Výborný vypravěč i mistr svého oboru. Takto se Jan Špilar představil v pátek u orlovského evangelického kostela, kde byl jedním z hostů celovíkendové křesťanské akce SAM. V rámci svého workshopu stříhal přítomné ženy a děti a o svém pestrém životě vyprávěl tak barvitě, že plná místnost posluchačů doslova vybuchovala smíchy.

„Kdyby člověk neměl rád lidi, nemohl by to všechno dělat. Já to mám zřejmě v genech, mí rodiče byli hodně vstřícní lidé, pak to podpořila má první mistrová, paní Helenka Kajerová, která milovala lidi i vlasy a asi mě tím nakazila. A když máte lidi rád, tak oni zase zpětně nabijí vás,“ zamýšlí se Jan Špilar chvíli před tím nad otázkou, kde bere sílu a motivaci pracovat celý den s lidmi a po práci se věnovat znovu dalším lidem, kteří potřebují jeho duchovní podporu.

„Jednoho dne mi do kadeřnictví přinesla jedna mladinká zákaznice růženec, který zdědila po babičce. Já jsem tehdy vůbec nevěděl, jak se s takovou věcí zachází. Ale když jsem se později naučil modlit, zjistil jsem, že i samotná modlitba mi dává obrovskou sílu,“ pokračuje Jan Špilar.

Orlovský SAM, to je několikadenní setkání křesťanů všeho směru u orlovského evangelického kostela, plné seminářů, besed, workshopů i kultury. Jedním z hostů letošního ročníku byl i známý brněnský kadeřník a katolický jáhen Jan Špilar.

Víru Jan Špilar poznal i doma, jeho rodiče byli věřící. „Nikdy nás ale se sourozenci k ničemu nenutili,“ podotýká pardubický rodák, kterého víra začala více oslovovat při službě na vojně. Kadeřníkem, kde dnes patří mezi přední české mistry, se přitom vyučil tak trochu náhodou. Jeho otec, pardubický lékař, měl „škraloup“ u tehdejší komunistické moci a bylo jasné, že ani jeho děti nemohly pomýšlet třeba nad studijní kariérou.

Studovat teologii tak Jana Špilar začal přibližně deset let po tzv. sametové revoluci.

„Viděl jsem, že i když už je volnější doba, kostely jsou pořád prázdné a jako by se nic nedělo. Tehdy jsem se rozhodl, že se na to nebudu jen tak dívat a sám zkusím přispět vlastní prací, aby se věci někam pohnuly,“ vypráví dále rodák z Pardubic, který ovšem nakonec zakotvil v Brně, kde se svou ženou vychovali tři děti a dodnes je tam jeho posláním pečovat o lidskou krásu, a to jak tu zvenčí, tak i tu vnitřní.