Podobně mluví i Vladimír Červenka, který jel do postižených obcí spolu s Jiřím Benešem. „To prostředí na mě působilo děsivě. Bylo to jako vjet do filmového ateliéru, kde se natáčí nějaký válečný film. Když to člověk vidí v televizi, říká si, že je to hrozné, ale když to pak vidí naživo, je to stokrát horší,“ přidává se.

„V tu chvíli si člověk uvědomí, že stačí pouhých deset minut a domy, které lidé roky stavěli a desítky let spláceli, jsou najednou pryč,“ doplňuje posmutněle Beneš.

Pomoc se rozhodli směřovat do Lužic a Mikulčic. Přes další dobrou duši z Pelhřimova, záchranáře Radka Bendu, se na tom s tamním krizovým štábem a díky osobnímu kontaktu tak věděli naprosto přesně, co tam lidé potřebují. „Byly to hlavně trvanlivé potraviny, balené vody, hygienické a čisticí potřeby, ale i košťata, kbelíky na úklid sutě nebo dezinfekční prostředky,“ vyjmenovává namátkou Beneš.

Vše o tornádu na jihu Moravy čtěte ZDE

Nezůstali ale jen u předání věcí. „Připojili jsme se k hasičům, kteří vykládali věci z dalších přijíždějících aut a pomáhali jim je vynášet,“ prozrazuje Beneš a dodává, že další pelhřimovští dobrovolníci se pak zapojili i do úklidových prací v Moravské Nové Vsi.

Jak oba potvrzují, obyvatelé jižní Moravy jsou za jakoukoliv pomoc nesmírně vděční. „Když jsme věci vynášeli a uskladňovali, tak nejčastější větou, kterou jsme slyšeli, bylo: ‚Moc vám děkujeme!‘. To mě opravdu dojalo,“ svěřuje se Beneš. „I přes všechen ten chaos a nepořádek tam panovala neuvěřitelně přátelská atmosféra,“ vzpomíná Červenka.

Sbírku začala jako první organizovat Alena Vytisková na pelhřimovské facebookové skupině, a to už pár hodin po tornádu. „Jednala jsem intuitivně. Když jsem se dozvěděla, jaké škody to napáchalo a jak katastrofální dopad to na dané vesnice má, bylo mi jasné, že jim musíme pomoci,“ líčí.

Na to konto se jí okamžitě začali ozývat další lidé. „Jejich zájem mě velmi mile překvapil. Místo jedné dodávky se nám podařilo naplnit hned tři, za což jsem nesmírně vděčná,“ podotýká Vytisková.

„Už několikrát se Pelhřimáci ukázali jako lidé, kteří dokáží v nouzi pomoci a spojit se pro dobrou věc, takže jsem vůbec nepochyboval, že by tomu teď bylo jinak. Musím se ale přiznat, že jsem vůbec nečekal, že ta pomoc bude takových rozměrů. To bylo naprosto neuvěřitelné,“ vyzdvihuje Červenka.

Vlna solidarity 

Vlna solidarity, která se mezi lidmi zvedla, potěšila i Jiřího Beneše. „Nebylo to ale jen o nás. Úplně stejně makal i Jan Tesař v Jihlavě, se kterým jsme spolupracovali. Najednou zkrátka nikdo neřešil covid, očkování a další věci, které nás rozdělují, ale všichni jsme se sjednotili za jediným účelem – pomoci lidem na jižní Moravě. Během necelého dne nám lidé přinesli obrovské množství věcí. Jsou neskuteční a všem patří obrovský dík,“ dodává Beneš.

Jak se všichni tři shodují, pomoc pro ně je samozřejmostí. „Tato zkáza se mohla prohnat klidně i naším městem. Také bychom pak byli rádi za jakoukoliv pomoc,“ má jasno Beneš.

Tím to pro ně ale nekončí. Na Moravu se plánují vydat ještě jednou, a to ve středu 30. června. „Tentokrát se vypravíme do Pánova. Je to obec, o které se moc nemluví a nepíše, ale je také velice stižená tornádem,“ nastiňuje Beneš.

I proto teď pořádají druhou materiální sbírku, do které se rozhodli zapojit i pelhřimovské firmy, především ty stavební. „Lidé, kteří budou chtít přispět, v daném obchodě nakoupí, zboží tam nechají a my ho ve středu hromadně svezeme,“ uzavírá Beneš.