Deník Rovnost Mikulův příběh dlouhodobě sleduje, stejně jako podporu lidí, kteří přispívají na jeho nákladnou rehabilitaci a léčbu. „Jedu furt na sto procent. Zvládnu vše na počítači,“ hlásí Zdeněk přes speciální přístroj, když vítá návštěvu z redakce.

V leže na posteli jej ovládá očima. Zaostřuje na písmena, ze kterých na monitoru skládá slova a věty. Ty pak zařízení převede do hlasové podoby. Před časem se na ni složili záchranáři. Navíc si píše také deník. „Je to pro nás doslova výhra. Zdeněk díky počítači může bez problémů komunikovat s okolím. Zvládne elektronickou poštu i s úřady. Na moje číslo lidé volají jen výjimečně,“ říká Mikulova manželka Veronika.

Nicolas Úbl
Malý Niky zvládl osm operací a chce zase chodit. Pomoci můžete i vy

Denně spolu posilují a zanedlouho se na čas přestěhují do Zlína na další kolo speciálních cvičení a logopedie. „Už bych šel!“ naznačuje Mikula během povídání cíl, ke kterému se upíná. Chce znovu chodit. Nyní hýbe nohama, rukama a rozpohyboval i jazyk. Před časem přijímal potravu jen hadičkou přímo do žaludku a nyní zvládne běžnou stravu. Stejně jako několik slov. „Svíčková, to je moje. Dřív jsem i pekl,“ zní další postřeh z Mikulova počítače.

Výlety po okolí s manželkou absolvuje na vozíku. Přesto neztrácí naději a odhodlání. „Neuvěřitelné, kde pořád bere energii. Do cvičení mě musí kolikrát hodně nutit, jak jsem unavená. Rád mě také úkoluje, to je takové naše špičkování. V neděli ale potřebuji vypnout. To mám pyžamový den,“ směje se Mikulová.

„Přemýšlím nad dalšími úkoly,“ zní okamžitě z počítače pohotově od manžela. Hned ale dodává: „Bez Verunky ani ránu!“

Fronta pacientů, která po dvouleté covidové prodlevě čeká na operační zákrok, je dlouhá
Na endoprotézu se čeká i dva roky. Letos to nedoženeme, říkají lékaři

Mikulovi oceňují obrovskou podporu a ochotu lidí pomáhat bývalému řidiči záchranky s návratem do života. Bez ní by si nemohli dovolit nákladnou rehabilitaci a léčbu. Loni na Slovensku zvládl první cyklus léčby kmenovými buňkami. Stál šest a půl tisíc euro. Minulý týden se chystal na další, ale skolila ho angína. „Lidé jsou fantastičtí a bez jejich pomoci a příspěvků by Zdeněk neměl šanci na důstojnější život a kvalitní léčbu,“ tvrdí žena.

Její muž zároveň zmiňuje problém s transparentním účtem, který má v sanatoriu v Klimkovicích, kde se dlouhodobě rehabilitoval. V současnosti je na něm podle něj ještě více než tři sta tisíc korun. Mikulovi je poslali dobrovolní dárci i rodina. Bývalý řidič částku podle svých slov už nevyužije, protože potřebuje v současnosti jiný typ péče. Sanatorium požádal o převod, aby zaplatil další léčbu jinde. K tomu však nedošlo. Stejně dopadla i prosba, že by část z těchto peněz využilo sanatorium na rehabilitaci postiženého chlapce v Klimkovicích. „Slušně řečeno mě to hodně naštvalo. Z mého pohledu když se chce, všechno jde,“ dodává ochrnutý muž. Obrátil se i na ombudsmana.

Plní jim sny

Na dotaz Deníku Rovnost zástupci sanatoria odpověděli, že převod peněz by byl v rozporu s nastavenými podmínkami transparentního účtu. Podobně jako jejich využití na léčbu někoho jiného.

„Pokud chce kterýkoliv klient využít peníze od dárců jinak, než jaký byl původní účel, je k tomu nutné rozhodnutí dárce, nikoliv obdarovaného,“ vysvětluje za sanatorium Ivana Gračková. Mikula tak může požádat jednotlivé dárce, aby sanatorium vyzvali k vrácení jejich příspěvků a ty pak poslali přímo jemu. To je ale v jeho pozici velmi složité, protože nemá na dárce kontakty.

V Teplicích se mohou pochlubit jednou z nejmodernějších dialýz v České republice
Tisíce Čechů mají nemocné ledviny. Potíže odhalí test u praktika

Muž dodává, že velkou oporou mu jsou také organizátoři charitativní akce You Dream We Run, která se odehrává v červnu na stadionu ASK Blansko. Na podporu postižených dětí i dospělých z regionu tam několik tisíc lidí běží čtyřiadvacetihodinovou štafetu. Z výtěžku pak pořadatelé postiženým plní sny.

„Parta kamarádů, rodiny a hasičů z Trnávky tam má tým. Jmenují se Zdeňkova banda. Další štafetu skládají kolegové ze záchranky. Je to perfektní akce, na kterou se v létě do Blanska už moc těšíme,“ říká na rozloučenou Veronika Mikulová.