„Není potřeba zachraňovat jen psy a kočky, ale i další zvířata, která domov sice mají, ale jsou určena jen pro něčí konzum. Ať už na maso, mléko, nebo třeba vejce,“ vysvětluje.

„Především ve velkochovech se k nim chovají opravdu jako k jednotkám, ne jako k cítícím a myslícím bytostem, které mají úplně stejné vnímání a instinkty jako my,“ vypráví Vendula s odvahou v hlase.

Příběh azylové farmy Jarikhanda začal, když na Silvestra 2015 zaparkovali svůj karavan, ve kterém dva roky bydleli a hledali vhodný pozemek.

„Jsem z Brna, ale v okolí nic nebylo nebo to stálo deset milionů. Zdejší kopečkovitá krajina se nám moc líbí. Je tu opravdu spoustu samot a lidé jsou na zvířata zvyklí,“ říká a dodává, že by to podle ní u Brna bylo nepředstavitelné.

„Třeba ovečky jsou hrozně uječené, tady to ale naštěstí nikomu nevadí,“ pochvaluje si žena.

První rok ještě bydleli v karavanu a loni dostavěli domeček.

Nadační fond Zůstaneme doma ve spolupráci s Krajskou nemocnicí T. Bati nabízí zdarma pomoc při péči o blízké v domácím prostředí. Lektorky fondu zájemce například naučí, jak zvládnout polohování, jak provést hygienu či vybrat správné pomůcky.
Přání seniorů: Chceme dožít doma

„Pejsky Dolly a Navaru, kterou jsem zachránila z lesa, kde žila jako vlk, jsme měli, už když jsme cestovali. První zvíře zachráněné na farmě je pes Manu, který znal jen svůj výběh. Je to věčné štěně, pořád se raduje. Jé, slepice, jé, tráva,“ vyjmenovává zachránkyně zvířat a ukazuje na veselého salašáka. Vedle něj je i labrador Hariom.

„Harinek k nám přišel loni z jedné sociálně slabé rodiny a hrozně kašlal. Na předoperačním vyšetření jsme zjistili, že má metastázy na plicích. Původně jsme mu chtěli hledat nový domov, ale říkali, že tu už dlouho nebude, a tak jsme si jej nechali. Viděla jsem rentgeny a byla to kulička na kuličce… Nechci to zakřiknout, ale už je s námi rok. Drtivá většina nemocí je prostě o psychice…“ popisuje dále Vendula.

Další tři pejsci jsou na farmě teprve měsíc a půl.

„Už je to lepší, ale nebyli vůbec socializovaní. Zatím si zvykli na ostatní psy a postupně si zvykají i na lidi. V ruchu města by to ještě nezvládli, ale později jim budeme hledat nový domov. Jsou na sebe tak fixovaní, že si je ale někdo musí vzít všechny,“ říká.

„Jsou od jedné sociálně slabé rodiny z Morkovic. Jedna fenka pořád utíkala a rodila nová a nová štěňata. Kamarádka, která má útulek, od nich štěňata brala, ale museli jsme vyřešit hlavní problém – ať se fenky vykastrují, nebo ať nám je dají…“ vypráví a dodává, že rodina se nechtěla psíků vzdát kvůli dětem.

„Nakonec kamarádce děti samy pejsky nosily do auta. Když jim slíbila, že pošle fotku, jak se pejsci mají, odpověděli, že je to dobré,“ usmívá se Vendula.

Kromě sedmi psů mají Vendula s Jakubem na azylové farmě také dvě krávy, dvě prasata, kozu, pět ovcí, osm slepic a jednoho koně.

„První jsme měli prasnici Varahu, ta ale bohužel umřela. Byla zvyklá na naše krávy. Vběhla ale k sousedním z JZD a ony ji ušlapaly,“ vzpomíná smutně Vendula.
Krávy na farmě mají ze Slovenska.

„Jakub chtěl Jayu zachránit ještě předtím, než jsme se poznali, protože čekala býčka Šivu,“ říká. Přesto, že je to jerseyka, která je určená na chov jako mléčná kráva, měla ale celkem malé vemeno.

„I v té největší dojivosti měla jen deset litrů. Byla přivázaná u soukromníka na řetězu, a tak ji Jakub vykoupil,“ prozrazuje Vendula a dodává, že zvířata už vykupovat nechtějí.

„Rádi bychom jim pomohli, ale nechceme podporovat darebáky, kteří si hned koupí a budou zneužívat další,“ vysvětluje rozčarovaně.

Kozu Šanti mají odebranou přímo z krajského veterinárního ústavu a kůň Zindži je od manžela Venduliny kamarádky, který už na něj nemá čas.

Ilustrační foto.
Nejvíc peněz mají manažeři, bankéři, lidé v IT. Bědují zato číšníci

„Byl dlouho hřebec a je teď trochu namyšlený. Nemůže být s žádným jiným koněm. Po kobyle hned skáče a valachovi dává čočku. Poslednímu koni, se kterým byl ve výběhu, zlomil čelist,“ vysvětluje Vendula potíže se svým svěřencem. Zindži se podle Venduly dal trochu dohromady až tady na farmě, kde ho zkrotil býk Šiva.

„Šiva si ho úplně ochočil. Zindža za ním chodí a drbe ho na zadku,“ směje se netypická chovatelka.

Psům poskytují dočasné ubytování, všechna hospodářská zvířata si však zásadně nechávají.

„Někomu je dát je hodně velký risk. Lidem nevěřím. Někdo vám řekne, že si je vezme do dobrých rukou a pak je doma zabije a sní,“ zlobí se.

POTŘEBUJÍ POMOC

Do budoucna by chtěli zvířat víc. Louky kolem jsou rozparcelované a v pronájmu družstva, tak by se podle Venduly nové pozemky časem mohlo podařit koupit.

„Vše ale záleží na pomoci ostatních. Víc, než dělám teď, bych už asi nezvládla,“ hodnotí.

Přes týden chodí normálně do zaměstnání a většinu činností si nechává až na víkendy.

„Hlavně v zimním období jsem v práci opravdu dlouho. Odcházím i přicházím za tmy a kolem zvířat běhám s čelovkou,“ vysvětluje.
Vendule s Jakubem na farmu chodí pomáhat dobrovolník Ivo Chmel z Otrokovic.

„Sám si určil, že tady sbírá bobky,“ směje se Vendula a dodává, že pro ně nedávno zorganizoval benefiční veganskou večeři v Novém světě s besedou Igora Ševcova a zpěvačkou Belzou.

„Pro zvířátka se vybralo přes sedmnáct set, což je na Zlín opravdu hodně. Moc si toho vážím a všem bych chtěla ze srdce poděkovat,“ říká.

Partneři mají sice opravdu malinký domeček, ale pokud někdo přijede na výpomoc, rádi ho v něm nechají přespat.

„Ale vítáme i příjezd pomocníků na otočku. Od rána do večera se dá udělat spoustu práce,“ ujišťuje.

„Pomoct potřebujeme sbírat bobky nebo třeba pracovat se senem. Pokud nám chce někdo pomoci, stačí sledovat naše stránky na Facebooku a ozvat se. Rádi jsme i za vše. Od starých matrací přes deky, krmení i peníze,“ zakončuje výčet Vendula.

Cyklostezka. Ilustrační foto.
Cyklostezka spojí Hřivínův Újezd s Kaňovicemi ještě letos

MARTA SVAČINOVÁ