Obraz císařsko-královského generála Karla hraběte Kinského vznikl na konci devatenáctého století. Tvoří součást zámecké galerie v Lešné u Valašského Meziříčí, teď ovšem na nějaký čas přesídlil do restaurátorské dílny Muzea regionu Valašsko v Zašové.

„Vlivem stáří byl zaprášený, špinavý a napadený plísní,“ popisuje jeho neutěšený stav konzervátor Zdeněk Hanáček.

Plátno nejprve z rubové strany ošetřil chemickým roztokem. Poté kousek po kousku očistil malbu štětečkem a vatovými tyčinkami namočenými ve vodě se speciálním saponátem.

Odolnou špínu odstranil plastickou gumou, skvrn po zhoubné plísni zbavil dílo pomocí roztoku lihu a terpentýnu. Jako poslední nanese chybějící krycí lak, který hraběcí obraz rozjasní a ochrání před znečištěním.

Olejomalba výrazně prohlédla, rozdíl mezi ošetřenými a rozpracovanými plochami je jasně patrný.

„Zabralo mi to dva týdny, ale už brzy se obraz bude moci vrátit zpět na zámek,“ říká Hanáček.

Pracovníci muzea před původně plánovaným začátkem sezony prošli celou expozici v Lešné a vytipovali sbírkové předměty, které bude do jejího otevření třeba očistit nebo opravit. Obraz hraběte Kinského byl jedním z nich.

„Čistil nebo opravoval jsem starožitný nábytek, prasklá skla na grafikách, jídelní příbory, sklo, keramiku, porcelán i soubor cínového nádobí. Jenom v březnu mi prošlo pod rukama přes 180 sbírkových předmětů,“ vypočítává muzejní konzervátor.

Stejně jako obraz Karla hraběte Kinského čeká na svůj velký den také vzácná dřevěná plastika s názvem Pieta, zobrazující Pannu Marii, která drží v klíně mrtvého Ježíše Krista.

„Před téměř třiceti lety ji naše muzeum získalo od soukromých dárců,“ připomíná kurátorka Kamila Valoušková.

Socha je nyní v dílně akademické malířky Miroslavy Trizuljakové v Seničce u Olomouce. Její restaurátorský zásah odhalil netušenou hodnotu díla.

„Po odkrytí starších polychromovaných vrstev zjistila, že plastika, o níž jsme se domnívali, že pochází z 19. století, vznikla zřejmě o tři století dříve,“ prozrazuje Valoušková.

Na dokončení restaurátorských prací, zahrnujících sejmutí nepůvodní polychromie a doplnění poškozených částí sochy, muzeum dlouho nemělo dost peněz. Poté, co významnou měrou přispěla valašskomeziříčská radnice, by obnova historického díla mohla skončit ještě letos.

„Určitě plastiku vystavíme. Zatím hledáme vhodné místo, kde by si ji návštěvníci mohli prohlédnout,“ dodává muzejní kurátorka.

Jak svépomocí obnovit zašlý obraz? Konzervátor varuje: Při čištění opatrně!

Máte doma starý obraz, který si po letech visení na stěně zaslouží trochu vaší péče?

„Pokud není historicky nebo umělecky cenný a potřebuje jen zbavit prachu, postačí štěteček,“ tvrdí konzervátor Zdeněk Hanáček.

Kdo by chtěl očistit a oživit také malbu, ať raději zapomene na „babské“ rady. Citronová šťáva, cibule nebo ocet mohou obraz nenávratně poškodit.

„Vhodnější je plastická guma nebo chlebová střídka, z níž je ale spousta žmolků,“ líčí své zkušenosti Hanáček. Po mechanickém může následovat mokré čištění.

„Lze použít obyčejnou vodu, třeba s přídavkem saponátu nebo mýdla s neutrálním pH, nejlépe dětským. Štětečkem nebo vatovou tyčinkou je třeba šetrně omývat místo vedle místa a ihned vysušit. Předtím je ale nutné přesvědčit se, že v malbě nejsou praskliny, jimiž by vlhkost mohla proniknout do spodní podkladové vrstvy,“ radí konzervátor.

Pozor, mokré postupy se hodí pro olejomalby, zato tempery a akvarely by takovou péči nejspíše nepřežily!

„Pokud si myslíte, že by váš obraz mohl být cenný, dříve než se pustíte do jeho údržby, ukažte ho odborníkovi,“ uzavírá Hanáček.