„Trvalo mi dlouho, než jsem se svými kresbami vyrazil ven do terénu. Nejdříve jsem si dělal nějaké skicy na papíry, chtěl jsem se naučit nějaký svůj styl, který jsem si chtěl vybudovat. První věc, kterou jsem nastříkal venku, bylo mé jméno ve skateparku v Bohaticích, kam jsem chodil se svými kamarády. Oni jezdili na skatu, ale mě ježdění nějak nebavilo, hledal jsem jinou zábavu. Po této první zkušenosti trvalo ale další dva roky, než jsem zase vyrazil do terénu. Stále jsem jen maloval skicy na papíry,“ vypráví mladý umělec.

Autobusovou dopravu v Pardubickém kraji přebírají noví dopravci
Nevydařená premiéra nového dopravce v Pardubickém kraji. Nevyjely desítky spojů

Pak najednou nastal zlom. Shodou okolností potkal člověka, který byl ve svém oboru už známější. „Jde o Karlovaráka Milana Ramse. Viděl mé skicy a líbily se mu. Začali jsme spolupracovat a společně jezdili hodně do Sokolova," pokračuje Real 143. Aby svému koníčku dali punc legálnosti, zašli na karlovarský magistrát, zda by nedostali nějaké vhodné plochy k postříkání. K dispozici tak měli Táborskou ulici v Drahovicích. Pak přišel na řadu první velký výtvor - podchod pod kruhovým objezdem U Solivárny. "To bylo rok před 700. výročím narození Karla IV. Požádal jsem tehdy radnici, zda bych mohl vymalovat tento podchod. Dostal jsem souhlas s podmínkou, že by se tam měla objevit tématika Karlových Varů. Jako jeden z obrázků jsem si vybral Karla IV., nebyl to záměr kvůli výročí, šlo jen o hezkou náhodu,“ vysvětluje.

Zatímco město Karlovy Vary nemá problém a vhodné plochy pro graffiti uvolňuje, ne všechny instituce jsou tak vstřícné. A to i přesto, že umělecké jméno Real 143 už je poměrně známé a jeho dílo mluví za vše, nedělá zkrátka ostudu. „Pokaždé, když chci někde tvořit, musím zjistit, komu plocha patří a musím mít od něj souhlas. Bohužel, i v dnešní době jsou naše výtvory pro mnohé nepřijatelné,“ konstatuje graffiťák.

Sýpka na Lemberku.
U Lemberka ožívá historická sýpka. Nejen verši ji probouzí šumný David Vávra

Zpracování jednoho podchodu mu zabere kolem měsíce času. Nejdříve je totiž nutné plochu řádně připravit. „Zdi musíte očistit, občas je to opravdu chuťovka, když podchody mnozí využívají pro vykonání potřeby. Stěny je potřeba penetrovat, aby na nich nástřik držel. Pak se na to použijí dva fasádní nátěry, což zabere takové tři čtyři dny. Až poté mohu začít s obrázky. Jsem ale introvert, a tak je pro mě celkem problém pracovat v podchodech, kudy chodí mnoho lidí. Na práci potřebuji klid, což právě v těchto místech nebývá. Kolemjdoucí často mou práci komentují, jedni ji chválí, druzí nadávají. To mě pak vytrhává z mého rozpoložení,“ poznamenává.

Sen? Zeď pod nádražím 

Za poslední dobu vyzdobil podchod od Lidlu směrem k Tuhnickému mostu nebo také z Růžového Vrchu k Hornímu nádraží. Ten u starého zimního stadionu bude letos posledním jeho počinem. „Byla to první objednávka od města. Do té doby jsem veškeré své výtvory financoval sám,“ říká mladý Karlovarák.

Jeho snem je dlouhá vysoká zeď nad komunikací v takzvaném esíčku, která vede k Hornímu nádraží. Už to začal řešit i s magistrátem. „Problém ale je, že bych musel pracovat z plošiny, protože zeď je klopená, takže lešení se k ní postavit nemůže, a také by se tam musel omezit provoz. Je to ale řešitelné,“ míní umělec, který inspiraci pro své výtvory hledá v karlovarských tématech. Proto jeho podchody zdobí Vřídlo, Kamzík i nápis I love Vary. V jeho dílech je ovšem nepřehlédnutelní i ženská krása a zvířata.

V ústeckých Předlicích jsou místa, která jsou velmi problémová. Obrovský nepořádek a potíže jsou například ve Sklářské ulici. V jednom z vnitrobloků je velká skládka.
Byty bez oken, zapáchající skládka. Ústecké Předlice mají stále zákoutí hrůzy

Čerstvě nastříkané podchody nevydrží ale příliš dlouho a umělecká díla často překryjí tegy či malůvky od jeho „konkurentů“. "S tím se asi musí počítat. Má to ale částečně něco do sebe, protože člověka to pak přiměje k tomu, aby to šel opravit. Vybízí mě to k motivaci," uzavírá.