„Zlaté časy byly na přelomu tisíciletí. Nyní se doba hodně změnila a lidé chodí dětem do škol kupovat sešity do supermarketů. To, že školní potřeby začaly prodávat i obchodní řetězce, nám pochopitelně ublížilo, ale taková je prostě doba,“ říká smířeně Mikeska.

Právě o školních potřebách a prodeji by dokázal vyprávět dlouhé hodiny. „Jsem bývalý učitel, takže mám právě k tomuto sortimentu srdeční vztah.“ Právě nadcházející období konce prázdnin je pro obchod klíčové. „Největší tržby míváme před Vánocemi, ale konec srpna a začátek září je hodně slušný,“ usmívá se Mikeska.

Ideální zákazník papírnictví je maminka se seznamem věcí pro svou ratolest do první třídy. „Ono se ale v dnešní době není čemu divit. Měl to tak asi každý rodič, že chce právě začátek školního maratonu udělat dítěti ten nejhezčí. Jsme na to v obchodě vždy připraveni a snažíme se lidem vyjít ve všem vstříc,“ zdůrazňuje Mikeska.

„Dneska je už doba jiná než před nějakými patnácti nebo dvacet lety. Opravdu je z čeho vybírat.“ Kompletní výbava pro školáka se dá v jeho obchodě pořídit za 2000 až 2500 korun. „Samozřejmě nejdražší položkou je školní batoh, který v průběhu let nahradil klasickou aktovku. A pak taky záleží na kvalitě věcí.“

Velkým hitem školáků se stal v posledních letech jednotný design batohu a pouzder. „Ještě před pár lety chtěli všichni motiv spidermana, dnes už se to mění podle oblíbenosti dětských seriálů. Abych byl upřímný, už jsem to přestal sledovat. Těch motivů je hodně, ale máme třeba i sportovní motivy se známými fotbalovými kluby, jako jsou FC Barcelona nebo Real Madrid.“ Na ústupu je prodej plnicích inkoustových per. „Řada učitelů je už nepožaduje, takže spíše letí speciální pera s gumou. Jinak zůstává výbava konzervativní, takže v ní zůstávají pravítka, kružítka a podobně.“

Podnikání v krvi

Zdeněk Mikeska patří k nejznámějším majitelům papírnictví v Ostravě. Jeho rodinný obchod v Zámecké ulici patřík nejlepším ve městě. „Po revoluci jsme získali v restituci nebytové prostory a zvažovali,co v nich otevřeme.“

Podnikání měli v krvi, protože jejich dědeček na tomto místě vedl prodejnu s oblečením. „Udělali jsme si menší průzkum trhu a rozhodli se pro papírnictví a kancelářské potřeby. Důležité bylo to, že jsem jako učitel měl o školních potřebách vcelku slušný přehled. Manželka, bratr a švagrová zase měli blízko ke kancelářským potřebám,“ usmívá se Mikeska.

Od roku 2008, kdy bratr se svou manželkou odešli do důchodu, vede obchod se synem Martinem. „A manželka nás jako správná účetní stále kontroluje, zda to děláme dobře.“