Kliknutím zvětšíte„Kniha není a nechce být historickým pojednáním, byť nabízí základní přehled událostí historika Jaroslava Pažouta. A už vůbec se nesnaží dění zhodnotit. Není ani výčtem všech, kdo se o listopadovou revoluci v Liberci zasloužili. Výběr těch, kteří mi do knihy odvyprávěli kousek svého příběhu, nebyl soutěží v zásluhách,“ shrnula autorka. „Chtěla jsem slyšet, jak sametové dny prožíval vysokoškolák, středoškolačka, fotograf nebo duchovní. Člověk na balkonu radnice i ve fabrice,“ dodala.
Kniha tak zachycuje třeba vyprávění někdejší členky stávkového výboru Vysoké škole strojní a textilní Jarmily Levko, vzpomínku Gabriely Kafkové, která spolu s Milošem Sabáčkem stála u zrodu Liberecké iniciativy, předchůdce Občanského fóra, nebo kněze a františkánského mnicha Antoníny Kejdany. Nechybí ani vyprávění režiséra Petra Palouše, který už 18. listopadu informoval v Malém divadle, co se děje v Praze, i vzpomínka odvážného ředitele stavební průmyslovky Jiřího Lauermana. A fotografa Milana Drahoňovského, který hektické dny dokumentoval svým objektivem a je také autorem fotografické části této výjimečné publikace.
„Z revoluce vzniklo asi dva tisíce fotek. Podle mě je kromě Prahy velmi málo měst, které mají tak bohatý fotografický archiv,“ zhodnotil fotograf, jehož snímky vystavuje v těchto dnech nejen Malá výstavní síň v Liberci, ale jsou i součástí výstavy Okamžiky sametové revoluce na pražských Příkopech.
PŘÍBĚH FOTOGRAFA
Milan Drahoňovský tehdy začínal fotit pro liberecký Vpřed. „Šéfredaktor 'onemocněl' a redakce se tak přesunula do našeho obýváku,“ zavzpomínal na hektické revoluční chvilky, které prožíval spolu se začínajícími novináři Miladou Medkovou a Jaroslavem Sedlákem.
Fotil nejen na náměstí, zachytil i průvody studentů. „To byla vlastně moje první fotka, když jsem v pondělí ráno vyšel z baráku. Kluci z průmyslovky už šli s vlajkou, která se později objevila na všech plakátech,“ vylíčil.
Fotil v divadle i tváře lidí před vánočními obchody, v nichž se před rokem 1989 nenakupovalo, ale shánělo, a které zdobily plakáty s nápisy na podporu Občanského fóra. Zachytil fronty na maso i muže, který lepil plakáty na výlohu ovocného baru. „Pak jsem se dozvěděl, že ten cukrář byl po roce 68 vyhozený novinář Miroslav Chmel,“ podotkl Drahoňovský.
Byl také u toho, když studenti sundavali rudé hvězdy a další komunistické symboly z průčelí firem a institucí. Fotil první humanitární sbírky pro Rumunsko. A zachytil koncert Karla Kryla v libereckém „Áčku“. „Tehdy jsem si říkal: Když už je tu Kryl, tak už je to doopravdy. Krylovy písničky jsem si tajně pouštěl už jako kluk a najednou tahle ikona, tenhle Bůh, stojí přede mnou na jevišti,“ popsal setkání s jedním ze symbolů roku 1989.
Po letech přiznává, že se chvílemi objevil i strach, zasutý někam hluboko po setkání tehdy osmiletého kluka s ruskými tanky. „Ještě před listopadem jsem taky vyfotil přehlídku Lidových milicí, a když jsem si znovu vybavil tu masu vybavenou 'ostrejma', moc dobře mi nebylo,“ připomněl si fotograf.
„Původním záměrem bylo dát slovo i druhé straně, mezi jinými právě i členům milicí, ale zaprvé se k této minulosti mnoho z nich moc nechtělo přiznávat a pak jsme si řekli, že to bude knížka o oslavě svobody,“ dodala Jana Patková. Z příběhů, s nimiž se setkala, ji osobně oslovil asi nejvíc ten Vladimíra Pekuláše. „Moc lidí ho nezná, ale ti, co se s ním setkali, o něm mluvili s velkou úctou,“ uzavřela autorka.
2
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
