Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Helena Medková: Poznala jsem, co je to být uprchlík a začínat úplně znova

Pražský deník přináší seriál Příběhy pamětníků. Ten prostřednictvím krátkých příběhů připomíná historické momenty 20. století. Další z dílů představuje paní Medkovou, manželku novináře a disidenta Ivana Medka.

12.9.2017
SDÍLEJ:

Ivan a Helena Medkovi na archivní fotografii. Foto: ČTK/Tomáš Železný

Helena Medková, roz. Cinybulková se narodila 10. února 1946. Prožila krásné dětství a odmalička byla vedena k hudbě a hře na klavír. Na základní školu chodila v padesátých letech, což byla politicky a společensky velice složitá doba. Už jako dítě si uvědomovala, že to, co se říká doma, se neříká ve škole. „Já si pamatuju, že doma se spousta věcí říkala šeptem. V předškolním věku jsem si například myslela, že Moskva je sprosté slovo, protože se to jenom šeptalo.“ 

Natoupila na AMU 

Po šesti letech na konzervatoři se paní Medková rozhodovala, jestli bude hudbu studovat dál, nebo půjde učit. Protože si nebyla jistá, jestli má dostatečný talent, šla se ukázat významnému českému pianistovi Ivanu Moravcovi. „Byla jsem mu zahrát a on řekl, že by to se mnou zkusil. On totiž začínal od toho roku učit na vysoké škole.“

 Nastoupila tedy na Akademii múzických umění (AMU) do jeho třídy. Byl to právě Ivan Moravec, který ji seznámil se svým kamarádem Ivanem Medkem, oba byli o generaci starší než ona. Studium klavíru je osamělé a mladá Helena měla radost, že našla přátele, od kterých se mohla učit, vážila si jich a vzhlížela k nim. V roce 1968 ovšem Ivan Moravec nečekaně emigroval. Do ČSR alespoň vzkázal Ivanu Medkovi, ať se postará „o to děvče, které zůstalo v Čechách samo“.

V pětadvaceti se nechala pokřtít

 Ivana Medka obklopovala zajímavá a inspirativní společnost a Helena Medková si v ní našla spoustu přátel. V tomto převážně křesťanském prostředí se cítila tak šťastná, že se v pětadvace- ti letech nechala pokřtít.

Po roce 1968 nastalo období normalizace. Neznamenalo to ovšem návrat k normálu, ale k pokrytectví, lhaní a udávání. S tím se nechtěla smířit skupina lidí, která vydala prohlášení později nazvané Charta 77. Ty, kteří podepsali Chartu 77 v první vlně, režim krutě postihl. Byl mezi nimi i Ivan Medek, jehož ihned propustili ze zaměstnání. Signatáři byli neustále kontrolováni, předvoláváni k výslechům, a nabízeli jim dokonce vystěhování. Rakouský ministerský předseda Bruno Kreisky tehdy nabídl všem signatářům Charty 77 azyl.

Nevěděli jsme, jestli se ještě někdy uvidíme 

Jednou odpoledne si zavolali Ivana Medka opět k výslechu. Když se připozdilo, nabídli mu, že ho odvezou domů. Naložili ho do auta, odvezli do lesa a tam ho surově zbili a nechali ležet. To byla poslední kapka a Ivan se rozhodl pro emigraci. „Byli jsme velmi dobří přátelé, ale když řekl, že odjede, tak jsme nevěděli, jestli se ještě někdy uvidíme.“ Než Ivan Medek emigroval, zeptal se Heleny, jestli by také nezkusila vycestovat na Západ. Řekla, že ano. „To je tak všechno, co jsem mohla slíbit. Protože vyjet v sedmdesátých letech na Západ bylo prakticky nemožné.“ Heleně Medkové se to ale podařilo díky kamarádce, japonské houslistce, která tou dobou koncertovala v Německu a poslala jí pozvání. Helena Medková nikomu nic neřekla, rodiče si mysleli, že se vrátí na Silvestra domů. Nevrátila se.

Když Helena Medková překročila hranice, neměla doklady, musela si zažádat o azyl, ale jako důvod nemohla uvést pronásledování. Učila na střední škole a nemohla doložit, že by ji komunisté ničili, vyslýchali nebo zavírali. Azyl dostala díky tomu, že se přihlásila jako žena Ivana Medka. „Já jsem poznala, co to je být uprchlík, co to je žít z podpory, co to je být neza-městnaný… najednou začínáte úplně znova. Ale bylo na tom také krásné, že jsme začínali znova spolu. S Ivanem.“

V Rakousku si našla práci v hudební škole 

Ve Vídni se Ivan Medek přihlásil do Hlasu Ameriky. „Hlas Ameriky jako oficiální americká vysílačka měl za úkol informovat svět o dění ve Spojených státech amerických. Takže zprávy o tom, co se děje v Československu, byly spíše výjimkou, a bylo třeba je tam protlačit.“ Ivan Medek díky kontaktům, které měl, přinášel aktuální zprávy o dění v Československu, že existuje odpor, že jsou lidé, kteří se snaží bojovat proti režimu, a jak se k nim režim chová. Helena Medková si našla práci v hudební škole a později na konzervatoři města Vídně. Kromě toho, že učila, pomáhala svému muži s šířením informací. „To znamená, že jsme texty, které jsme dostávali, večer po práci přepisovali, rozmnožovali, překládali, strkali do obálek a posílali do různých redakcí a institucí.“ 

Po revoluci v roce 1989 se manželé Medkovi do Československa vrátili alespoň na vánoční svátky. V Rakousku měli práci a domov, v Praze nic. „Takže všechno zůstalo při starém až do roku 1993, kdy zavolal do našeho vídeňského bytu pan prezident Havel, jestli by Ivan nenastoupil u něho na Pražském hradě v kanceláři prezidenta. Nastoupil tam a byl tam celých šest let jako kancléř.“

On bydlel na Hradě, ona zůstala ve Vídni

Helena Medková zůstala ve Vídni, kde měla svou práci. „Na mě tady nikdo nečekal. Začínat potřetí v životě znovu od nuly taky není legrace.“ Ivan Medek bydlel na Hradě, paní Helena ve Vídni a jezdili se navštěvovat. „Umíte si představit, jak to bylo krásné? Já jsem se pořád těšila. Do Prahy jsem se těšila za ním a z Prahy jsem se těšila do své milované Vídně. A ve vlaku, co já jsem toho přečetla!“

Na Silvestra 1998 skončila práce Ivana Medka na Pražském hradě. Oba ale stále žili odděleně. Teprve když manžel v roce 2003 onemocněl tak, že potřeboval její pomoc, přestěhovala se na trvalo do Prahy, kde žije dodnes. „Zaplať pánbůh, co jsem se v životě naučila, to mohu použít. Jsem za všecko moc vděčná. Protože jsem toho dostala, ani nevím jak. Zaplať pánbůh. Hodné rodiče, hodného muže, zdraví i krásnou práci.“

 

Pro Paměť národa s pamětnicí natáčel Vít Pokorný.

 V příštím díle seriálu představíme pamětnici bombardování Kralup nad Vltavou Danuši Hanauerovou.

Ivan Medek (1925 2010)Český novinář, původní profesí muzikolog, spolupracovník Talichova Českého komorního orchestru a České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr výtvarníka Mikuláše Medka.
Během pražského jara vstoupil do Českoslo-venské strany lidové s cílem ji reformovat, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z ní vystoupil. Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po podpisu  Charty 77 dostal okamži- tou výpověď ze Supraphonu.
Poté pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou.
Po řadě výslechů a přepa-dení StB emigroval do Rakouska. Ve Vídni udržoval kontakty s disidentskými kruhy v ČSSR (Charta 77, VONS), stal se dopisova-telem Hlasu Ameriky, spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa a dalšími rozhlasovými stanicemi  BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.
Od roku 1991 je nositelem  Řádu T. G. Masaryka.
V letech 1993 až 1998 pracoval na Pražském hradě jako kancléř prezidenta Václava Havla.
V roce 1999 byl vyzname-nán medailí Za zásluhy a v roce 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.
Zemřel 6. ledna 2010 a je pohřben na Břevnovském hřbitově.

O projektuPražský deník - Paměť národa
Cílem projektu Pražského deníku je připomenout čtenářům nedávnou minulost formou svědectví a krátkých příběhů pamětníků, které se vážou k důležitým historickým momentům 20. století.
Projekt vzniká ve spolupráci s organizací Post Bellum, která dlouhodobě sbírá výpovědi pamětníků a spravuje portál www.pametnaroda.cz.

Autor: Eliška Černá

12.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kateřina Perknerová.
35 9

Komentář Kateřiny Perknerové: Chraňte si hrdla i majetek, parlament zasedá

Ilustrační foto
5 10

Pojišťovny utahují šrouby: chtějí šetřit na lécích pro těžce nemocné

Praděd pokryl sníh a pomníky hrdinů svíčky: prohlédněte si nejlepší videa

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 16. a 17. listopadu 2017.

Mugabe odmítá odstoupit, lidé vyrazí do ulic podpořit armádní převrat

Mezinárodní pozorovatelé situace v Zimbabwe předpokládají, že její obyvatelé vyrazí v sobotu ve velkém počtu do ulic, aby podpořili nekrvavý vojenský převrat, k němuž v tomto týdnu došlo, a současně vyzvali zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho, aby konečně odstoupil.

Školákům pomáhají při výuce roboti. U dětí rozvíjí logické myšlení

Jsou drobní, blikají a poslouchají rozkazy. Na Základní škole Purkyňova ve Vyškově se školáci učí s pomocí malých robotů, takzvaných Ozobotů. Žáci se díky nim zábavným způsobem seznamují se základy programování.

Škoda bude vyrábět elektromobily v Mladé Boleslavi. Začne v roce 2020

Česká automobilka Škoda Auto bude vozy s čistě elektrickým pohonem vyrábět v závodě v Mladé Boleslavi. Již od roku 2019 bude firma vyrábět i elektrické komponenty pro plug-in-hybridy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT