Z příznaků, které popisují lidé nakažení novým typem koronaviru, nezpozorovala jediný. „Zvláštní je i to, že z osob, s nimiž jsem byla v těsném kontaktu, onemocněl pouze manžel. Naše dospělé děti, stejně tak nejbližší spolupracovnice na úřadu městyse byly negativní. Zdá se, že u tohoto viru neexistují pravidla a zatím zřejmě není nic, čeho bychom se mohli chytit, abychom poznali, jak se šíří populací. Je velkou záhadou,“ popisovala starostka v rozhovoru pro Deník.

Paní starostko, právě jste se vrátila z kontrolního odběru. Jedná se o první test nebo už druhý?
První. Držte palce, ať je negativní.

Můžete popsat, jak se cítíte po dvou týdnech od prokázané pozitivity?
Dobře. Od začátku jsem se tak cítila. Neměla jsem problémy. Kdyby mě neuvedla osoba, u níž byla prokázána pozitivita, tak bych nevěděla, že jsem se nakazila tímto koronavirem.

Teplota a potíže s dýcháním se nedostavily?
Ne.

Ztráta čichu nebo chuti?
Ne.

Únava?
Ne, ne, ne. Nic takového.

Manžel byl unavený, problémy s dýcháním neměl

Pokud vím, váš manžel se také nakazil. Jaký je průběh onemocnění Covid-19 u něj? Oba totiž patříte do takzvané ohrožené skupiny - starších osob…
Manžel, který je o 8 let starší, měl přes 11 dní teploty, z toho dva dny devětatřicet. Zpočátku jsme oba nic netušili. Na odběr jel se mnou proto, že jsme byli v úzkém kontaktu. Následně začal mít teploty a další potíže.

Únava? Potíže s dýcháním, kašel?
Ano, cítil se unaveně. Kašel ani potíže s dýcháním neměl.

Smím se zeptat, jak se váš manžel, který je praktický lékař, léčil?
Na teplotu užíval Paralen. Nic jiného.

Přemýšleli jste nad tím, co mohlo ovlivnit, že průběh nemoci ani u jednoho z vás nebyl dramatický?
Ano, hodně jsme to rozebírali a hledali jsme odpověď. S manželem se pravidelně necháváme očkovat proti chřipce, nevím, zda nám právě to případně nepomohlo, že průběh byl mírný. Na to ale žádné studie nejsou.

Pořád nás překvapuje, je velkou záhadou

Ještě bych se vrátila na začátek: víte, jak jste se nakazila?
Myslela jsem si, že vím: uvedla mě osoba, u níž byla pozitivita, ale mohlo to být i jinak. Ještě před tím totiž měly dvě zaměstnankyně úřadu městyse kašel a rýmu. Následně, když jsem po zjištění nákazy u mě uvedla jako kontakty celý úřad, se zjistilo, že jsou tyto zaměstnankyně pozitivní. V mém okolí tedy bylo více pozitivních osob.

Na úřadu dvě z devíti osob?
Ano. Je to celé paradoxní, protože osoba, s níž, jsem byla v těsném kontaktu, byla naopak negativní. Stejně tak jsou negativní moje dospělé děti a jejich partneři. Nerozumím tomu. Zdá se, že u tohoto viru neexistují pravidla, zatím zřejmě není nic, čeho bychom se mohli chytit, abychom poznali, jak se šíří populací. Je velkou záhadou. Je vidět, jak nás pořád překvapuje, že ho vůbec neznáme.

Jste v první linii, denně jste v kontaktu s lidmi, váš manžel je praktický lékař… Tušila jste, že to přijde, že onemocníte? Podléhala jste obavám?
Bála jsem se toho, co přijde, když uslyším, že jsem pozitivní. Přece jen jsem starostka a přemýšlela, jsem nad tím, jaké komplikace to přinese obci. Strach jsem ale neměla. Přece mě roky znáte… (úsměv)

Vir je tady, musíme se s ním učit žít

Mohu se zeptat, jak jste jako rodina zvládali život v karanténě?
Děti nám hodně pomohly.

Jak jste se vypořádala s tím, že jste nemohla z domu?
To byl pro mě největší trest. Na dálku jsem byla denně v kontaktu s radou, úřadovala jsem z domova. Fungovala jsem víceméně normálně.
Moc bych chtěla všem poděkovat: místostarostovi, hasičům, kteří sehnali roušky, dezinfekční prostředky. Zásobili i krajský domov pro seniory. Děvčata zase šila roušky. Náměšť se úžasně semkla.

Vůči nakaženým nepřišly žádné útoky? Pokud vím, jsou jich na dvě desítky…
První den jsem měla telefonát v duchu: starostka je nakažená… Stopla jsem to, že jsem především člověk. Vyříkali jsme si to. Sousedka se se mnou přes zahradu normálně bavila, vztahy to nijak nenarušilo. Je potřeba si uvědomit, že tento vir je bohužel tady a my se s ním zkrátka budeme muset učit žít.

Velikonoce? Někteří se nechovali zodpovědně

Jak se v tomto ohledu díváte na rozvolňování mimořádných opatření? O Velikonocích to mnohde vypadalo, že lidem dosti otrnulo…
Někteří lidé se nechovali zodpovědně, to mi vadí. Další rozvolňování, úvahy o otevírání škol, to vše by mělo přijít poté, co budeme vědět, jaké procento populace již onemocnění prodělalo. Kolik lidí, stejně jako já, mělo nebo má bezpříznakový průběh? Máme odhady? Hospodářství se samozřejmě musí pomalu rozjet, jinak se z toho budeme roky vzpamatovávat.

Co byste vzkázala lidem, kteří ze strachu z „čínské chřipky“ nevycházejí z domova?
Je to zejména o psychice. My lidé se bojíme neznámého, ale není možné se děsit toho, že onemocněním a kdy to přijde. Chřipky se přece taky neděsíme a většina lidí se nenechává naočkovat, ač očkování proti chřipce je každoročně k dispozici a ohrožené skupiny navíc nestojí ani korunu. V souvislosti s chřipkou přitom lidé umírají.
Jak jsem už řekla, tento virus tady je a my se s ním musíme naučit žít. Soustřeďme se proto na dodržování základnách hygienických pravidel. Chovejme se zodpovědně a jeden k druhému ohleduplně.