Iva Deníku popsala svou cestu ke křtu. „Je to čtyři roky zpátky, kdy jsme začali mít komunikační problémy s mužem,“ začala žena své vyprávění. Postupně to vyvrcholilo expartnerovým odstěhováním a rozvodem. Žena táhla domácnost o třech dětech. Vtom se jí ozvala obrovská bolest v levé kyčli.

Objednala se na operaci, bylo volno až za půl roku. „Měla jsem strach, že je to konečná,“ přiznává Iva s tím, že skoro nemohla dojít do školy, kde učila pár hodin angličtiny. Trápilo ji, jak poplatí složenky, když nemůže pracovat.

Buďte optimisté, dožijete se vysokého věku, radí stoletá dáma
Chcete se dožít vysokého věku? Buďte optimisté, radí stoletá žena z Pelhřimova

Bylo to prý právě tehdy, kdy ucítila, že je na její straně Bůh. „Jako by mi říkal, dělej vše krok po kroku a já budu s tebou. Říkal mi, že udělá všechno pro to, abych se zbavila bolesti i finančních starostí. Ale upozorňoval, abych nečekala, že to bude ze dne na den,“ popisuje Iva.

Změna k lepšímu 

Skutečně se něco začalo měnit. Dostala hodiny navíc, tím si finančně přilepšila. Ale to už měla tak strašné bolesti, že se těžko soustředila a musela si brát do školy taxíka. Další věc, která jí paradoxně pomohla, když se už skoro nezvedla z postele, byl covid. Ze dne na den se zavřely školy a ona mohla učit on-line.

Zrovna v týdnu, kdy byla objednaná na zákrok s kyčlí, se začalo v nemocnici, vyhrazené předtím skoro výhradně covidové péči, normálně operovat. Dopadlo to dobře. „Hodně se mi ulevilo,“ ohlíží se žena. Na rekonvalescenci jí vypočítali nemocenskou z posledního učitelského platu, což také kvitovala. Pak jí ale lékaři řekli, že na operaci je i druhá noha. Naštěstí i to dopadlo dobře. V té době se chtěla dostat mezi duchovně smýšlející lidi. Šla tam, kde to trochu znala. Když byla malá, její dědeček kázal u metodistů ve vile ve Sládkově ulici.

Zdroj: se svolením Evangelické církve metodistické Litoměřice

„Vítej, jsi tu dobře,“ řekl jí zdejší duchovní Filip Jandovský. Prý pak jako jeden z mála Ivě volal do nemocnice a zajímal se, jak jí je. Při rekonvalescenci jí nosil jídlo z potravinové banky.

Teď už Iva stojí pevně na nohou, jen ještě finančně trochu bojuje. „Modlím se, abych sehnala práci. Vím, že za mnou stojí Bůh. Ale chce, abych sama konala. Ve víře to není tak, že si člověk sedne, modlí se v koutě a čeká na zázrak. Zázrak se může stát, ale člověk musí pohnout kostrou: vyjednat si doktora, najít si lidi, kteří s ním souzní, aktivně si hledat práci,“ vypočítává žena.

Promlčené hříchy 

Před křtem se vyzpovídala. „Mluvila jsem o věcech, na které nejsem pyšná. Filip mě jen poslouchal, nevyvolával ve mně pocit viny. Strašně se mi ulevilo. Moje hříchy jsou teď promlčené. Sice to jsem pořád já a musím pokračovat v životě. Ale jsem čerstvá a zbavená špíny,“ svěřuje se Iva.

Tu v Ohři křtili ještě s jedním novým členem metodistů. Nováčci jsou ale jinak v této menší církvi spíš výjimkou. „Pár lidí přišlo, ale zase jiní trochu ochladli a účastní se méně. Takže ve výsledku je to tak šulnul,“ popisuje s úsměvem duchovní Jandovský.

Z oslavy 100. narozenin Emílie Jursíkové v restauraci Na Závisti ve Veltrusech
OBRAZEM: Sté narozeniny oslavila tancem. Ženě z Veltrus přišly popřát vrstevnice

Stejně je to prý na všech farnostech metodistů v České republice. Podobně hovoří i u římských katolíků. „Jestli v kostelích během pandemie a celkem v letech 2020-22 ubylo, či přibylo věřících, nelze s jistotou říct,“ říká mluvčí litoměřického biskupství Dominik Faustus.

Farář litoměřické českobratrské evangelické církve Jiří Šamšula ale upozorňuje na jiný trend. Podobně jako jiné církve evangelíci vysílají bohoslužby on-line. Ty sleduje více lidí než jen členové sboru. „Někdy se tomu říká digitální církev. Možnost nahlédnout do různých společenství, aniž by se tam lidé fyzicky odvážili,“ líčí Šamšula.