Kromě dalších nálezů úlomků keramiky, dřevěných vozů s kovovými ozdobami, šperků a zbraní přináší zmíněný výzkum halštatského pohřebiště postupně nové a v mnoha případech zásadní poznatky.

V laboratořích nyní pokračují rozbory a mnohé analýzy, jako například půdní DNA s využitím nejmodernější techniky. „Po Wankelově výzkumu zůstalo mnoho otazníků a hypotéz. Léta se mělo například za to, že ostatky lidí a předmětů ležely pod zemí v černé vrstvě, která vznikla hořením. Nyní vše nasvědčuje tomu, že šlo o přirozený proces tlení. Pod betonovou podlahou jeskyně, kterou za války využívali nacisté, se nám podařilo najít ve čtyřech sondách neporušenou původní vrstvu a zrekonstruovat tak dávnou podobu jeskyně,“ řekl Deníku vedoucí výzkumu Martin Golec z Univerzity Palackého v Olomouci.

Podle prvotních indicií se měl v Býčí skále na cestu do záhrobí vydat halštatský velmož se svými doprovodem, oběťmi a mnoha luxusními dary. Současné poznatky naznačují, že v jeskyni bylo postupně pohřbeno několik generací z tehdejší vládnoucí elity. „Mrtví velmožové a velmožky byli uloženi v dřevěných komorách obložených kameny. S pohřební výbavou, jídlem a dary. Domníváme se, že šlo o jeskynní svatyni z let 575 až 450 před naším letopočtem. Postupně se nám podařilo najít také fragmenty šesti pohřebních vozů. To je polovina z celkového počtu na území Evropy z tohoto období,“ uvedla za tým odborníků Zuzana Golec Mírová z Karlovy Univerzity v Praze.

Jako naprosto jedinečný pak odborníci vidí způsob ukládání mrtvých těl v místech, kudy protéká podzemím potok při velkých povodních. Jsou přesvědčení, že měl náboženský podtext. „Prostory v Býčí skále místy zaplavovala voda. Děje se to i nyní. Podobné ukládání mrtvých do povodňového řečiště v Evropě není známé. Domníváme se, že to bylo zcela záměrně. Jako symbol. Pod zemí patří mrtvý bohu a jiným bytostem, hříchy z pozemského světa odplaví voda. Tehdejší elity se rády stavěly mezi lidi a bohy. Je to nesmírně zajímavá věc,“ dodal Golec s tím, že nová zjištění bude tým odborníků po dokončení analýz postupně zveřejňovat.

V jeskyni se pod zemí ukrývalo také množství předmětů, které nepocházely z našeho území, ale z různých částí Evropy. Ať už šlo o zmíněné vozy, šperky, zbraně nebo keramiku. Soubor originálních Wankelových nálezů z Býčí skály si prohlédnou návštěvníci Muzea Blanenska. Do Blanska je před časem půjčilo Naturhistorisches museum ve Vídni. V okresním městě se mají zdržet zřejmě až do konce roku. „Už loni se nám podařilo přivézt zhruba sto padesát předmětů. Nejstarší jsou ze starší doby kamenné. Jedná se většinou o štípané nástroje z pazourku a křišťálu,“ řekl archeolog Muzea Blanenska Marek Novák. Nejmladší dovezené předměty pak pochází z mladší doby bronzové.

V muzeu je také socha takzvané Wankelovy princezny z Býčí skály. „Jedná se o rekonstrukci postavy pětatřicetileté ženy ze starší doby železné. Včetně kopie dobových šatů a šperků výhradně ze souboru nálezů z Býčí skály,“ dodala ředitelka Muzea Blanenska Pavlína Komínková.