Když jste psala román Šikmý kostel, chtěla jste jím připomenout zaniklou starou Karvinou, nebo i zpopularizovat tu dnešní a její okolí?
Šikmý kostel jsem začala psát především k připomenutí města, které zlikvidovala bezohledná těžba uhlí v uplynulých sedmi dekádách, sociální inženýrství a arogance moci. Ze staré Karviné se muselo postupně vystěhovat více než dvacet tisíc lidí. V roce 1949 byla degradována na městskou část Karviná 2 – Doly, zbavena autonomie a postupně bourána, vylidňována a vymazávána z historické paměti. Zkrátka se začalo předstírat, že tam nikdy žádné město nebylo. Lidé, kteří v Karviné žili, si ale samozřejmě na své rodné město pamatovali. Především pro ně jsem Šikmý kostel začala psát. Aby byl příběh staré Karviné a jejích lidí zaznamenán písemně. Aby se do svého rodného města mohli vrátit alespoň na stránkách knih. A představte si – oni se začali vracet osobně, třeba i z docela velké dálky.

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech a jeho okolí
Šikmý kostel proslavil bestseller. Stával uvnitř města, teď trčí na holé planině

Průvodkyně z kostela svatého Petra z Alkantary, tedy Šikmého kostela, pověděla, že tam po vydání prvních dvou dílů vaší trilogie začaly mířit desítky tisíc lidí. Z vašich knih se stal bestseller. Co tomu říkáte?
To, že se z prvních dvou dílů Šikmého kostela staly jedny z nejčtenějších knih u nás, bylo pro mě naprostým překvapením a do jisté míry i zadostiučiněním. Protože teď už sotva někdo může tvrdit, že prostranství kolem šikmého kostela je pouze bezcenný brownfield, když tam přijíždí desítky tisíc návštěvníků.

Zdroj: Youtube

Život v původní Karviné, v dnešní městské části Karviná-Doly, pomalu dohasíná. Mizí i poslední zbývající domky z někdejších hornických kolonií. Proč se podle vás nepodařilo nic z toho zachránit?
Tato otázka by měla směřovat spíše k vlastníkovi, proč boural nepoškozené a stále obývané domy. Proč zboural unikátní soubor industriálních památek, který byl mezinárodní expertní skupinou označen jako vhodný kandidát na zápis do UNESCO. Proč zachovalým stavbám nechával odnímat památkovou ochranu. Proč to bourání a devastace čerstvě zhojené krajiny pokračuje dodnes.

Jeden z posledních fiňoků, tedy finských dřevěných domků, který tady zbourali, byl prý velmi zachovalý. Ten by šlo zachovat aspoň jako vzpomínku na starou Karvinou.
Byl plně zařízený, dokonce obývaný. Pokud je mi známo, bydlel v něm starší muž, který si odjel do města pro důchod – na zahradě zůstalo vyprané prádlo a okna byla otevřená. Už se nevrátil. Sousedka nahlásila na policii jeho zmizení a muž byl prohlášen za pohřešovaného. Další informace bohužel nemám. Vím jen to, že loni dům kdosi vyhladil do základů. Nestalo se to poprvé. Znám i jiný případ, kdy ve staré Karviné zbořili člověku nájemní domek během jeho dlouhodobé hospitalizace. Vrátil se z nemocnice – a neměl kde bydlet. Proč se tohle všechno dělo a děje, nevím.

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech a jeho okolí.Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech a jeho okolí.Zdroj: Jiří Baran

Jaký je váš pohled na současnou Karvinou? Ožívá a rozkvétá, stagnuje, nebo se propadá – ať již obrazně či doslova?
Současná Karviná – tedy ta, která převzala název po té původní – se vylidňuje, průměrný roční úbytek je tisíc obyvatel. Počet domácností pobírajících přídavky na živobytí je na čtyřnásobku celostátního průměru. Každé desáté dítě nedokončí školní docházku. Bují tady obchod s chudobou, počet exekucí je vysoko nad celostátním průměrem. To všechno jsou statisticky doložitelná fakta. Studentka karvinského gymnázia provedla před časem průzkum, z něhož krom jiného vyplynulo, že 92 procent studentů plánuje po dostudování odejít z Karviné, protože tam nenachází profesní uplatnění ani dostatečné kulturní vyžití.

To zní dost depresivně.
Ano, zní to strašně depresivně, ale stále ještě vidím šanci, pokud by se začaly vyjmenované problémy řešit – skutečně řešit. Mohly by se k tomu využít peníze z fondu spravedlivé transformace, které zatím směřují spíše na podporu velkých projektů za stamiliony až jednotky miliard. Bylo by skvělé, kdyby se podařilo část těch peněz využít také na systematickou, odbornou práci při řešení důsledků toho, čím si region prošel v uplynulých sedmdesáti letech. Koneckonců – je to fond spravedlivé transformace, takže mi to dává hluboký smysl.

Pozůstatky původní Karviné
Z Karviné je Bůh vysoko a Praha daleko. Přesto se město po ukončení těžby zvedá

Takže cítíte směrem ke Karviné i naději na dobrou budoucnost?
Ano, jen je s tím třeba začít něco dělat. Jsem přesvědčena, že je nejvyšší čas upustit od planého stýskání, dalšího drancování krajiny a budování montoven, když pro ty stávající je už teď obtížné sehnat pracovní síly. Za jeden z významných způsobů transformace pokládám rozvoj kreativního průmyslu a s tím související kultivaci veřejného prostoru, podporu turistického ruchu. Jako konkrétní příklad můžu uvést projekt, na němž se osobně podílím. Je jím úprava okolí bývalého Dolu Gabriela a vytvoření Muzea zaniklého města Karviná, pro který se nyní sestavuje tým vedený špičkovým evropským muzeologem. Rozvíjet by se mohly i karvinské lázně Darkov, kdysi evropsky proslulé. Velmi bych si přála, aby město začalo turistický ruch a lázeňství podporovat. Vznikla by tím krásná symbióza.

Může se stát z někdejšího těžařského města turistický magnet?
Turistický ruch představuje velký potenciál. Ostatně už teď se spontánně rozvíjí v okolí šikmého kostela – loni tam přijelo kolem čtyřiceti tisíc návštěvníků z celé České republiky i ze zahraničí. Našli bychom jistě pár krásných případů u nás i ve světě, kdy nějaká lokalita začala profitovat z literární turistiky a postavila na tom svůj růst.