Mrazivé polední slunce ukazuje na nabídku dobrot a sobotní pohodu podkreslují tóny harmoniky. "Kterou máte raději, pomalou nebo veselou?" pobízí usměvavá harmonikářka staršího muže. Vzápětí se jejich zpěv nese nad celým dvorem.

V jednom z kotlů právě promíchal řezník polévku. V chuchvalci páry a husté směsi masa v ní hledá nejlepší kousky. "Libové maso, a ovar chybí, ještě játra!" vyvolává na něho mladík od pultu, kde už stojí natěšení ochutnávači.

Je mezi nimi i Jitka Ovesná z Berouna, pochází ale z Němčiček. "Dieta počká na pondělí," nedělá si starosti.

Jenže stačí udělat krok a je tu další pokušení. Křehké jitrnice i červená jelita, tlačenka, klobásy. "Koukněte na ty škvarky. Jsou ještě teplé," láká otrlejší požitkáře muž v zeleném klobouku. Kývavým pohybem pekáče přitom šustí dozlatova uškvařenými kostkami sádla.

Recept na dobré trávení má organizátor akce Jan Stávek. A přímo ho nalévá lidem do pohárků. "Je to pravá meruňkovice, ta neuškodí," nepochybuje.

První zabijačku uspořádal před třinácti lety. "Bylo to komorní, ale nějak to nabobtnalo, dnes se sem sjíždí desítky lidí," říká.

Plno je i u výčepu. "Adam Matuška pro nás vyrobil masopustní speciál. Jmenuje se Jitrnice a má čtrnáct stupňů," upozorňuje Stávek.

Klučina v neckách objevil, že se ten starobylý kus dřeva dá rozhoupat. Nohama rozkmitává pomyslnou loď. Nezláká ho ani sladký trdelník. "Naučila mě ho dělat stařenka, dnes to dělá hlavně sestra, já jen pomáhám. Je tu i dcera i vnuk," chválí zručnou rodinu Boleslav Kopřiva.

Do lidových písniček se teď opřeli mužáci. Jejich zvučné hlasy střídají ženy. Nejsou v pozadí. Dámy české myslivosti totiž troubí na lesní rohy.

Spokojený je i malý kluk v neckách. Lehl si v nich, ruce má složené pod hlavou a kouká do oblak.