Jaroslav Konáš zobrazuje husitského hejtmana jako sadistického hrdlořeza a lstivého i nespolehlivého velitele, který se neštítil podrazit vlastní spojence, ve svém okolí budil strach, o politiku se příliš nezajímal, hleděl jen na vlastní prospěch a za jeho vojenskými úspěchy stálo většinou štěstí. A rozporuje také to, jak se udály některé husitské bitvy. „Historická věda vždycky někomu sloužila,“ vysvětluje, jak je možné, že by obecné mínění o jednookém hejtmanovi a jeho době bylo mylné.

„Když psal Palacký, sloužila Čechům proti Němcům, pak sloužila protestantům proti katolíkům, za komunistů sloužila vykořisťovaným proti vykořisťovatelům, měla zobrazit třídní boj,“ přibližuje dál autor. Interpretace historie podle něj vždy Žižku šetřily. „To proto, že je součást českých dějin, které kdyby se ztratily, přestali bychom být Čechy,“ tvrdí. To on odmítá. „Má se napsat to, co je v pramenech,“ zdůrazňuje Jaroslav Konáš. 

Kdy přišel o oko? Informace o Žižkově raném životě jsou kusé: 

Zobrazení Jana Žižky z Trocnova v obrazárně francouzského zámku Château de Beauregard
Mládí Jana Žižky? O oko přišel už v dětství a sloužil jako žoldnéř v tlupě lapků

Téma husitství provází Jaroslava Konáše už od dětství. „Každý kluk se zajímá o Žižku, čte o husitech, chodí na film Otakara Vávry. V Čechách je tenhle husitský étos doma,“ myslí si.

Nesrovnalostí ohledně výkladu této kapitoly českých dějin si poprvé všiml na vysoké škole. „Připravoval jsem seminárku z mých oblíbených popravčích knih (Popravčí kniha pánů z Rožmberka, Popravčí a psané zápisy jihlavské z let 1405 až 1457) a najednou jsem zjistil, že v období husitských válek tam vůbec nepadnou slova jako ‚revoluce, vzpoura, bouře,‘ mluví se pouze o zvýšené zločinnosti,“ vypráví Jaroslav Konáš a vzpomíná: „Zaujalo mě, že pohled tehdejších lidí, kteří nebyli na straně husitů, byl úplně jiný než revoluční.“

Janem Žižkou a jeho dobou se celý život zabývá Jaroslav Konáš. Nyní vydal knihu, která vyvrací zažitý pohled na Žižku.Jaroslav Konáš staršíZdroj: se svolením Jaroslava KonášeO husitství bádal celý život, padesát let kupoval a četl odborné knihy a vydat nějakou sám se rozhodl z nespokojenosti. „Čekal jsem pětatřicet let po revoluci, že tu knihu napíše nějaký erudovaný historik. Jenže se nic nedělo,“ popisuje. V roce 2019 vyšel Čornejův Žižka. „Je to úctyhodné dílo, mám Čorneje rád, ale byl jsem zklamán,“ líčí Jaroslav Konáš.

Jistou změnu ve výkladu historie ve zmíněném titulu sice viděl, ale spokojen s ní nebyl. „Ještě tak sto let a bude ten pohled střízlivější,“ domnívá se. Vzal tedy v rozhořčení téma do svých rukou a publikoval několik článků se svým pohledem na blog, kam zavítalo slušné množství čtenářů. K napsání celé knihy ho povzbudily právě jejich komentáře.

Kniha do autobusu 

Výsledkem je tři sta šedesáti stránkový titul. „Když píšete pro lidi, kteří nejsou úplně doma v té věci, musíte pořád dovysvětlovat,“ směje se Jaroslav Konáš nad tloušťkou svého díla. Čtenáři však možná ocení krátké podkapitoly a tematické okruhy. „Nechtěl jsem, aby lidi četli všechno, každého zajímá něco jiného,“ říká Zamýšlel také napsat knihu do autobusu. „Já jsem jako kluk strašně moc četl - i v tramvaji, v autobusu, v trolejbusu, všude. Měl jsem pak nervy, že musím vystupovat uprostřed kapitoly,“ vzpomíná.

Jan Žižka (2022) - Ktož sú boží bojovníci: 

Zdroj: Youtube

Velká část textů vznikla v dnes již zavřené kavárně jednoho českobudějovického knihkupectví. Poté si Jaroslav Konáš zvykl pracovat brzy ráno. „Jiří Suchý kdysi říkal, že když nemůže v noci spát, nepolehává, vstane, píše, příjemně se unaví a jde si lehnout,“ vypráví a usmívá se: „Myslel jsem si, to se mu to kecá, když je na volné noze a nemusí vstávat. To jsem ještě chodil do práce.“ Že to má něco do sebe, pochopil bývalý galerista při přípravě své vlastní novinky. „Pořád jsem se převaloval v posteli, přemýšlel nad kapitolami, objevovala se nová témata, takže jsem vstával v půl páté a psal jsem do sedmi,“ vykresluje své zvyky.

Když manželka odcházela do práce, cítil se prý rozrušeně, že se mu přetrhla nit. „Vytrpěla si se mnou mnohé,“ ví Jaroslav Konáš. Celou knihu nejprve psal na papír a poté ji vyťukal jedním prstem do počítače.

O Janu Žižkovi vypráví i snímek Petra Jákla. Jaký je?

Bern Foster a Sophie Loweová ve filmu Jan Žižka
Jan Žižka dorazil do českých kin. Jáklova středověká romance budí emoce

Ke spolupráci na svém debutu přizval také psychologa a znalce psychoanalýzy Martina Mahlera, který mu přiblížil psychiku válečného veterána. „Řešil jsem s ním člověka, který celý život bojuje a který celý život riskuje zranění a smrt,“ objasňuje. Odborník nadšenci do historie také vysvětlil, co s Žižkou mohlo udělat těžké zranění v dětství, při němž přišel o oko a které mu zdeformovalo obličej. „Chtěl jsem vědět, jestli takový člověk může celý život trpět nějakými atakami migrén, bolestí, psychóz a podobně,“ dodává Jaroslav Konáš.

Svou práci také konzultoval s architektem a archeologem, kteří přispěli též k vytvoření kreseb doplňujících knihu. Za nimi stojí ilustrátorka z Českých Budějovic Agáta Dobiášová.

Zaměřeno na dobu Rudolfa II. 

Jaroslav Konáš už pracuje na dalším díle, tentokrát se zaměří na dobu Rudolfa II. „Je zajímavé, že existuje spousta mýtů, které nejsou pravdivé,“ uvažuje autor a prozrazuje: „Nebude to ale až tak revoluční kniha jako tahle.“ Nyní se těší na odezvu ke své prvotině Důvěrná zpráva o Janu Žižkovi z Trocnova.

„Budu rád za každou, i negativní reakci. Důležité je, aby se o té problematice mluvilo,“ uzavírá Jaroslav Konáš.