V sobotu 11. listopadu zemřel Karel Schwarzenberg, v mnoha ohledech výjimečná osobnost, na kterou se jen tak nezapomíná. Potvrzuje to v rozhovoru i František Kinský, majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí, kterého mnozí znají především z televizních obrazovek jako průvodce pořadem Modrá krev. V něm dal nahlédnout i do historie a současnosti rodu Schwarzenbergů.

Na svého přítele vzpomínal i Tomáš Czernin:

Czernina se Schwarzenbergem pojilo dlouholeté přátelství.
Jeden z nejdůležitějších lidí, co jsem znal, vzpomíná na Schwarzenberga Czernin

Jaké bylo vaše poslední setkání?
S Karlem Schwarzenbergem jsme se osobně naposledy viděli v červnu tohoto roku. Společně s Constantinem Kinským jsme byli pozváni na večeři ke Karlovi domů do Dřevíče.

Jak na Karla Schwarzenberga budete vzpomínat, jaký byl člověk, vybavíte si nějakou nejsilnější vzpomínku na něj?
Karel Schwarzenberg byl člověk nesmírně laskavý a ohleduplný, noblesní vzdělaný muž se skvělou rodinnou výchovou, sečtělý a vysoce kultivovaný.

Měl jsem velmi rád jeho osobitou češtinu. Do jeho jazyka stále pronikala slova z dob 1. republiky, která se vyznačovala častým užíváním drobných a milých archaismů, ačkoli Karel byl člověk, který ve svých myšlenkách i činech dovedl hledět daleko do budoucnosti. Svým smýšlením byl Evropan a jako politik byl vysoce respektovaným reprezentantem našeho státu. Život si uměl užívat po všech stránkách.

Redaktorka Deníku vzpomíná na Karla Schwarzenberga:

Kateřina Perknerová
Nevejdu se do žádné škatulky, řekl mi Karel Schwarzenberg. Bylo to tak

Co podle vás s odchodem Karla Schwarzenberga ztrácíme?
Ztrácíme velmi významnou a i ve světě uznávanou osobnost, člověka, který ze svých postojů a názorů nikdy neuhnul. Domnívám se, že jiného podobně respektovaného politika evropského formátu v současnosti nemáme. Já osobně ztrácím celoživotního přítele, který mi vždy a za všech okolností uměl dobře poradit. 

Lidé v Orlíku nad Vltavou považují Karla Schwarzenberga, který v sobotu zemřel ve Vídni, za Jihočecha. Ač se narodil v Praze, vyrůstal právě na zámcích v Orlíku a také v deset kilometrů vzdálených Čimelicích. Na obecním úřadu v Orlíku vyvěsili smuteční vlajku, u zámku lidé zapalují svíčky:

Zdroj: Deník/ Edwin Otta