Pro někoho zvítězil zdravý rozum, který umožní obnovení symbolu záchrany Prahy před švédskými dobyvateli během třicetileté války. Odpůrci sloupu, kteří památku z roku 1650 kritizují jako symbolické potvrzení pobělohorské poroby a protireformace, naproti tomu vnímají rozhodnutí jako vítězství „katolické lobby“ i stimul k „dalšímu rozdělování společnosti“ a nerespektování její převážně sekulární povahy.

Obnovu Mariánského sloupu podpořil s jedinou výjimkou celý klub ODS. Návrh tří koaličních zastupitelů ze Spojených sil pro Prahu získal i sedm z dvanácti hlasů od zástupců ANO a pět od hnutí Praha sobě. Souhlas naopak nedala trojice jiných členů Spojených sil ani nikdo z Pirátů.

Hlasování napříč spektrem

„Nepovažuji za šťastné prosazovat tuto citlivou věc takto na sílu a přistupovat tímto způsobem k nejprestižnějšímu místu v Praze. Za důležitější naopak považuji úvahy o dostavbě Staroměstské radnice,“ prohlásil před hlasováním primátor Zdeněk Hřib (Piráti).

V rozpravě promluvil také sochař Petr Váňa, který spolu s kolegy pracoval na už téměř dokončené kopii sloupu posledních dvacet let. „Díky těmto dlouhodobým projektům se také udržuje kamenické řemeslo v Praze, která je přeci kamenná. A to není nevýznamná věc,“ řekl Váňa při krátké obhajobě svého životního díla.

Do debaty se na zastupitelstvu zapojili hlavně kritici následujícího rozhodnutí. Vedle komunistky Marty Semelové nebo stoupenců ateismu pronesli argumenty proti reinstalaci sloupu v centru metropole také představitelé protestantských církví.

Sloup jako symbol tolerance

„Nový symbol pro takto exponované místo by měl vzejít z otevřené soutěže, nikoliv z jednostranného rozhodnutí. Výtvor Petra Váni by klidně mohl stát na jiném, klidnějším místě,“ uvedl někdejší předseda Ekumenické rady církví a teolog Pavel Černý.

Farářka Československé církve husitské Hana Tonzarová pak připomněla vleklé a vyčerpávající spory o Mariánský sloup. „Neshodnou se v tom historici, kunsthistorici, politici, církve ani občané. Jaké může být východisko z tohoto mrhání energií? Postavme tam skutečný symbol smíření – třeba sochu Ježíše,“ navrhla Tonzarová.

Schválený návrh revokoval usnesení zastupitelstva z minulého volebního období, které naopak „zmrazilo“ už uzavřené smlouvy o instalaci kopie. Z tábora jejích odpůrců teď také zaznělo, že v několik let staré žádosti o územní rozhodnutí jsou právní nejasnosti. Předkladatelé schváleného materiálu pak v důvodové zprávě deklarují víru, že „obnovení sloupu bude symbolem tolerance, usmíření a spolupráce“.

Snahy o obnovení započaly hned po jeho zničení

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní mariánský sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie a sochami andělů bojujícími se symboly zla na podstavci kolem sloupu.

Byl postaven v roce 1650 jako poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Za hlavního tvůrce jeho sochařské výzdoby je považován Jan Jiří Bendl. V poledne stín sloupu ukazoval pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. Sloup byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svržené habsburské monarchie. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea.

Iniciativy pro obnovení mariánského sloupu započaly bezprostředně po jeho zničení, ale až po sametové revoluci se díky finančním darům a práci dobrovolníků podařilo zhotovit repliku původního sloupu a vrcholové sochy.