní ekologizace a jejich ustálení na tři výrobní bloky v letech 1998 až 2005 s výkonem 330 MWe. Od roku 2009 začala výstavba nového výrobního bloku B6 s výkonem 660 MWe.

„Pomalu dobíhá zkušební provoz nového bloku a současně se elektrárna připravuje na zpřísnění limitů v otázce rtuti v roce 2021. Po uvedení nového bloku B6 do provozu, byly utlumeny dva výrobní bloky B2, 3. Momentálně je B4 v plánované odstávce kvůli opravě fluidního kotle. Elektrárna má celkový výkon 770 MWe,“ informuje vedoucí oddělení řízení provozu Petr Jirava, který dále vysvětluje, jak vzniká elektrický proud.

Všechno začíná právě u bloků, do kterých je uspořádána většina uhelných elektráren. Jde o samostatnou jednotku skládající se z kotle, turbíny a příslušenství, z generátoru, odlučovačů popílku, chladicí věže, z blokových / vývodových transformátorů a z odsiřovacího zařízení. Součástí jsou rovněž přivaděče, čerpadla a chemická úprava vody včetně komínu, pomocných zařízení k odlučování popílku a odsiřování.

„Než se blok spustí, proudí vody čerpací stanicí potrubími do strojovny, kde chladí kondenzátor. Nazpátek se cirkuluje přes rozptylové kanály do chladicí věže, měřící 145 metrů. Než blok začne pracovat, musíme mít samozřejmě palivo. Pro naši uhelnou elektrárnu jde o hnědé uhlí z nedalekého dolu,“ říká Jirava.

Palivo se dostane do kotle pomocí pásové dopravy do zásobníku. „Než zapálíme kotel, musíme připravit vápencovou suspenzi, tedy odsíření, napustit absorbér, spustit jeho oběhová čerpadla, zapálit najížděcí plynové hořáky a po najetí ventilátorových mlýnů je zapálen uhelný prášek. Ve spalovací komoře pak hoří uhelný prášek, který vytváří teplo,“ popisuje Jirava.

Teplo uvolněné v kotli ohřívá vodu procházející trubkami uvnitř kotle a mění ji v páru. Pára proudí do turbíny, jejím lopatkám předá svou pohybovou energii a roztočí ji. Vzhledem k tomu, že je turbína pevně spojena s generátorem, roztáčí se i ten a přeměňuje mechanickou energii na elektřinu. Jen stator generátoru váží 350 tun a před lety se sem přivážel z lovosického přístavu přímo z Německa.

Pára vycházející z turbíny je vedena do kondenzátoru, kde zkondenzuje, tj. z plynu se stane opět kapalina. Z kondenzátoru je voda vedena zpět do kotle, kde celý cyklus začíná znovu. „Kromě výroby elektrické energie zajišťují Ledvice také dodávku tepla v páře pro nejbližší okolí, pro města Teplice a Bílinu včetně horkovodní dodávky tepla právě pro město Ledvice,“ upřesňuje mluvčí ČEZ Ota Schnepp. Denně se tady spálí až 210 vagónů plných uhlí při teplotě asi 1 200 stupňů. Elektrárna používá ultramoderní filtry, které odlučují více než 99,8 % prachu z kouřových plynů.

KRVAVÝ PŘIVADĚČ Z DOB HITLERA

Evropské emisní limity na tuhé zbytky vyžadují průměr prachových částic do 10 miligramů za 24 hodin, který je monitorován a plněn. Popílek a strusky ukládá elektrárna do svých sil a využívá ho jako vedlejší produkty do stavebnictví. „Používají se také pro rekultivace po těžbě povrchových dolů. Z popelovin a strusky je vytvářen certifikovaný produkt v podobě litého granulátu stabilizovaný vápnem a vytváří se reliéf krajiny,“ uvádí Jirava.

Kromě uhlí je nezbytnou surovinou také voda, jež se čerpá z Dolních Zálezel přímo z řeky Labe. Gravitačním potrubím teče následně přivaděčem až do elektrárny. „Tomu někteří přezdívají krvavý. Nazval ho tak jeden z přeživších totálně nasazených Holanďanů, který musel za druhé světové války budovat pro Hitlera chemičku v Záluží u Litvínova, v níž se vyráběl benzin. Přivaděč měl totiž ústit až tam a podle něj ho stavěli váleční zajatci. Sám byl svědkem toho, jak byl z jejich transportu na nádraží v Mostě odpojen vagon s lidmi a připojen k jiné soupravě. Později se dozvěděl, že je vezli někam k Labi,“ zabrousil do historie Ota Schnepp.

Náklady na výstavbu elektrárny do současného stavu jdou do desítek miliard korun. V elektrárně pracuje zhruba 200 zaměstnanců, sám Petr Jirava sem nastoupil už v roce 1987. Přímo v provozu ovšem běžně žádní lidé nejsou, což není nic zvláštního. „Provoz je zautomatizovaný, přesto na jedno tlačítko elektrárna nefunguje. Operátoři ve velínu řídí a kontrolují provozní parametry prostřednictvím řídicího systému společně se strojníky energetických zařízení,“ vysvětluje Jirava.

VÝHLED DO ŠIROKÉHO OKOLÍ

V Elektrárně Ledvice současně vyrostla nejvyšší rozhledna v České republice, která měří 144 metrů. Výtah vyveze návštěvníky do 28. patra za 50 vteřin, poté stačí už jen vyjít věží po 24 betonových a 22 točitých schodech z oceli.

Prosklená vyhlídka s přístupným ochozem se nachází na pravé věži kotelny. Díky své „středopoloze“ nabízí výhled na celé České středohoří a Krušné hory. Vidět jsou například vysílač Buková hora, Děčínský Sněžník, Komáří vížka, Jedlová hora či Milešovka a Bořeň. Nechybí třeba ani pohledy na zámek Jezeří, hrad Rýzmburk nad Osekem nebo teplický hrad Doubravka.