Soubor váz s originálním designem, který byl k vidění v Galerii Clara Scremini v Paříži, půlmetrová motorová svíčka, jež zaujala porotu při výstavě známých skláren Moser či trofej pro karlovarský festival Tourfilm. To jsou příklady toho, jak Vojtěch Hepnar dokáže kouzlit se sklem a vyrobit z něj nevšední kousky. V mladém věku už na sebe dokázal upozornit v Čechách i zahraničí.

Po základní škole, kde mu učení moc nešlo, jak sám přiznává, využil svého talentu na kreslení a vydal se na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Uvažoval tehdy ještě o uměleckoprůmyslové škole v Turnově a oboru rytí kovů nebo umělecké kovářství. Zvolil hutní tvarování skla v Železném Brodě a dobře udělal.

Vojtěch Hepnar studuje první ročník Fakulty umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru skla. Vystavoval v galeriích v Paříži, Bruselu nebo Mnichově.

„Při dni otevřených dveří jsem si přitom říkal, že nechci foukat nějaké skleničky. Ale když jsem naživo viděl, co všechno je možné se sklem, tak jsem se do toho zakoukal a tvarování skla mě hrozně zaujalo,“ říká Vojtěch Hepnar.

Když na střední škole v Železném Brodě končil, jeho dílo získalo ocenění maturita roku. Navrch k tomu ho oslovil ke spolupráci jeho profesor Martin Hlubuček a společně vyrobili ve sklářské huti v Holicích soubor devíti váz pro pařížskou galerii.

Vystavovali je tam loni od poloviny listopadu do poloviny prosince. „Bylo to naneštěstí zrovna v době francouzských stávek, kdy žluté vesty protestovaly blízko galerie, proti ji museli doslova zabarikádovat. Pak naše práce putovala do Bruselu a v únoru se znovu vrátila do Paříže, kde ji opět vystavovali,“ popisuje student z Horního Lánova.

Vojtěch Hepnar studuje první ročník Fakulty umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru skla. Vystavoval v galeriích v Paříži, Bruselu nebo Mnichově.

Ve své tvorbě se zaměřuje na vázy a jejich experimentální zdobení. „Vzniklo to díky náhodě, kdy se na jednom z výrobků objevilo po vychlazení něco jinak, než mělo, a přišlo mi to zajímavé. Zaujalo mě, co se stalo se sklem, a tak jsem začal experimentovat s povrchovými úpravami,“ přibližuje Vojtěch Hepnar. „Vrstvím několik barev na sebe. Základem je křišťál, na zdobení používáme rubín nebo drcené barevné sklo,“ dodává.

Pro skláře je základem práce s píšťalou. Výrobky tvarují do dřevěných forem. „Říká se, že sklář musí mít silné plíce kvůli foukání do píšťaly. Dýchání je náročné, ale podstatné je mít při něm cit. Ten je potřeba se naučit. Stačí fouknout prudce a sklo se zkřiví,“ upozorňuje.

Jakkoliv se mu původně nezdál obor atraktivní, dnes už má jasno. „Sklářská huť je skvělé místo a tam mě to prostě táhne,“ říká Vojtěch Hepnar.