V sobotu odpoledne více než kdy jindy bylo v zubrnickém skanzenu těžké parkovat. Ale přijet sem s menším zpožděním než jindy mělo i své výhody. Auta návštěvníků odsud zase dříve mizela, tedy místa se tu uvolňovala v pravidelných intervalech. Nebylo tedy třeba parkovat na nepopulární louce už před skanzenem.

Další nevýhodou pozdního příjezdu bylo, že na vás nezbyly luxusní bramboráčky ze stánku před hospodou. „Návštěvníci nám je vykoupili už dopoledne, trochu jsme si vyčítali, že jsme se jimi lépe nezásobili,“ prozradil prodejce. Opečené klobásky nabízel také už jen paprikové, po bílých se též „jen zaprášilo“. Stánků bylo na slavnosti také méně, než jiné roky. Ale jako vždy návštěvník ocenil, že se prodejci asijského zboží opět zubrnickému skanzenu vyhnuli. Recept je na to celkem jednoduchý. Obec je na tyto lidové akce nezve, či spíše jim nenabízí své stánky.

V místní hospůdce byly k mání dvě polévky, vývar a drštková. Vedle nich pak guláš. Ve stáncích chyběla tradiční jistota místních lidových slavností, stánek s pečenými bramborami. Za to tu byly jiné jistoty, rodiny Jahodových z Roudnice legendární „svatební“ koláčky a výborné Babiččiny sirupy až z Vrchlabí. Jejich autorka jezdí do Zubrnic dvakrát ročně, zjara a na Vánoce. A přiznám bez mušení, je pro mne vždy velkým lákadlem. Její rakytník, meduňka, ostropestřec mariánský, brusinka a desítky dalších sirupů jsou báječné dárky nejen pod stromeček. Na místě vždy zjistíte, že mají léčivé účinky a doma chutnají. „Přemlouvali mě, abych začala i s domácími marmeládami. Zatím jsem odmítla, nechci tříštit síly. A když se tu rozhlédnete, marmelády tu minimálně dva stánky mají,“ bránila se šikovná majitelka stánku.

Do zachráněného kostela svaté Máří Magdaleny, jemuž před lety hrozila zkáza  - on bolševik se totiž v 70. a 80. letech s církevními památkami moc nemazlil – se v sobotu před nepříjemným deštěm sužujícím vánoční slavnost schoval a tančil tu i hrál na lidové nástroje krásnolipská soubor Dykyta. A byla to opět krása.

K mání byl na slavnosti svařák dětský i ten poctivý dospělácký, různé kávičky včetně té vídeňské, desítky klobás roztodivných tvarů i názvů, sýry ovčí i rozpékané, šály, rukavice i čepice, domácí buchty, perníky. Děti si tu užívaly v dobové školičce dílničku, a s velkou radostí zde vyráběly dárečky pro nejbližší.

A návštěvnice různého věku? Ty to jen ocenily. Třeba dvě seniorky z ústeckých Všebořic. „Krásný je to tu. Všechno jsme měly, vše ochutnaly. I to, co nesmím - a já smím všechno,“ smála se dáma. „Dárky jsem tu nenakupovala, já jsem spíš přes jídlo,“ hrály jí šibalské ohníčky v očích. Připustila ale, že ve skanzenu letos na Vánoce chyběl stánek s pečenými bramborami. A její kamarádka ze stejné čtvrti Ústí si zase všimla, že skanzen nenabízí tradiční podzimně - vánoční pečené kaštany. „Ty bych tu vážně ocenila a ochutnala, nejedla jsem je už roky,“ posteskla si pro Deník Marie Faustíková. 

Ochotné mluvit pro média byly také Bára a Eliška, osmnáctileté studentky z gymnázia, vyšší průmyslovky  z Lovosic. „Dárky jsem si tu žádné nekoupila, ale ochutnala tradiční české pečivo. Jeden stánek tu má výborné malé koláčky,“ prozradila slečna. „Slyšely jsme tu zahrát pěkně harmoniku, ale neviděly tančit Dykytu, lidový soubor z Krásné Lípy. A ani žádné vánoční recepty na mazance a cukroví si domů nevezeme,“ shodly se obě dívky.