Program padesáti havířských spolků začíná krátce po desáté výstřelem královské gardy, pro někoho nečekaným. Představitelé města pak přichází na pódium a slova se ujímá primátorka Karolína Koubová (Fórum Jihlava).

Nazývá těžbu v Jihlavě rodinným stříbrem. „Díky stříbrným dolům se stala Jihlava královským městem. Nebýt stříbra, nebyla by Jihlava. Nebylo by bohatého města s obrovským náměstím, s velmi bohatou historií a neměli bychom místa paměti, ve kterých se odehrály důležité a zásadní chvíle pro celé království,“ připomíná. Nikomu ani nevadí, že drobně mrholí. Alespoň není vedro.

Pak z podzemí vylézá perkmistr, kterého však primátorka zavolat nezvládla, musel zaznít dětský hlas. Po něm se pak představují další děti v kostýmech. Několik minut jsou divákům odlehčenou formou popisovány jednotlivé profese spojené s hornickým řemeslem. Co na tom, že se opakuje program z pátečního večera.

Když už se dá hornický průvod do pohybu, nemá konce. Někteří havíři mají prapory, jiné doprovází i kapela. Hned na začátku prochází pod dívkami symbolizujícími anděly. Mladé artistky jsou zavěšené v kruzích, když je ale havíři polechtají na chodidlech, zvednou nohy do výšky. Všichni se baví.

Průvod si pochopitelně užívají i sami havíři, ať už z Česka, ze Slovenska nebo z Polska. „Karviná zdraví Jihlavu,“ křičí jeden z mužů v průvodu. „Ostrava zdraví Karvinou, přijeďte k nám,“ odpovídá jedna z přihlížejících. „Nelituji, že jsem sem jela, stojí to za to,“ vypráví později Václava Noháčová. „Jsem rozená Jihlavačka, ale i když bydlím v Bohumíně, dnes jsem až plakala. Vždycky mě to chytí u srdce, klobouk dolů před pořadateli,“ dodává její kamarádka Marie Galočová.

Průvod pokračuje podél parku Gustava Mahlera, tam jsou pro změnu akrobatky zavěšené v šálách. I s nimi havíři laškují. U gymnázia je pak nespočet stánků s dobrotami, průvod však nezastavuje, dojde až do pivovaru.

Tam se malí havíři odpojí a jdou po chodníku zpět do centra. Budou ještě někde k vidění? To je otázka na Tomáše Koukala z jihlavského magistrátu, která ale zůstane nevyřčená. „Nemám čas,“ odpoví v rychlosti úředník, zatímco se snaží, aby všechny děti stihly projít v průvodu, než policisté opět pustí do křižovatky auta. Jeho plán se mu nepodaří, několik málo osob z početného průvodu zůstane stát na druhém konci chodníku.

„Je to úplně v pohodě,“ říká mladý policista, který před pár minutami zastavil auta, na dotaz k řízení dopravy. Projíždějící už ten den staví naposledy, průvod je po půl hodině u konce. „Nikomu nevadí, že ho na tři minuty zdržíme, byli zatím jen dva nedočkavci, co se v koloně otočili a jeli zpátky,“ dodává. Havíření je zkrátka pohodové setkání lidí se stejnou vášní.