Něco o minulosti této části prozradí již její jméno. Dodnes spojení dvou slov „měch“ a „lup“ připomíná nebezpečí, která zde mohla potkat pocestné s naditými zavazadly. Ve středověku tudy vedla obchodní cesta, ke které se samozřejmě stahovali lupiči. Od šedesátých let 19. století byl centrem panský dvůr, který zanikl spolu s dalšími starými stavbami až v 80. letech 20. století. Tehdy definitivně skončila zemědělská etapa Horních Měcholup a začala se psát etapa nová, sídlištní.

Na pomník se složili obyvatelé

„Jako rána hromu ochromí, tak i překvapil a zdrtil vyhlášený manifest Franze-Josefa a s ním i nařízená mobilizace,“ zapsal k roku 1914 místní kronikář Josef Hroch. „Z obce zdejší za vojenskou službou odešlo celkem 38 občanů, z nichž dva vrátili se co invalidé, jeden, tj. Otto Šimek, co italský legionář a 11 jich padlo.“

Na své padlé Měcholupští nezapomněli. Hned po válce byla vyhlášena sbírka na stavbu pomníku. Trvalo dlouhých pět let, než byl pomník za 3000 Kčs odhalen. Po první světové válce se obec začínala rozrůstat. Byly zde dva hostince, tři obchody se smíšeným zbožím, trafika, knihovna se šesti sty svazky, vlastní kapela a později také první malá továrna na celuloid.

Spory o železniční zastávku trvaly 50 let

S dopravním spojením to ale tak slavné nebylo. Ačkoliv přes Měcholupy vedla už od roku 1873 železnice, vlaková zastávka zde byla zřízena až o padesát let později. Na počátku 20. století zasedala komise, která vznik nové zastávky projednávala.

Na tehdejší události vzpomínal starosta vedlejší obce Petrovice Josef Holý: „Vzdor příznivým podmínkám se nepodařilo zastávku uskutečnit, a to pro zcela odmítavý odpor obcí Dolní Měcholupy a Dubeč, anť prohlásily tyto obce, že žádných překážek proti vybudování zastávky nečiní, leč hmotně přispívati nebudou.“ Nakonec se zástupci Horních Měcholup a Petrovic dohodli, že ji prosadí a vybudují sami. Stavba stála na tu dobu velkou sumu: 140 tisíc Kčs. První vlak zde zastavil 15. května 1926.

Pro dobrotu musel statkář do vězení

Němým svědkem pohnutých událostí minulého století zůstával dvůr, který svým vzhledem připomínal zámeček. V roce 1943 ho od nájemce Josefa Vorlíčka převzali nacisté. Kdosi totiž tohoto váženého pána udal, že tajně přilepšuje zdejším obyvatelům obilím. Odsouzen byl k osmnácti měsícům vězení.

Místní mezitím strádali po všech stránkách. „Hlad byl patrný na vyhublých tvářích skoro všeho občanstva. Byly konány nucené sbírky na zimní pomoc, na Červený kříž. Sbíráno bylo vše, hadry, kosti i staré kovy,“ popisuje hrůzy války kronikář.

Dominantou býval plynojem

Dalším mezníkem v dějinách Horních Měcholup byl rok 1968. Tehdy stále ještě zemědělská vesnice byla připojena k Praze. Její vzhled se ale začal brzy měnit. Ještě v tom samém roce zde byl postaven plynojem, jenž se zapsal do pomyslné knihy rekordů jako největší suchý plynojem v Československu. Místní na něj vzpomínají jako na dominantu, a není divu, o celých čtyřicet metrů převyšoval Petřínskou rozhlednu. Fungoval až do roku 1981, potom byl do přelomu milénia postupně rozebírán. Dnes po něm není ani stopy, na jeho místě vznikla kolonie rodinných domků.

O tom, jak vypadaly Horní Měcholupy až do 60. let, už dnes mnoho pozůstatků nesvědčí. Původní zemědělské centrum bylo v letech 1975 až 1991 téměř kompletně zdemolováno a místo něj zde vyrostla sídliště. Je skoro k neuvěření, že jen během 80. let vzrostl počet obyvatel o více než 1200 procent, ze 799 obyvatel v roce 1980 na 10 024 o jedenáct let později.

Co říká starosta Prahy 15 Milan Wenzl
První konkrétní zápis o samotné Horní obci najdeme v roce 1353. Horní Měcholupy se v novější historii pojily s jinými sousedy. V letech 1850 1920 tvořily celek s Petrovicemi a od roku 1994 jsou spojeny s Hostivaří v Prahu 15. V Horních Měcholupech se nachází Úřad MČ Praha 15, v budově, která byla postavena jako hotel a následně sloužila jako ubytovna pro dělníky, kteří stavěli okolní panelová sídliště. 

Starosta Prahy 15 Milan Wenzl.

Věděli jste, že …

… v roce 1938 během všeobecné mobilizace byla část Horních Měcholup využívána jako polní letiště. V roce 1968 pak stejné místo posloužilo jako shromaždiště tanků při sovětské okupaci.

… o zbourání zdejšího panského dvora se nějakou dobu jednalo, v úvahu připadala například jeho přeměna v kulturní dům. Nakonec ale vyhráli zástupci demolice a na původním půdorysu „zámečku“ vznikla budova nová. Ta sloužila jako úřad a knihovna, posléze jako kulturní centrum Varta.

… Horní Měcholupy byly základnou mnoha umělců. Jedním z nich je akademický malíř Ludvík Vacátko (1873-1956), který proslul hlavně svými obrazy koní. Několikrát maloval i portrét prezidenta T. G. Masaryka.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se v seriálu Jak jsme žili v Československu podíváme do Radotína. Máte z této čtvrti fotografie z let 1918-1992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.