Jak dlouho už vlastně na jednokolce jezdíte?
Myslím, že to bude už skoro dvacet let.

Je to náročné třeba ve srovnání s běžným jízdním kolem?
Náročné je hlavně naučit se to. Nemůžete totiž počítat s tím, že se od začátku rychle rozjedete. Zpočátku se přidržujete zdí, pomaličku si zvykáte na rovnováhu a skutečně se rozjíždíte třeba až po dvou nebo třech dnech. Musíte strašně chtít a hlavně si představovat, že na tom jezdíte.

Teprve po těch dnech se vám začne konečně dařit. Samozřejmě ale občas padáte, jsou tu takové mety úspěchu. Ujedete prvních deset metrů, pak sto metrů a pak celý kilometr. Za jízdu spadnete třeba třikrát, ale pak už to prostě jde. Nejobtížnější je právě ten začátek.

S jakými typy jednokolek pracujete?
Ze začátku se nováček učí na jednokolce o průměru dvaceti palců, což je asi šestačtyřicet centimetrů. Je to takové menší kolo. Tato jednokolka se pak používá na různé skákání a na nějaké triky s tím, že na dálkové ježdění se už vyrábějí větší kola. Já mám ještě jedno o průměru devětadvacet palců, to je zhruba sedmdesát centimetrů. Pak je ještě kolo s průměrem šestatřicet palců, což je tak necelý metr. Tohle už jede rychle jako kulka.

V souvislosti s jízdou na jednokolce jste se také dostal do České databanky rekordů. Můžete to přiblížit?
Loni jsem na jednokolce projel sto sedmdesát kilometrů dlouhou cyklostezku z Vídně do Brna za šestnáct hodin a devětačtyřicet minut. Jsem asi první Čech, co to takto udělal, nechal jsem si to zaregistrovat.

Nedávno jste ohlásil úmysl ujet při jedné jízdě ve Ždánickém lese dvě stě kilometrů. Stále to plánujete?
Do Ždánického lesa jezdím na tréninky. Před pár měsíci jsem se přes internet dozvěděl, že tento les byl objektem sporů. Napadlo mě proto udělat takový pozitivní ekologický krok tím, že bych v této oblasti jezdil celý den a pokořil tak svůj rekord. Byl to můj dlouhodobý plán, ale napadlo mě, že bych mohl obě věci spojit. Zdržela mě ale příprava na jiný rekord v podobě dřepů na balančním válci, kterých jsem v červnu zvládl 438. Pak jsem dál trénoval na jednokolce.

Jak obtížná je jízda v takto složitém terénu?
Třeba jeden den jsem tam jel s úmyslem, že udělám sto třicet či sto padesát kilometrů. Zvládl jsem ale sotva stovku, je to tam pořád nahoru a dolů. Kvůli převýšením je vše složitější. Navíc jsem se v uplynulých dnech dozvěděl, že došlo k podpisu memoranda za zlepšení péče a ochrany Ždánického lesa, takže ten původní ekologický záměr už nebyl aktuální. Rozhodl jsem se, že ve čtvrtek pojedu z Brna od čističky po cyklostezce do Vídně.

Jak jste si cestu naplánoval?
Už asi dva roky to tam mám najeté a je to samá rovina. K odpočívadlu v Rakousku to vychází na zhruba sto pět kilometrů. Auto jsem nechal v Modřicích, takže jsem při cestě jednokolkou tam i zpátky ujel víc než těch dvě stě kilometrů.

Je to pro mě velká meta.

Zvládají jednokolkaři obecně překonávání podobných vzdáleností?
Jednokolkařů, kteří zvládli přes dvě stě kilometrů venku a nikoliv v tělocvičně, znám málo. Vím asi o třech. Jeden je ze Švýcarska, druhý je z Kanady a pak to je Američan. Z Česka to nikdo nedal.

Co vás v této aktivitě žene kupředu?
Snažím se překonat sám sebe a udělat něco, co může být výzva i pro ostatní.

Pocházíte z Kroměříže. Jak dlouho vlastně žijete v Otnicích?
Bydlím tam delší dobu, už asi osm let.