V rozhovoru pro Deník po návratu z extrémně náročné expedice na sedmitisícovku Baruntse vypráví o tom, jak se v Himálaji strašně těšil, až se proběhne doma v Krkonoších, že jeho prvním jídlem po příletu byly oblíbené Miletínské modlitbičky nebo kde leze v Čechách nejraději. "Tvořit cestu v místech, kde ještě nikdo před vámi nelezl, představuje obrovské dobrodružství a výzvu. Do poslední chvíle nevíte, zda vámi vybraný směr dokážete prostoupit a to je obrovský adrenalin. Nahoře je to pak velká radost," říká k výstupu, který zvládl s Markem Holečkem jako první na světě.

Vrchlabský horolezec Radoslav Groh se vrátil před týdnem z himálajské expedice, při které zdolal s Markem Holečkem 7129 metrů vysoký vrchol Baruntse. Na něj vylezli alpským stylem bez šerpů a umělého kyslíku. Jako první na světě ho pokořili novou trasou. Krušné chvíle zažili při sestupu, kdy těsně pod vrcholem zůstali na čtyři dny uvězněni ve sněhové bouři. Přežít museli v malém stanu, s miniaturními příděly jídla a pití. "V rámci svých horolezeckých zkušeností mám za sebou již několik výstupů podobného formátu, ale objektivně musím uznat, že prvovýstup na Baruntse představoval nejtěžší, nejriskantnější a taky psychicky nejnáročnější výpravu mé kariéry," líčí Radoslav Groh.

Jak se cítíte po návratu z Nepálu?
Užívám si každý den a cítím se báječně. Ale je mi jasné, že tělo dostalo zabrat a chvíli bude trvat, než se opět dostanu do formy.

Už jste nabrali zpět ztracenou váhu? Na fotkách z Nepálu jste vypadali neuvěřitelně pohublí.
Váha už se vrací do normálu. Při expedici jsem zhubl asi deset kilo. Přeci jen, během nouzového bivakování jsme přijímali jen minimum jídla. Zhruba 50 gramů sušeného masa na den pro oba. Klíčové bylo šetřit s plynem, kterým jsme rozvařili sníh na vodu. Zbyla nám poslední, navíc poškozená bomba, u které jsme jen těžko mohli odhadnout, kolik z ní dokážeme vody navařit. Věděli jsme, že s minimálními příděly jídla jsme schopní vydržet dlouhou dobu. Nemožnost doplňovat tekutiny by však byla fatální.

Poté, co vás vysvobodil vrtulník, jste čekali dva týdny na odlet do Česka v hlavním městě Nepálu Káthmándú. Jaká je nepálská kuchyně? Co jste si dal prvního k jídlu po příletu do Česka?
Nepálská kuchyně je jednoduchá a přitom chutná. Základ tvoří rýže. Po návratu jsem si dal jako první Miletínské modlitbičky. Ty já mám nejraději.

Jak vnímáte výpravu na Baruntse s odstupem času?
Celá naše expedice bylo jedno velké dobrodružství. Užili jsme si krušné chvilky, ale to k horolezectví patří. Po čase z každé výpravy zůstane v myslích jen to dobré.

Co se vám honí hlavou ve vypjatých chvílích, kdy jde o život? Co je podstatné, aby se podařilo zvládnout kritické situace? Vůle, soudržnost, fyzická kondice?
Nejdůležitější je zachovat klid, soustředit se na okamžik, radovat se z každé zamknuté délky postupu. Po celou dobu jsem se fyzicky cítil výborně, což je taky prima. Klíčová pro mě byla důvěra v parťáka. Marek Holeček je prostě fenomenální borec, který si poradí i s těmi nejzapeklitějšími problémy, které nám stěna hory Baruntse nachystala.

Jak vypadá příprava na takovou expedici? Jak se to dá skloubit pracovně?
Co se týká fyzické přípravy, tak na podobnou akci se v podstatě připravujete celý život. Bezprostředně před expedicí je časově náročné zejména vše připravit a zorganizovat. Vnímám jako obrovské štěstí, že mám báječnou práci (marketingový manažer Hudysport), kde se mi snaží vycházet vstříc, a skvělé kolegy, kteří mi ve všem pomáhají.

Co plánujete dalšího?
Určitě, plánuji! V hlavě mám nespočet nápadů a snů. Ale zatím si konkrétní cíle nechávám pro sebe.

Proč si vybíráte takové trasy k vrcholům, které dosud nikdo nezdolal? Je v tom touha být první na světě?
Tvořit cestu v místech, kde ještě nikdo před vámi nelezl, představuje obrovské dobrodružství a výzvu. Do poslední chvíle nevíte, zda vámi vybraný směr dokážete prostoupit a to je obrovský adrenalin. No a nahoře je to pak velká radost.

Máte spočítáno, na kolik hor jste vylezl?
To bohužel nemám, ale na každou si moc dobře pamatuji.

Kde nejradši lezete v Česku?
U nás máme na výběr z nepřeberného množství úžasných skalních měst a oblastí. Pro mě je jednička Adršpach!

Jak jste se vůbec k horolezectví dostal?
Táta nás jako člen Horské služby vždy brával do hor. K lezení mě přivedl starší brácha Standa.

Jste také špičkovým skialpinistou (mistrem ČR) a běžcem. Co vás baví víc?
Oba sporty jsou skvělé a dají se perfektně kombinovat. Navíc se mám stále na co těšit. Větší srdcová záležitost je pro mě běh.

Běháte radši na oválu nebo po horách?
Baví mě obojí, ale v Himálaji jsem se strašně těšil, až se proběhnu po Krkonoších.

Jste také členem Horské služby. Znamená to, že jste prostě s horami srostlý? Míváte i služby?
Hory neodmyslitelně patří k mému životu. Bez nich bych nemohl být. Vážím si skutečnosti, že díky členství v Horské službě mohu lidem na horách pomáhat. Sloužím ve Špindlerově Mlýně. Tam, bohužel bez ohledu na roční období, řešíme nespočet zásahů a záchranných akcí.