Jak dlouho je jihlavská zoologická zahrada opět zavřená?
Poslední uzavření bylo někdy před Vánoci. Byli jsme zavření celý leden, k dnešku to bude nějakých šedesát dní. Když k tomu připočtu uzavření v říjnu a v listopadu a předtím větší část března a dubna, vychází to na sto dvacet dní.

Zoologické zahrady jsou zavřené, lidé nesmí ani do venkovních částí, ale fronty v supermarketu nikomu nevadí. Je to jeden ze zvláštních paradoxů dnešní doby?
Asi jeden z mnoha, tak by se to dalo říct.

Chybí návštěvníci více vám nebo zvířatům?
I když jsou zvířata na lidi zvyklá, dala by se chovat i bez návštěvníků. Existují zoologické zahrady, nebo instituce, které tak fungují. Ale nám celkem chybí návštěvníci, když to řeknu úplně přízemně, do rozpočtu. Významnou část příjmů máme ze vstupného a nevím, jak dlouho bude tato situace udržitelná.

V podobné situaci jsou i jiné zoologické zahrady a tak jste poslali dopis vládě, která na vás zřejmě zapomněla…
Neumím si představit, jakým způsobem funguje vláda zejména v tuto dobu. Nepochybuji o tom, že je těžké pamatovat na všechno a na všechny. Problém je v tom, že třeba školy mají příjmovou část stejnou, ať jsou žáci na distanční výuce nebo chodí do školy. U nás je to jiné, je to specifické a tím, že máme poměrně vysokou míru soběstačnosti, blížíme se k soukromým subjektům. V tom je naše specifikum, byť by dobrá zahrada neměla být byznys.

V prosinci jste ani pořádně nevěděli, kam se v systému PES zařadit – jestli jste kulturní zařízení, galerie nebo něco jiného.
Ano, tam se pozapomnělo. Náš náhled byl takový, že bychom měli mít možnost ve čtvrtém stupni otevřít venkovní areály a ve třetím i vnitřní s prostorovým omezením. Podle PSA jsme byli ve čtyřce, přitom vše bylo trvale uzavřené. Nechci to zlehčovat, jedná se o to, že se bavíme o mutacích viru, které se šíří jinak, než jak byl PES nastavený. Chápu to, ale my musíme také nějakým způsobem existovat a pokud dostanu fakturu za zeleninu, za maso, za vodu, energii nebo za materiál, když tu něco opravujeme, tak nemůžu říct, já nevím, jestli zaplatím, situace je těžká. Musíme to zaplatit. Zní to přízemně, ale je to bohužel tak.

Loni vám pomohlo město Jihlava a také jste mohli čerpat z rezerv. Máte ještě možnost sáhnout do úspor nebo už jste téměř na nule?
Rezervy ještě nějaké jsou, fond jsem vyčerpali asi z poloviny. Město nám pomohlo poměrně výrazně, většinu ztráty uhradilo. Ale i zastupitelé museli sáhnout do rezerv. Počítáme s pravidelným příspěvkem, ale když peníze nepřinese návštěvník, musíme sáhnout do rezervního fondu my nebo město. Ani jeden není neomezený.

Ministerstvo životního prostředí před pár dny informovalo, že navýší dotaci pro zoologické zahrady o deset milionů. Jak velkou část z třicetimilionové dotace může Zoo Jihlava reálně získat?
My tam máme peníze v řádu statisíců, tak jestli dostaneme na chov ohrožených druhů zvířat o tři sta tisíc více, to pro nás zase tolik neřeší. Z loňská nám chybí skoro šest milionů.

Když se budeme bavit o konkrétních číslech, na kolik vás vyjde krmení zvířat?
Záleží na tom, za jaké ceny máme nasmlouvané krmení. Nic nenaděláme s krmnými směsmi. Dá se použít levnější směs, ale ta je často méně kvalitní. Třeba plameňáky krmíme relativně drahou směsí, pro klokany máme doplňkovou směs, zvláštní směsi, ať už granulované nebo ve formě jakéhosi koláče, máme pro primáty, pro žirafy, ale to je jen jedna část. Záleží, odkud a za jakou cenu je seno, kde bereme ovoce a zeleninu. Ty ale jsou závislé na světových cenách. Máme třeba kilo jablek včetně dovozu za šest korun, dokupujeme mrkev, čínské zelí a červenou řepu.

Dají se sehnat levněji, podobně jako jablka?
Ano, většinu ovoce a zeleniny se snažíme brát z přebytků supermarketů, kdy nás to vyjde na minimum, ale je to podstatně pracnější. Dovezeme plné bedny a musí se to přebrat. Standardně nás ovoce a zelenina vyjde na více než milion pět set tisíc korun za rok. Letos doufám, že ušetříme z této částky dvě třetiny, tedy až milion korun. U masa už moc neušetříme, tam máme ceny velmi výhodné. Kilo hovězího nebo vepřového masa na kosti vyjde na dvanáct až pětadvacet korun, patnáct šestnáct korun vychází drůbež, část drůbeže máme za odvoz z výkrmových hal, kde bereme nestandardní kusy, kůzlečí maso je za dvacet korun.

Kolik to tedy je v součtu a jak významná to je částka?
Zoologická zahrada má celkový roční rozpočet šedesát milionů korun a v tom rozpočtu jsou čtyři miliony náklad na krmení. Za měsíc můžeme prokrmit tři sta tisíc korun.

Jaké zvíře nestojí, co se týká krmení, moc?
Třeba u poníka je to v podstatě o seně. S velkými balíky se špatně manipuluje a tak se snažíme kupovat i malé. Deseti až patnáctikilový balík vyjde na padesát korun, u velkých je to podle sklizně dvě až tři sta korun za metrák, to je až poloviční cena oproti těm malým. Takže poník vyjde na desetikoruny denně. Prakticky zanedbatelná je cena za krmení u různých drobných hlodavců, tam jsme na jednotkách korun za krmný den.

A jaké zvíře je naopak na krmení nejnáročnější?
V našich podmínkách to budou tuleni, ty musíme krmit mořskými rybami a tam toho moc nevymyslíme. Já tady nemůžu nakupovat na trhu sledě, co se nehodí k prodeji. Jsou to všechno ryby zmražené v blocích, jak jdou na zpracovatelský průmysl. Cena je od čtyřiceti korun za kilo výše. Tuleň spráská za den dvě kila, ale když má apetit a je v sezoně, může sežrat až osm nebo deset kilo a jste na čtyřech stovkách za den.

Čekal bych, že tygr toho sní více než tuleň.
Velké kočky jsou populární a třeba u tygra se uvádí, že je velmi drahé zvíře. On není levný, ale v našich podmínkách dostane pět šest kilo masa na kosti, tam jsme kolem sto korun. Plus topení a to, že se o něj musí někdo starat. A třeba u opic je to pak ovoce a zelenina plus granuláty, které jsou relativně drahé, ale jsou to doplňky.

Takže opice taky nevyjdou na moc?
Jak které, máme i listožravé opice, pro které je potřeba sehnat větve, které není možné uříznout kdekoliv. Našmikat si vrbové, březové a akátové pruty s listím není tak drahé, ale je potřeba někam poslat lidi, zorganizovat to a mít zapnutý mrazák, který žere energii, mít na něj servis a revizi. A všechno logisticky dát dohromady, abychom přes léto namrazili na zimu. Doplňkově dostávají také poměrně drahé granuláty a hlavně jsou náročné na lidskou práci.

S cenou krmiv se tedy už moc dělat nedá, ale co personál? Dají se snižovat stavy?
Záleží na sezoně. V sezoně, když tu nebudou návštěvníci, nebudeme potřebovat personál na parkoviště a nebude tolik exponovaný úklid. Když máme za víkend i šest, sedm tisíc lidí, je potřeba na záchody dojít, umýt je a ne, že to uděláme v pátek a pak v úterý. Uklízečky chodí v sobotu večer nebo v neděli ráno, někdy i v průběhu dne podle potřeby. Tam se dá něco uspořit, ale jinak… Dalo by se zvednout lidem normy, dát jim větší lopaty, to jde, ale není to dlouhodobé řešení. Budou se dřít a pachtit, nějaký čas to dají a pak se na to vykašlou. Už teď je limitující a omezující provoz chovatelských úseků, které máme rozdělené, aby nemohlo dojít v případě nemocí k totálnímu výpadku.

Kolegové v marketingu se snaží, nabídli řadu novinek jako adopční puzzle nebo posílání zvířat na virtuální dovolenou. Co říkáte na jejich práci?
Jsou to výborné nápady. Prezentují tím zoologickou zahradu a prodej v e-shopu se za loňský rok znásobil. Je to o propagaci. Špatné časy nám umožňují dělat další aktivity. Pořád však jde o to, že nám teče do lodi, my díru lepíme a pumpujeme, ale pořád vypumpujeme méně, než kolik nateče. Je to super, ale potenciál těchto aktivit je limitovaný. My nemáme haly, kde bychom balili dárky. U nás pomáhali s balením pokladní a někdy to bylo i u mě v kanceláři, kde je velký stůl na porady. Další pozitivum, které v téhle souvislosti vnímám je přízeň našich návštěvníků i v těchto časech. Je to nesmírně příjemné a také nesmírně zavazující.

Aktuálně to vypadá, že by zoo mohly otevřít venkovní části, děti se mají vracet do škol, což s sebou také nese potenciál vyšší návštěvnosti, vidíte další týdny optimisticky?
Já nevím. Vůbec se neodvážím říct, protože my bychom chtěli nějakým způsobem fungovat, ale čísla nejsou úplně optimistická. Nechci něco zakřiknout. To byla iluze, kdy se zjara všechno uzamklo, mysleli jsme si, že jsme porazili virus, jenže on tu existoval. Jen mu trvalo, než se rozmnožil a teď v populaci jede. Je otázka, jak se bude chovat dál. Infekční nemoci při určité promořenosti populace ztrácí intenzitu a roli bude hrát i vakcinace. Nejsem imunolog, nedokážu říct, nakolik budou vakcíny účinné a jestli nebudou imunitní reakce. Biologii znám, ale tohle je vyšší level a vidím, že i kapacity v oborech se v názorech různí. Bylo by ode mě troufalé se vyjadřovat k tomu, jak se situace vyvine.

Máte tedy spíše obavy?
Trochu ano. V zimním období do zoo jde relativně málo návštěvníků. Klíčovým momentem bude jaro, kdy k nám chodí tradičně hodně lidí a pokud bude epidemická situace blbá, otevření nebude správné. Ale pro zoologickou zahradu z ekonomického pohledu je špatně, abychom lidem neumožnili sem jít. Je to taková volba mezi tyfem a cholerou, pro něco se musíme rozhodnout a nikdo předem neřekne, co je dobře. Samozřejmě, že bychom otevřít chtěli, ale teď mít silácké prohlášení, jak to určitě bude? To neví podle mě nikdo.

Ten měsíc, kdy se to láme, je tedy duben, květen?
Už březen může být silný, tam návštěvnost lítá podle slunných dní. Standardně jsou listopad, prosince, leden, únor slabé měsíce. V prosinci přijde pět až sedm tisíc, když jsou Vánoční prohlídky. Přes vánoční svátky jsme měli zavřeno, to už by lockdown, co trvá dodnes a to je čas, kdy nám přijdou nějací lidé. Chodili i cizinci, kteří slavili Silvestra na Vysočině a na Nový rok šli do zoologické.

Můžete říct konkrétní čísla, co se týká návštěvnosti teď a za měsíc, když je tedy normální situace?
Běžně jsou to dva, dva a půl tisíce lidí za únor, to nic neznamená, to je slabší průměr na letní víkend. Pokud přijdeme o pět tisíc návštěvníků za leden a únor, tak dobrý, ale březen může být kolem patnácti tisíc lidí, rekordní březen byl dvacet pět tisíc. A to je v tržbě dva a půl milionu. Pokud pak nemáte za březen dva a půl milionu, za duben čtyři, už to chybí.

A další měsíce?
Květen, červen narůstá návštěvnost díky školním výletům. Červenec a srpen jsou tradičně nejsilnější měsíce, i když záleží na počasí. Pokud bylo ideální počasí, tak nám za tyto dva měsíce přišlo i sto padesát tisíc lidí, loni to bylo slabší. Na Jihlavsku lítal covid a navíc bylo počasí deštivé, nebylo hezky. Září a říjen potom záleží – když je babí léto, dá se něco dohnat, zase je to patnáct až dvacet pět tisíc lidí měsíčně.

Plánuje zoo po otevření dělat třeba častěji noční prohlídky nebo podobné návštěvnicky atraktivní akce?
Prohlídky s průvodcem jsou oblíbené, ale má to svůj limit. Když jsme je začali dělat častěji, zájem opadal. Je to cesta, ale s průvodcem jde patnáct lidí, kteří zaplatí zhruba dvě stovky. To jsou dohromady za jednu prohlídku tři tisíce. Ale je to pro fajnšmekry, já sám jsem jedním ze zoologů, kteří lidi provází. Chodí tam takoví, kteří o zoologickou mají hluboký zájem a já si to s nimi vždycky užiji. Těší mě to, baví mě to, ale masově to potenciál nemá.

Nabízí se otázka, jestli nezdražit vstupné?
Je to cesta. My o desetikorunu zdražíme, není to zásadní, ale jsou na to dva pohledy. Můžeme si říct, že dáme dvě stě padesát korun vstup a pokud přijde ten počet návštěvníků, budeme vydělávat. Ale otázka pro mě je ta hranice, kde je navýšení přiměřené. Já se nenarodil jako bohatý člověk a obracím groš víc než jednou, než ho vydám, a to i v případě, že to ani není potřeba. A nechci, aby bylo pro lidi z takových poměrů limitující, že do zoologické zahrady nemohou.

Zoologická zahrada, to přeci ale nejsou jen vystavená zvířata…
Je to tak. Hrajeme si s tím, co nás baví a snažíme se to dělat nejlépe, jak můžeme. Lidé jako já v zoologické vyrostli jako návštěvníci. To je další rozměr. Jsou lidé, kteří inklinují k tomu, že budou dělat zaměstnance zoo, zoology v muzeu nebo v terénu. Mají blízko k živé přírodě a k zvířatům. A pak i takoví, kterým je tu prostě jen dobře, nemají k tomu tak hluboký vztah, ale my jim nenásilnou formou sdělíme, že není dobré hodit pet lahev do kotle, ale do žlutého kontejneru. Nebudou dupat po čmelákovi, roztloukat ptákům hnízda… Lidé by si měli uvědomit, že ovlivňují svět kolem sebe.

Můžete dát nějaký konkrétní příklad?
Posledních pár let bylo sucho a lidé sekali trávníky na drn. Snažíme se sdělit, že to není dobře – sekali jsme tu mozaikově a nenásilně jsme informovali, že my takhle sekáme z nějakých důvodů. Hmyz má možnost v trávě žít a trávu využijeme, dostanou jí zebry, poníci, antilopy. Chceme lidem sdělit, že golfový trávník udržovaný herbicidy není to pravé, co by měli držet u domů. Dá se to udělat takovým způsobem, aby v trávě probíhal ještě jiný život.

Rád bych končil optimisticky – je něco, co vám udělalo v zoologické zahradě radost?
Ano, povedlo se nám po roce spojit pár cejlonských levhartů. Ti se pářili, byť samec byl ve věku čtrnácti let a nikdy nebyl s kočkou, která by byla plodná. Dále se narodil stříbřitý kosman, udělal mi radost další margay, měli bychom během letoška dovézt nepříbuzného tygra sumaterského. Máme potenciálně reprodukční skupinu gueréz běloramenných. Doufám, že bychom mohli mít první mládě tohoto druhu opic v České republice. Drobných radostí, které se střádají, je dost a vždy se něco najde.

Jan Vašák

Ředitel Zoo Jihlava Jan Vašák.Ředitel Zoo Jihlava Jan Vašák.Zdroj: Deník / Martin Singr- věk: 47 let

- bydlí v Bradle nedaleko Velkého Beranova

- je ženatý, má dvě dcery dcery a syna

- vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Brně, obor živočišná produkce a také Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu, obor zemědělské inženýrství

- v Zoo Jihlava už je 28 let, od 1992 tam byl na civilní službě, po dvou letech se stal zaměstnancem

- na dovolenou v poslední době nejradši jezdí na Maltu a Zlaté písky

- co se týká oblíbeného zvířete, dlouhodobě pracuje a mám nejblíže ke kočkovitým šelmám