Na okraji lesa nedaleko vísky Lužice na Mostecku se mezi stromy skrývá nenápadná zřícenina kaple svatého Blažeje. Na první pohled vypadá obyčejně a nedůležitě, ale v době největší slávy k ní chodily ročně tisíce lidí. A dokonce i procesí až z Bíliny na Teplicku. Opuštěná stavba je totiž stovky let spojována s blízkým pramenem vody, kterou lidé považovali za zázračnou. Objekt, který stojí za výlet, se nachází pár set metrů severovýchodně od obce nad Lužickým potokem.
„Je to zapomenuté poutní místo, které údajně fungovalo již v době předbělohorské, ale více informací o něm máme spíše z 18. století,“ sdělil odborník na barokní sakrální umění a poutní místa Vít Honys, který o kapli svatého Blažeje hovořil při nedávném setkání příznivců Českého středohoří v Sinutci na Lounsku. Lužickou kapli se studánkou vyhledávali lidé se specifickými neduhy a spoléhali v uzdravení léčivou vodou. „Svatý Blažej byl patronem proti nemocem hrdla. Dodnes se někde ještě uděluje svatoblažejské požehnání,“ řekl Honys.
Svatý Blažej je často zobrazován se zkříženými svícemi, které se přikládaly na krk s požehnáním, což mělo dotyčného chránit od všech nebezpečí, onemocnění a bolestí. Lidé v Lužicích prý věřili, že kromě hrdla voda u kaple léčí i oči.
Zarostlá kaple je bez střechy, zbylo jen torzo obvodového zdiva s okenním otvorem. Původní poutní areál u pramene zahrnoval kostel, který však zničili Švédové během třicetileté války. V druhé polovině 18. století vznikla z darů kaple, kterou později nahradila nová, klasicistní. Tím začala další etapa poutních procesí, jež trvala do první světové války. Potom začal význam místa slábnout a po odsunu sudetských Němců v letech 1945 a 1946 se na tradici poutí ke kapli zapomnělo. Chátrající objekt v období komunistické totality téměř zmizel v houštinách.
Pramen je zpět
Obec Lužice, zmiňovaná už na počátku 13. století, před časem zlepšila přístup pro pěší ke kapli, odstranila náletové dřeviny u podzemního zdroje vody a u cesty mezi zříceninou a potokem vysázela ovocné stromy. Na úpatí svahu nechala obec letos vybudovat zastřešené odpočívadlo s vývěrem vody z pramene, která se však nedoporučuje pít a slouží na opláchnutí. Pramen je kvůli suchým obdobím sveden do potoka, aby v něm byl přes léto stálý průtok. Samotné torzo kaple, která není na seznamu chráněných památek, zatím zůstává nedotčeno změnami.
Obec se s pomocí dotací soustředí na záchranu novogotického kostela svatého Augustina, který je dominantou lužické části Českého středohoří a je památkově chráněný od roku 1998. „Chceme dotáhnout do konce i opravu věže,“ řekl starosta Jindřich John. Po vysvěcení by se v kostele mohly znovu konat mše, které by tak navázaly na poutní tradici spojenou s kaplí svatého Blažeje.
Kromě Lužic existují kaple svázané s takzvaně zázračnými prameny například v okolních vsích Sinutec, Libčeves a Lahovice. V Sinutci, kde stojí u studánky opravovaná poutní kaple sv. Víta, jsou již koncem 17. století připomínány léčivé účinky vody hlavně na oční choroby. „Tato moc vychází z hluboké víry spojené se svatovítskou legendou, podle níž tento světec uzdravil oči svého pohanského otce,“ uvedl Jan Kvapil, předseda neziskové organizace Středohoří sobě a autor brožury Voda živá aneb studánkové putování sinutecké, lahovické a libčeveské. Historicky doložené uctívání vody v tomto venkovském mikroregionu zřejmě umocňoval i fakt, že leží v jedné z nejsušších částí Čech, kde si naši předci vody víc vážili. Svědčí o tom i prameny u potoka Modla nad Vlastislaví či svatoprokopský pramen v Mukově.
V publikaci Voda živá se například píše, že u studánky svatého Jakuba v Lahovicích se vyléčil písař libčeveského panství Martina Schwarze, který měl těžkou horečku.
4
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
