Přímo před krematoriem stála zaparkovaná dvě černá auta určená k přepravě zesnulých. Příchozí mohli nahlédnout i do otevřených zadních prostor vozu, kde se obvykle vozí rakve s nebožtíky. Interiéry pohřebních vozů.Interiér pohřebního vozu.Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický„Počkejte, já vám ty prostory osvítím, abyste to mohl lépe vyfotit,“ přišel ochotně jeden z řidičů, když viděl, jak přikládám fotoaparát k obličeji. Nasvítil speciální úložné prostory a když jsem se do nich nahnul, na chvíli jsem zapomněl, že jsem v interiéru auta. Působilo to jako speciální sterilizovaná místnost s ostrými světly. Tak tady až pojedu, s největší pravděpodobností už o tom nebudu vědět, blesklo mi hlavou. Totéž mě napadlo ještě o pár minut později. U nájezdu do kremační pece.

Obřadní síň

Pracovníci pohřební služby vítali příchozí ve dveřích obřadní síně. Měli vzorně nažehlené černé obleky, a pokud někdo přišel s rozvernou náladou, právě tady na něj definitivně dýchla síla důstojnosti a vážnosti. Obřadní síň krematoria už většina lidí byla nucena navštívit. Jen tentokrát mohli vstoupit bez žalu ze smrti svého blízkého a v klidu prozkoumat třeba katafalk s rakví. Pakliže jsem v úvodu zmínil komedii Vesničko má středisková, pak horní prostory obřadní síně, odkud se při rozloučení line hudba, zná většina národa z jiného kultovního filmu.

Včelstva připravující se na zimu na poděbradské zahradě za dohledu hlavní včelařky Kateřiny Šulkové.
Nejlepší med je z lip u poděbradských jezer, vědí v rodinné Včelí farmě

Z Kolji. Ze scén, kdy Zdeněk Svěrák necudně zvedá smyčcem sukni zpívající Libušce Šafránkové. V Nymburce v této části obřadní síně, tedy vzadu nahoře, najdeme počítač na přehrání vybrané hudby, ale také skutečný klávesový nástroj. Obojí napojené na reproduktory. Hudebník či ovladač techniky má dokonalý přehled, co se před ním ve spodní části síně děje.

Stará pec dosluhuje

Do technického zázemí krematoria, kde se běžně pohybují ti, kteří přivážejí rakve a podílí se na spalování, mě vzal majitel pohřební služby Atropos Pavel Stárek. Samozřejmě mě ze všeho nejdříve zajímala kremační pec. Z jedné strany ji vidí majitel pohřební služby přímo ve své kanceláři. V první chvíli jsem byl zklamán.

Majitel pohřební služby Pavel Stárek s ozdobnými šrouby.Majitel pohřební služby Pavel Stárek s ozdobnými šrouby.Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický

Vypadá to v podstatě jako zabudovaná stříbrná trouba v kuchyňské stěně v běžné domácnosti. Pravda, trochu větší a s více tlačítky a údaji o teplotě. Z druhé strany a tedy do místnosti, odkud rakev do pece vjíždí, se mě ředitel pohřební služby trochu zdráhal vzít. „Chceme to tu brzy upravit, mimo jiné i vymalovat. A pro pozůstalé zajistit službu, která je jinde běžná. Někteří si třeba nepřejí rozloučení v obřadní síni, ale chtějí být u samotného kremačního procesu. Tedy když rakev s jejich blízkým zajíždí do pece,“ vysvětlil Stárek.

Alej topolů před nedostavěnými doky na břehu labské cyklostezky.
U cyklostezky půjdou k zemi další topoly. Kácení uzavře část trasy u Labe

Samotná pec už je také na hraně životnosti a po dohodě s městem, které zůstává provozovatelem krematoria, bude pořízena v příštím roce nová. „Kromě jiného bude mít i tu výhodu, že tady půjdou spálit lidé s nadměrnou váhou. Stává se, že zemřou lidé s váhou i přes 200 kilogramů a musí mít speciální rakev. Takovou do této pece nedostaneme a musíme ji dovézt ke spálení do Prahy. To by se mělo s novou pecí změnit,“ upozorňuje majitel pohřební služby. Na protější straně chodby je mrazicí box. V něm si prohlédneme dvě rakve připravené k obřadu. Dokonale utěsněné. Na chodbě pak leží dvě krabice s jakýmisi lesklými věcičkami. „To jsou ozdobné šrouby, kterými se rakev zajistí na obřad. Před spálením se ovšem vyndavají,“ vysvětluje pan Stárek a s trojicí blyštivých šroubů připomínajících kouzelné klíče od bedny s pokladem mi zapózuje pro fotku.

Objednací místnost

Když už se chystám k odchodu, průvodce mi navrhne, že se ještě podíváme na okraj hřbitova, kde je objednací kancelář. Vchází se do ní dveřmi vedle tabla s vystavenými parte. První místností je čekárna s pohodlnými křesílky. Pak hned kancelář ženy, která s pozůstalými celou situaci prodiskutuje a vyberou vše k poslednímu rozloučení. Jako první mě praští do očí velká krabice s papírovými kapesníky, jejichž spotřeba je tu jistě větší než třeba ve svatebních salónech.

Objednávací kancelář.Objednávací kancelář.Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický

Společně s panem Stárkem poprosíme pracovnici, jestli by si sedla na své místo jako při normální objednávce obřadu, abych ji mohl vyfotit. Příjemná žena, která musí mít spoustu empatie a mimořádnou schopnost netahat si práci ani v myšlenkách domů, běží mi hlavou, když mačkám spoušť. A pak už se u brány opravdu loučíme. Ohlédnu se naposledy směrem ke krematoriu a samovolně mi naskočí třetí film. Spalovač mrtvol. Poslední poetické scény. Je to určitě magické místo, které svým způsobem může přitahovat. Ale taky budit strach. Protože jediné, co v životě je jisté, je smrt. Jak pravil pan Kopfrkingl.