Slzy, nadávání, vztek, to jsou emoce lidí bydlících na Střekovském nábřeží. Tuto ulici nejvíce v sobotu odpoledne postihly přívalové deště. V neděli ráno se dali všichni do velkého uklízení.

Jedním z poškozených je pětaosmdesátiletý František Budín. Bydlí na nábřeží Labe padesát let.

Nejhorší okamžik

Pamatuje proměny nábřeží během desetiletí a zlé okamžiky, ale sobotní byl pro něho nejhorší. Přitom nešlo o tak strašné řádění vodního živlu jako v srpnu 2002.

„Za padesát let, které v téhle ulici žiji, jsem se s něčím takovým nesetkal. A žiji tady od doby, kdy ještě na nábřeží pod domem vůbec nevedla ulice, ale byl tu jen násep. Nejhorší bylo, že jsem šel v sobotu jenom na nákup do Globusu. Když jsem se vrátil, byla to už jiná ulice. Byla pod vodou.“

Budín má ale štěstí, že kvůli povodním mezi sousedy existuje solidarita.

Naštěstí mu voda nezničila auto. Jeden soused zazvonil, aby Budína varoval, že je třeba odvézt auto pryč. Nebyl doma, proto manželka sousedovi hodila klíče od auta a ten rychle s autem odjel.

Přesto prožil starý muž bolestnou ztrátu. „Podívejte se na to chce, se mi brečet. Celý život jsem pracoval jako mág a iluzionista. Vystupoval jsem vedle takových hvězd, jako je Josef Zíma nebo Felix Holzman. Včerejší voda mi vzala kus mého života. V garáži jsem měl uskladněné všechny fotografie a od samého začátku své profese až po konec. Přijde jeden prudký déšť a vše je pryč,“ říkal se slzami v očích.

K tomu dodává, že musel vyhodit i řadu dalších věcí, zachránilo se jen to, co bylo výše, než kam dosáhla voda. „Vyhodil jsem do kontejneru i reproduktory a zesilovače. Naštěstí jeden zesilovač, který si u mě uložil Zíma, zde zůstal a nic se mu nestalo. Nejhorší je, že teď se už budu bát nechat auto přes noc v garáži. Za protipovodňovou zdí. To přece není normální.“

Kam bych šel?

Na otázku, zda neuvažuje, že by se přestěhoval do bezpečnější lokality, mávne rukou a ukáže na řeku. Pohled na ni a na stráň na protějším břehu byl krásný. Svítilo slunce a v jeho svitu bylo vidět malebné panorama.

„Jsem již starý, kam bych se v tomto věku stěhoval,“ odpovídá otázkou. A na tu není odpověď.

Je neděle jedna hodina po poledni. Iluzionista ze střekovského nábřeží má po mnoha hodinách garáž uklizenou. Slunce svítí, ale jemu je do pláče. Nejen jemu…