Druhou jmenovanou cestou se vydávám i já. Ovšem ne na lyžích, ale v kabině rolby. Dnes se účastním úpravy běžeckých tras.

Vedle sjezdovky na jižním svahu Červenohorského sedla se leskne moderní rolba. „Je to náš nejmladší stroj, tři roky stará PistenBully 100, určená pro úpravu běžeckých tras,“ přestavuje speciální pásové vozidlo Petr Mrkvica. Je rolbařem a zároveň koordinátorem údržby běžeckých tras v šesti oblastech v Jeseníkách.

Běžky se v Česku těší obrovské popularitě:

Po pásech se šplhám do kabiny a stroj se rozjíždí. Nejdříve velmi pomalu projíždíme okrajem sjezdovky mezi lyžaři a záhy pásy zaberou a zatáčíme na cestu vedoucí na Vřesovou studánku. Úprava této tříapůlkilometrové trasy je náš dnešní cíl.

Radlice na muldy, pak fréza

Cesta se vine mezi stromy, rolba po vrstvě sněhu poskakuje. Jedeme zhruba desetikilometrovou rychlostí, mám tak dost času si rolbu prohlédnout.

Vepředu je vybavena velkou radlicí. „Slouží ke srovnání muld. Hlavně tady, směrem na Vřesku, bývají nafoukané obrovské závěje, metr, metr a půl vysoké. Kolikrát ani není vůbec vidět cesta. Nejprve si musíme cestu nahrubo přichystat a teprve až ji máme srovnanou, může použít frézu a celou stopu odladit, aby byla pro běžkaře bezpečná a hezká,“ popisuje Petr Mrkvica.

Proč učit děti běžkovat? Podívejte se:

Fréza je další klíčovou součástí rolby. Jejím účelem je sníh předpřipravit a rozdrtit. Typický manšestr formují gumoplastové finišery, dvojstopu do sněhu vtlačují stopovače.

Stroj řídí pomocí joysticku a volantu, který vypadá trochu jak v závodním autě. „Je to taková formule. Ne rychlostně, ale z hlediska tlačítek a joysticků to tak někomu může připadat. Jiný říká, že je to v kabině jak v letadle,“ směje se Petr Mrkvica.

Rolba nemá brzdu

Na půlvolantu je přepínač pohonu vpřed, vzad a neutrál. Rychlost nastavuje potenciometr. „Rolba nemá brzdu. Vše je ovládané přes hydrauliku, a když dám nohu z plynu, rolba hned stojí,“ názorně ukazuje zastavení stroje rolbař.

Na Vřesovou studánku vede pouze jedna cesta. Směrem tam si tak podklad drtíme, konečnou úpravu mu dáme cestou zpět. Úprava trasy zabere asi hodinu. „Ale když tu bývají závěje a obrovské muldy, tak si s tím hrajeme tři čtvrtě hodiny nebo hodinu, abychom vůbec našli cestu. Zrovna v části, kde se blížíme, cesta kolikrát nebývá vidět,“ ukazuje Petr Mrkvica na úsek ve strmém svahu a líčí, jak se s rolbou jednou dokonce ztratil. „Bylo to na Rejvízu, kde máme tyčové značení s reflexními kroužky. Byla taková mlha, že jsem si musel vytáhnout mobil s mapou, abych se zorientoval, trefil se na kraj louky a chytil se,“ vypráví.

close Rolba na údržbu běžkařských tras v Jeseníkách mezi Červenohorským sedlem v Vřesovou studánkou. Řídí Petr Mrkvica. info Zdroj: Deník/Petr Krňávek zoom_in Rolba na údržbu běžkařských tras v Jeseníkách mezi Červenohorským sedlem v Vřesovou studánkou. Řídí Petr Mrkvica.

Začátkem ledna dokonce zachraňoval dva turisty. „V noci jsem se vracel ze Švýcárny. Potkal jsem dva lidi, kteří zabloudili. Původně chtějí jít přes Vysoký vodopád, ale nezabočili a skončili na Petrovce. Měli jednu slabou čelovku. Nezbývalo, než je naložit do rolby a zavézt je na sedlo. Nakonec jsem je dovezl až k autu, které měli v Bělé U Eduarda,“ líčí nedávnou příhodu.

Takový zážitek však dnes nehrozí. Počasí je ideální a nabízí působivé výhledy. Vyjíždíme z lesa, po levé straně se otevírá pohled do údolí na Loučnou nad Desnou.

Za nedlouho dorážíme na Vřesovou studánku, odkud se naskýtá skvostný výhled do údolí Hučivé Desné a na protější masiv Vozky. Na místě bývalé chaty stroj otáčíme, pár fotek a videí a za pár minut se z poutního místa vydáváme na zpáteční cestu.

Drážky pro klasiku i prostor pro bruslení

Ve sněhu za námi zůstává „manšestr“, který po straně doplňují dvě souběžné, ve sněhu vyřízlé drážky. Kromě klasické stopy připravujeme i tu na bruslení. Právě technika bruslení je mezi běžkaři poslední dobou oblíbená. „Asi má na tom podíl biatlon a televizní přenosy, lidem to přijde fajn. Je to ale výrazně náročnější fyzicky i na techniku. Klasika má výhodu, že pokud člověk chce, nemusí převádět žádné velké výkony. Běžecké lyžování je fantastické v tom, že člověk zapojuje obrovské množství svalů, horní i spodní polovinu těla. Může ho dělat opravdu každý,“ povídá o běžeckém lyžování pětačtyřicetý rolbař.

Věděli jste, že Češi založili první lyžařský svaz na světě?

V okolí Červenohorského sedla upravuje stopy druhým rokem. Mnohem déle, sedm let, působí na Rejvízu. „Chtěl jsem mít lyžařský areál. To se sice úplně nepovedlo, ale rolby k tomu patří. První rolbu jsem si koupil sám, byl to čtyřicet let starý stroj. Manželka mi tento nákup posvětila, přesvědčil jsem ji, že je to to nejlepší, co si můžeme koupit. Tuhle rolbu jsem měl mnoho let a udělal na ní spoustu vylepšení, než jsem ji před dvěma lety prodal,“ líčí.

Trasy udržují dvě desítky rolbařů

Úpravu běžeckých tras zaštiťuje v nejvyšších moravských horách Sdružení cestovního ruchu Jeseníky. Do terénu se stroji vyráží dvě desítky rolbařů.

Jsou to srdcaři, kteří mají v mobilu nainstalované až čtyř aplikace na sledování počasí, aby určili ten správný moment, kdy na údržbu vyrazit. Do bílých stop se vydávají obvykle večer po setmění nebo brzy ráno. Jednak kvůli teplotám, jednak proto, že je v horách liduprázdno. „Běžkaři ze stopy sice uhýbají, ale neumí přesně odhadnout, jak moc mají uhnout. To pak musím zastavovat a čekat, aby se posunuli. Údržba je výrazně rychlejší a komfortnější, když v noci jezdím a lidi ve stopě nemám,“ vysvětluje Petr Mrkvica, když míjíme už několikátou skupinku, která se nám snaží vyhnout.

Úprava běžkařských tras v Jeseníkách v lednu 2024. | Video: Petr Krňávek

Zatímco v Itálii či Rakousku se za vstup do bílé stopy platí, v Česku jsou udržované trasy k dispozici zdarma. Rozhodně to však neznamená, že by údržba byla bez nákladů.

Sto litrů nafty na jednu jízdu

Jen nafty si stroj za jednu jízdu vezme devadesát až sto litrů. V Jeseníkách se náklady na rolbování ročně šplhají do milionů korun. Bez příspěvků krajské či místních samospráv by úprava tras v současném rozsahu nebyla možná.

Na úhradě nákladů se mohou podílet i samotní běžkaři. Zatím finančními příspěvky pomocí QR kódů. Ve hře je i varianta, že by si za příspěvek mohl práci rolbaře zájemce prohlédnout z pozice kopilota. „Zvažovali jsme nabídku stát se spolujezdcem v rolbě. Jízda trvá zhruba hodinu, člověk by při ní viděl, jak práce rolbaře vypadá,“ uzavřel Petr Mrkvica.