Kdy jste zjistila, že chcete být letuškou?
V létě po konzervatoři jsem se dozvěděla o kurzu pro letušky, vyhledala jsem si informace a řekla si, proč ne? Zkusila jsem si práci učitelky na základní umělecké škole, ale věděla jsem, že dokud budu mladá, nebude tato práce nic pro mě. Líbila se mi vidina nepravidelné pracovní doby a cestování. Této práci jsem dala přednost i před vysokou školou, kterou jsem ukončila po pár měsících a odstěhovala se do Prahy, abych mohla začít výcvik u společnosti Travel Service.

Dvakrát jste se dostala až do finálových pohovorů u Emirates. Ty ale nebyly úspěšné. Byla jste smutná?
Smutná jsem možná trochu byla, ale věděla jsem, že to lidé běžně zkouší několikrát.

Hned v únoru 2015 jste se dostala do společnosti Travel Service. S pracovní smlouvou jste ale nebyla spokojená, že?
Nebyla. Výcvik nám začal v dubnu a první let jsem měla koncem května, smlouvu do konce září. Chtěla jsem smlouvu na delší dobu, ne jen na pár měsíců. Na zimu bych si musela hledat jinou práci. Také to byly lety převážně jen na otočku, kdy z destinace vidíte jen letiště a zase letíte zpět

Vybavíte si svůj první let v roli letušky?
Pamatuji si, že to byl let, na kterém se ještě servírovala teplá jídla. Posádka na mém prvním letu byla super, když jsem něco nevěděla, tak mi pomohli a vysvětlili mi to. Dokonce jsem byla na přistání v kokpitu.

V září 2015 jste nastoupila k čínské společnosti Hainan Airlines. Kolik informací o této společnosti jste v té době měla?
Tehdy neměla společnost Hainan mnoho cizinců, na internetu jsem se příliš informací nedověděla. Během výběrového řízení nám nastínili, jaké budeme mít podmínky a co nás tam zhruba čeká. Jinak to ale byla taková cesta do neznáma. V den výběrového řízení jsem ale zaspala. Možná to pomohlo, neměla jsem dost času se stresovat, jak to bude probíhat a jak si povedu. Věděla jsem, co si vezmu na sebe, zvládla jsem základní make-up a šla jsem.

Čínská kultura je úplně odlišná od té české. Na co se vám zvykalo nejhůře a na co jste si zvykla rychle?
Vadí mi jejich zívání s otevřenou pusou, chrchlání, plivání, mlaskání při jídle. Na to si nikdy nezvyknu a dodnes mě to vytáčí. Rádi pijí horkou vodu, na to jsem si zvykla rychle a v letadle jsem ji také začala pít, když je mi občas zima. Z jídla jsem si velmi oblíbila takzvaný hotpot, tedy horký kotlík. Maso a zeleninu si člověk vaří sám ve vývaru. Ovšem maso většinou připravují i s kostmi, které pak plivou vedle talířku, to je pro mě další věc, která se mi nezamlouvá. Zvykla jsem si, že pokud se Číňané na něco chtějí zeptat, tak se prostě zeptají a neřeší, zda je to vhodné, nebo ne. Například otázky ohledně výplaty, zda mám přítele, kolik platím za nájem.

Platí to pro všechny cestující v letadle?
Zejména lidé v ekonomické třídě nepoděkují ani nepozdraví. Neplatí to o všech, ale o většině ano. V business class, obchodní třídě, je to lepší, při odchodu z letadla děkují a jsou milí.

Vraťme se ještě k jídlu. Podle toho, co jsem se dočetl na vašem blogu, mám pocit, že jste během prvních týdnů v Číně hodně trpěla ohledně stravy.
Je to tak, navíc jsme během výcviku neměli možnost si vařit sami nebo si zajít do západní restaurace. Jídla pouze čínská a hodně mastná. Rýžová kaše, masa s kostmi a podobně. Můj žaludek trochu protestoval. Některé dny jsem jedla pouze rýži, protože jsem se bála, že mi bude zase zle. Ale zvykla jsem si.

Pokud nalétáte přes 80 hodin měsíčně, dostanete finanční bonus. Jak obtížné je této hranice dosáhnout?
Vůbec. Mezinárodní let například do Toronta je tam a zpět celkem 25 hodin. Do Bostonu nebo New Yorku 28 hodin. Lety do Prahy či Berlína trvají kolem 20 hodin. Stačí mít zhruba čtyři mezinárodní lety měsíčně a této hranice dosáhnu. Měsíčně se pohybuji okolo 100 hodin.

Hainan Airlines létají zhruba do 110 destinací. Kterou z nich máte nejraději?
Pochopitelně, že je to Praha a Vídeň, odkud mohu jet domů. Ráda létám do Toronta, kde mám přítele. Dále mám ráda Tel Aviv kvůli moři a výbornému jídlu. Mezi mé další oblíbené destinace patří Curych, Boston, Madrid a Cairns.

Jak využíváte čas mezi příletem a odletem?
Jsem velmi ráda, že v mnoha destinacích trávíme přibližně tři až pět dní. Společnosti jako Emirates mají obvykle volno jeden den a pak se hned letí pryč. Často si hledám tipy na internetu na TripAdvisoru nebo se optám kamarádek. Ráda se jedu podívat do míst, kde jsem ještě nebyla, nebo jdu nakoupit. Baví mě také fotografování. Pokud jsem po letu unavená nebo se mi nechce mezi lidi, tak jen odpočívám.

Máte za sebou desítky dlouhých letů. Jak se vypořádáváte s časovým posunem?
Já a časový posun nejsme kamarádi. Lety do Evropy jsou v pohodě, posun je kolem 6 hodin, což ještě jde. Ale lety do Ameriky jsou peklo. Časový posun kolem 15 hodin už není legrace. V noci mám problém spát, pak jsem unavená přes den. Jsem zkrátka zvyklá na čas v Pekingu. V mimořádných případech, kdy vím, že potřebuji být odpočinutá na let, si beru prášky na spaní. Přijde mi, že poslední dobou se to i zlepšilo. Na spánek potřebuji špunty do uší a absolutní tmu.

Stala jste se tváří společnosti Hainan. Co to pro vás znamená?
Myslela jsem, že to bude pár fotek, ale nakonec to jsou velké billboardy na letištích, u nás na základně, na internetu, v magazínech. Natáčela jsem video s bezpečnostními instrukcemi, které vidí každý cestující před odletem, a pak také další video, které se přehraje každému po zapnutí obrazovek. Cestující mě poznávají a skládají mi komplimenty. Myslím, že to je prestižní pozice hlavně pro Číňany, já to tak neberu. Výhody mi to žádné nepřineslo, ale určitě je to zajímavá zkušenost. Jsem za ni ráda, nikdy bych si nepředstavovala, že Češka z Krupky bude všude možně po světě prezentovat čínskou aerolinku.

Pokud nelétáte, jak trávíte volný čas?
Poslední měsíc jsem se učila čínštinu, ty znaky jsou opravdu peklo. Chtěla jsem zvládnout zkoušku a to mi vyšlo. Pokud jsem v Pekingu sama, tak se koukám na seriály, píšu články na blog, čtu si, jdu někam do města. Nebo se jen tak povaluji s kocourem, komunikuji s přítelem. Pokud mám kolem kamarádky, tak jdeme někam společně na jídlo, na výlet. Nyní si i často chystám věci na stěhování do Toronta, které mě bude čekat někdy na jaře. Je super, že tam mohu letět jako posádka. Díky tomu si mohu postupně odvézt oblečení, kterého mám až příliš. Jinak bych to nepobrala (smích).

Jste aktivní na sociálních sítích a píšete blog irysvcine.cz. Berete internet jako prostředek pro potlačení samoty?
Sociální sítě a blog, to je spíše jen tak pro zábavu. Samotu příliš nepociťuji. I když v Pekingu kolem sebe zrovna nikoho nemám, tak nemám problém být sama. Vždy si najdu nějakou aktivitu. Videohovory jsou super, můžu si tak zavolat s přítelem nebo rodinou a ta dálka se pak zvládá lépe. Od té doby, co mám v Pekingu kocoura, tak vlastně nikdy nejsem sama.

Jak velkou část z vašeho života fanouškům na sociálních sítích odhalujete?
Nesdílím úplně všechno, samozřejmě. Spoustu věcí si nechávám pouze pro sebe a své blízké. Pokud se někdo na něco zeptá, tak většinou nemám problém odpovědět.

Poslední otázka na závěr, jak se má kocourek?
Dobby se má fajn, díky za optání! Přestěhovala jsem se do jiného bytu s kamarádkou Káťou, líbí se mu tady, užívá si lepšího výhledu. Na jaře se mnou poletí do Toronta.