Je skutečně živá a není to husa, ale přítulný houser Martin, který svého „páníčka“ Petra Smutka a jeho blízké doprovází prakticky na každém kroku. „Manžel si ho pořídil místo psa,“ vyprávěla Marcela Smutková na travnatém břehu rybníka v Dobrkovské Lhotce na Českobudějovicku. Zatímco si na dece četla knížku, Martin se spokojeně kolébal kolem, uždiboval svěží zelenou trávu, nebo odpočíval u Marceliných nohou.

Zvláštní cestující

Každého nového příchozího šel se štěbetáním přivítat a nechal se hladit po hlavě, krku i těle porostlými heboučkým prachovým peřím. „Jmenuje se Martin, podle svatomartinské husy, ale Martin rozhodně na pekáči neskončí,“ zavrtěla Marcela Smutková rezolutně hlavou. „Manžel léta hrozně chtěl husičku, protože věděl, jaké mají husy skvělé vlastnosti, a tak si konečně splnil přání. Martin je náš mazlíček a je hrozně hodný. Ve vodě si to užívá, potápí se. Lidé se mu obdivují a moc se jim líbí,“ uvedla Smutková.

Houser Martin je zdatný cestovatel. Jeho rodina ho bere s sebou, kam to jen jde. „Při společných výletech ho většinou chovám já v krabici v autě na klíně. Ale třeba když jsme jeli z Rakouska, nechtěl být v krabici, tak se na mě položil, obtočil se mi kolem krku a zpíval mi do ucha,“ přidala se Petrova matka Milena Soustružníková.

S husou za hlavou

Když se Petr s Martinem vydají do vody, skýtají obrázek, který zdvihá lidi z dek. „Plave mi těsně za zády, takže mě až drápe do zad,“ vyprávěl Petr Smutek a vzpomínal, jaké to bylo, když si Martina coby housátko přivezli domů. „Brali jsme si ho ve třech týdnech. To se v odchovně hus divili, když jsme chtěli jen jedno house. Doma jsme ho měli v krabici, i v noci spal s námi, ale protože jí hodně a z druhé strany to z něho zase pořád vypadává, měli jsme ho vedle postele ve vajdlinku. Rukou jsme se ho celou noc dotýkali, aby cítil, že není sám. Je velmi společenský. Všude s námi chodí, i na borůvky a houby a snaží se nás v mnohém napodobovat. Jezdí s námi do Rakouska, byli jsme s ním v Pohoří na Šumavě, na Lipně nebo tady ve Lhotce. Miluje melouna, ale také zlato a stříbro. Má výborný sluch,“ vylíčil Smutek.

Možná se proto brzy stane dobrým strážcem zahrady v Dobré Vodě, kterou obývá spolu s kachnami a králíky.

Husy vymizely

Manželé Smutkovi doufají, že s pomocí Martina snad pomohou k tomu, aby se k jihočeským stavením zase vrátily husy, které dnes z venkova již téměř vymizely. A to i přesto, že jsou nejenom moc dobré na pekáči, ale oplývají také řadou jiných dobrých vlastností, o kterých už se dnes moc neví.
Jako třeba přítulností, kterou nejlépe vystihují Petrova slova: „Martin je náš mazel.“