Jako bolidy se označují výrazné meteory (tedy „padající hvězdy“), vyznačující se mimořádnou jasností. Technika, která je sleduje, před dvěma týdny umožnila propočítat přibližné místo dopadu meteoritů v Jizerských horách, kam se za pátráním po „nebeských kamenech“ vypravili i členové ondřejovského týmu. V náročném terénu nic nenašli – a úspěšní zatím nebyli ani amatérští hledači, jimž astronomové následně napověděli upřesněním, kde se by se dalo něco najít.

„Je to náhoda, ale pěkná,“ komentoval v sobotu Suchan situaci, kdy se v krátké sobě objevil další případ jasného bolidu a pádu meteoritů. Tentokrát meteoroid o hmotnosti vypočtené podle zaznamenaných světelných stop přibližně na 270 kilogramů vstoupil do zemské atmosféry 19. listopadu čtvrt hodiny před pátou ranní. Přesně ve 4 hodiny 46 minut a 47 sekund středoevropského času. „Začal svítit již ve výšce 100 kilometrů nad hranicí Čech a Bavorska v prostoru Českého lesa. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí málo přes 14 kilometrů za sekundu,“ připomněl Suchan.

Objekt, který nejlépe zachytily kamery bolidové sítě na Churáňově a v rakouském Martinsbergu, ale dohlédly na něj i ty ta vzdálenějších míst včetně ondřejovského stanoviště, podél česko-německé hranice přeletěl Šumavu ve směru nad Rakousko. Postupně zářil víc a víc. „Maximální jasnost, která odpovídala jasnosti Měsíce v úplňku, bolid dosáhl ve výšce 42 kilometrů krátce po přeletu Dunaje jihovýchodně od Lince. V této fázi letu se již také meteoroid začal v atmosféře brzdit a rozpadat,“ připomněl Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR. S doplněním, že fragmentace tělesa pokračovala až do jeho pohasnutí ve výšce 25 kilometrů nad zemí jihozápadně od známého rakouského poutního místa Mariazell. „Celou světelnou dráhu dlouhou téměř 290 kilometrů uletěl za 24 sekund,“ konstatoval Spurný.

I když převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře Země, astronomové předpokládají, že na zemský povrch mohlo dopadnout poměrně hodně úlomků; kromě dvou kusů o očekávané hmotnosti mezi jedním a čtyřmi kilogramy zřejmě jde převážně o drobné meteority. Za pomoci modelu výškového větru získaného od Českého hydrometeorologického ústavu na hvězdárně vypočítali, že pádová oblast v Rakousku je velmi dlouhá – a také poměrně široká. Hledání navíc znesnadní fakt, že z větší části leží v horském terénu při okraji alpské oblasti.