Kouzlo hrádeckých železáren ocenil i držitel filmového Oscara

Příběhy opuštěných budovZdroj: Deník„Ta místa tady jsou tak autentická, že prostě hodně práce udělají a odehrají za nás.“ Tato slova pronesl známý britský herec a držitel Oscara Gary Oldman po natáčení filmu Dítě číslo 44, v němž si s ním zahrály i další známé tváře včetně Toma Hardyho. Snímek inspirovaný řáděním „rostovského řezníka“ Andreje Čikatila, vraha desítek dětí, se sice odehrává v Rusku, ale natáčel se v Čechách. A slova chvály patřila Železárnám Hrádek. Objekt na Rokycansku si zahrál nejen v Dítěti číslo 44, jehož producentem byl slavný Ridley Scott. Petr Zelenka tam natočil drama Bratři Karamazovi s Ivanem Trojanem a dalšími známými českými herci. Film se odehrává v současném Polsku a v Železárnách Hrádek natáčení dodnes připomíná obří polský nápis na zdi. Točily se tam i zahraniční hudební klip či reklama.

„Železárny Hrádek jsou úžasnou filmovou lokací. Najdete tam výrobní haly, kde stále běží provoz, ale i různé nevyužívané prostory, jako jsou opuštěné zdravotnické středisko, knihovna, kanceláře a zasedací místnosti. Vše zachycuje jedinečnou atmosféru své doby,“ uvedla Radka Šámalová z Regionální filmové kanceláře Plzeňského kraje s tím, že věří, že toto místo zaujme i další filmaře.

Historie Železáren Hrádek sahá do roku 1900, kdy tamní hamr zakoupil podnikatel Rudolf L. Hudlický. Již v roce 1921 zahájil provoz v modernizované kujné huti a poté postupně stavěl další provozy - válcovnu, slévárnu šedé litiny. „Před vypuknutím 1. světové války začal s výstavbou siemens-martinské ocelárny, která byla propojena s válcovací tratí, kde se válcovaly velké profily. Později se sloučil se Škodovými závody v Plzni a areál se dále rozrůstal. Během 2. světové války chtělo Německo na polích od řeky směrem k Hrádku postavit další haly a měly se tu vyrábět ocelové trubky na dělové hlavně. Z toho ale sešlo, válka skončila. Po znárodnění patřily Železárny Hrádek do národního podniku Spojené ocelárny,“ řekl Deníku David Šmucr, ředitel divize 4 FERROMETU a.s., jež patří do holdingu Z-Group, který nyní železárny v Hrádku vlastní.

Doplnil, že další zásadní výstavba se v místě odehrála v 60. letech minulého století. „Tehdy byla zbudována elektroocelárna s třemi obloukovými pecemi, z nichž jsou tam dnes jen dvě a jedna byla nahrazena novou, modernější pecí, aby ocel byla čistější. V nové části se nachází i loupárna a válcovna trubek,“ zbilancoval Šmucr.

Dříve věhlasná továrna, nyní areál Sola v Sušici chátrá. Přišla ale nová naděje

Po roce 2000 přišla restrukturalizace a některé budovy nebyly dál využívány. V roce 2001 byly zavřeny obě martinské pece, důvodem byly podle Šmucra vysoké ekologické požadavky, které nesplňovaly. Vyřazeny byly později i technologie všech tří válcoven. Tažírna sice zlikvidována není, ale nevyrábí se v ní. „Vyrábí elektroocelárna, běží i loupárna. Dále tu funguje tepelné zpracování, žíhání, šlechtění materiálů a podobně, o to je dnes zájem,“ informoval Šmucr. Uzavřené budovy čeká různý osud. „Bude to tak půl na půl. Některé budou opraveny a používány k pronájmu, například skladovací prostory a podobně, to jde o budovy spíše historické. Novější budovy, které nejsou využité, budou pravděpodobně zbourány a mohou být nahrazeny,“ uzavřel Šmucr.