Mnoho informací o historii kaple se zatím dohledat nepodařilo. „Podle nápisu na štítu je patrné, že byla vybudovaná v roce 1821. Pak o ní dlouhou dobu nic nevíme,“ sdělil člen spolku Domov 2018 Petr Jirout. Postupně kaple chátrala, dostala se až do dezolátního stavu. „V 80. letech se dva zdejší lidé rozhodli, že provedou základní statické zajištění stavby,“ odkázal na práci Zdeňka Jirouta a Ladislava Horáčka.

Právě v 80. letech se do této osady začali znovu stěhovat lidé, kteří objevili také zdejší dominantu, kapli Nejsvětější trojice. „Zjistili jsme, že v 70. letech kaple zvon měla. Pak ale byla vykradená a zmizel zvon i oltář,“ připomněl Jirout.

Zdejší lidé si přáli, aby se zvon do kaple vrátil. Intenzivní práce na opravě a navrácení znovu začaly v roce 2014 a trvaly dva roky. Dělníci opravili interiér, štít, fasádu, natřeli věž nebo předělali obrubník u silnice. Tyto práce financoval soukromý donátor.

Během čtyř měsíců vybrali peníze

Na samotný zvon mezi sebou vybírali peníze lidé z Neznaboh. „V březnu letošního roku jsme uspořádali ve spolupráci se spolkem Domov 2018 veřejnou sbírku. Během čtyř měsíců jsme vybrali částku 165 tisíc korun, což stačilo na pořízení zvonu a jeho instalaci,“ řekl Jirout a doplnil, že přispělo zhruba sto lidí.

Finální podoba zvonu vznikla díky doporučení mistra zvonaře a přání zdejších lidí. Zvon vyrobil Michal Votruba z Myslkovic. Historickou repliku udělat nešlo, protože fotografie ani popis zvonu se nedochovaly. A jak vlastně vypadá? „Na zvonu je Otec, Syn a Duch svatý, což koresponduje s názvem kaple. Je tam vyobrazený rok výroby zvonu. Nechybí ani odkaz k dřívějšímu německému názvu osady Niesenbahn. Je tam také motto Nechť pravda zní krajinou,“ odhalil jeden z hlavních organizátorů akce.

Vyvrcholením několikaletých příprav byla sobotní událost, na kterou přišly necelé dvě stovky lidí. U kapličky postavili zdejší obyvatelé zahradní stan, ve kterém rozdávali pití a drobné občerstvení. Děti dostaly nafukovací balónky. Atmosféra byla velmi příjemná, sounáležitost lidí byla doslova cítit ve vzduchu.

Zvonu požehnal arciděkan Miroslav Šimáček. Pak jej mistr zvonař spolu se svým kolegou za doprovodu písně Hallelujah odnesli ke kapli. Následně byl za pomoci vysokozdvižné plošiny umístěn na své místo v kapličce. Krátce před půl čtvrtou se poprvé rozezněl a dojatí lidé spontánně zatleskali. „Tak jsem se konečně dočkala, máte tu zvon,“ řekla paní, která se na slavnostní akci přišla podívat. „Už tu chybí jen večerka a máme tu všechno,“ pravil vedle stojící pán.

Vždy, když lidé uslyší tento zvon, vzpomenou si, že díky vzájemné sounáležitosti a dobrému skutku dokázali do zdejší kaple vrátit srdce. Nechť pravda zní krajinou.