Vedle „dospělého“ moskviče 412 z roku 1973, který byl pro dětskou verzi vzorem, stojí v centru Náchoda ten šlapací – stejná SPZ, takřka totožná modrá barva. „Řekl bych, že to měřítko je 1:5,“ odhaduje majitel obou vozů a předseda Spolku šlapacích moskvičů v Náchodě Luboš Balcar. „To šlapací jsem dostal pod stromeček, když mi byly asi dva roky,“ vzpomíná a otáčí vůz na bok, kde je na podvozku stále viditelná vyražená cena – 29 rublů a 50 kopejek. „Jezdil jsem v něm já, potom sestra a později její děti. Občas se to půjčilo a tomu odpovídá i stav. Ale pořád to funguje,“ říká fanda moskvičů.
Běžným provozem prý nejvíce trpí mechanické věci. „Když pominu rozbité světlo při nějakém nárazu, tak se občas opotřebují táhla nebo kolečka. Je to ale ryzí mechanika, takže se to dá vyřešit. Dokonce i ta malá světla nebo volanty se dělají jako repliky,“ připomíná Balcar, že pokud někdo pořídí auto v horším stavu, tak není až takový problém ho zrenovovat. Pokud je tedy člověk ochoten obětovat několik tisícovek.
Na sraz do Náchoda to měl nejdále Vytautas z litevského Vilniusu. Urostlý chlapík v tričku s moskvičem nelitoval ujet téměř 1000 kilometrů, aby se jeho synek zúčastnil spanilé jízdy po pěší zóně centrem Náchoda. Vzhledem k tomu, že šlapací moskvič je dost těžký, tak nohy řidičů s ním mají co dělat i na rovném asfaltu, natož po nerovné dlažbě. Proto se mnozí rodiče dobrovolně stali pomocnými tahouny.
„Moji rodiče kdysi dávno měli moskviče,“ říká Pavel Adámek, který před lety stál u zrodu setkávání. „Zhruba před 15 lety jsem taky sehnal moskviče, a jelikož se můj tehdy čtyřletý vnuk začal zajímat o auta, sháněl jsem mu pod stromeček šlapací. Sehnal jsem ho těsně před Vánoci, byl celý zarezlý a takového dostal od Ježíška. Ale věděl od dědy, že veteráni se shánějí nepojízdní a pak se musí dát do pořádku, tak na to byl připravený a nebyl zklamaný,“ usmívá se Adámek.
Šlapací autíčko dali na jaře do pořádku a v létě vyrazili na sraz osobních moskvičů do Kopřivnice. „Byly tam opravdu nádherné kousky, ale jedničkou jsme tam byli my s naším šlapacím autíčkem. Byli jsme tam jediní s malým autíčkem, a protože bylo modré, návštěvníci ho hned nazvali Krtečkovým autíčkem,“ popisuje první úspěch.
Účastníků akce ubylo
Další roky šlapací moskviče v Kopřivnici přibývaly, a když pan Adámek viděl, jaký je o to zájem, tak se rozhodl, že uspořádá setkání v Náchodě. „A když jsme takhle na hranicích, tak jsme to udělali hned na mezinárodní úrovni. Za tu dobu trvání zde skutečně byli účastníci ze 14 zemí,“ líčí Pavel Adámek s tím, že v minulých letech se srazu účastnilo i více než 60 šlapacích autíček. Letos jich bylo ale méně.
„Když jsem ho kupoval někdy v roce 1976 synovi, tak stál asi 800 korun. V porovnání s obdobnou šlapací konkurencí byly špičkové. Měly karoserii, funkční světla a dokonce i odpruženou zadní nápravu,“ vyjmenovává bonusy, kterými se jiná šlapací autíčka nemohla chlubit.
Dnes jich už je prý málo a sehnat nějaké je problém. „Cena víceméně kompletního je od šesti do 10 tisíc, ale může být i vyšší. To je ale takový vůz, na kterém se musí ještě hodně pracovat. Když je v pěkném stavu, tak se cena pohybuje kolem 20 tisíc korun,“ dodává fanoušek "Leninových saní", jak se sovětskému korábu přezdívalo.
17
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
