Liberecký kraj se potýká s lýkožroutem od roku 2018, nyní vznikla koordinační skupina, která se této problematice bude věnovat po odborné stránce. Zastoupení v ní najdou odborníci z Lesů ČR, ministerstva zemědělství, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, krajského odboru životního prostředí a zemědělství a odboru dopravy. Prostor dostanou také významní vlastníci lesů v daném území a zástupci místní samosprávy. „Skupina bude mít spíše poradní nebo koordinační význam a přímo nemůže vydávat žádná závazná usnesení nebo cokoliv nařizovat,“ upřesnil člen rady kraje pro resort životního prostředí a zemědělství Václav Židek.

Skupina bude informovat místní obyvatele o chystané lokalitě těžby dřeva a upozorní včas na různá související omezení. „Kromě kůrovce bychom chtěli řešit i stav a kvalitu vozovek a pozemků, které jsou těžbou poničené. Věřím, že v rámci řešení kalamity se budou řešit i škody spojené s intenzivní těžbou kalamitního dřeva,“ dodal Židek.

Lesy ČR v Lužických horách od roku 2018 zvyšují těžbu kalamitního dřeva. Před třemi roky to bylo 18 tisíc kubíků, vloni 311 tisíc. Letos do konce května šlo o 117 tisíc metrů krychlových s tím, že za celý rok lesníci odhadují na 400 tisíc metrů krychlových napadeného dřeva. 

„Po zkušenostech z jiných oblastí je efektivní postup proti kůrovci jasný a lesníci ho znají. Se zástupci ochrany přírody mají společný cíl - zastavit kalamitu a zachovat lesy. Proto oceňuji vzájemnou snahu o dohodu, která prospěje přírodě,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman během návštěvy Libereckého kraje. Intenzivní lesnická činnost při potlačení kalamity vyžaduje po určitý čas i toleranci. „Plochy po těžbě průběžně upravujeme a uklízíme, ale celou lesnickou infrastrukturu obnovíme až po odeznění kalamity. Zatím prosíme o trpělivost,“ podotkl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.

Kůrovec do lesa patří

V Jizerských horách představuje řešení problému i pestrý výběr nově vysazených dřevin. Ten by měl zredukovat i ty nepůvodní, jako je smrk pichlavý a kosodřevina. V oplocené ploše dochází vedle výsadeb i k přirozené obnově lesa. „Takový kůrovec do lesa prostě patří, je jeho součástí a aktuálně se přemnožil kvůli složení lesů. Kdyby byl les rozmanitý, padnou sice smrky, ale zdravé jádro lesa by zůstalo,“ zdůraznil ředitel Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody Ondřej Petrovský.

Podle něj je současný nepříznivý stav výsledkem dlouhého období pěstování stejnověkých monokulturních lesních porostů, které podlehly v minulém období kalamitě. „Když porovnám odlesněné kopce Jizerských hor ještě v relativně nedávné minulosti, musí každý vnímat ten neuvěřitelný posun. Vyhráno však určitě není. Pevně věřím, že naprostá většina lidí považuje ochranu přírody za důležitou. A my bychom se k ní měli chovat s pokorou a úctou, kterou si zaslouží,“ dodal Petrovský.

V Krkonošském národním parku existují místa, kde lesní zákon ukládá proti kůrovci zasahovat. Jde především o zónu soustředěné péče o přírodu, ve které lze ještě najít celou řadu v historii nevhodně založených smrkových porostů. „Dosavadní letošní čísla naznačují, že se šíření kůrovce zpomaluje. Kdybych měl věc nahlížet jako tradiční konzervativní lesník, řekl bych, že vidíme světlo na konci tunelu,“ popsal ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. Větší nálet dřevokazného hmyzu zaznamenali v Krkonoších v polovině června. Každopádně to je o měsíc později než v minulých dvou letech. „Letos budeme opět primárně řešit pouze nahodilé, zejména kůrovcové těžby,“ přiblížil mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.

V Krkonoších jsou ale i takzvané bezzásahové lokality jako například Obří důl nebo prameny Mumlavy, kde přírodě ponechávají ochranáři prostor, aby si se současnou situací poradila sama. Zkušenosti ukazují, že to zvládá na výbornou. „Kůrovcová kalamita v Krkonoších gradovala v posledních třech letech. Předpokládáme, že loňský rok kulminovala a letos již čísla nahodilých hmyzových těžeb budou klesat,“ doplnil vedoucí odboru péče o národní park Václav Jansa. Podobné zóny jsou i v Jizerských horách. Třeba na Smědavě se daří obnovovat původní les právě díky tomu, že suché stromy zničené kůrovcem zůstaly stát.

Rozšíření na Maloskalsku

S lýkožroutem bojují samozřejmě i soukromí vlastníci lesů, ale i obce, které na katastru mají „své“ lesy. Třeba na Maloskalsku řešili nárůst výskytu kůrovce v uplynulých dvou letech. „Nebylo to ale nic hrozného, protože spousty smrkových lesů máme spíše v údolích, kde nebylo takové sucho jako nahoře,“ poznamenal lesní hospodář Karel Rogl. I tady se zdá, že letošní počasí řádění dřevokazného brouka zpomalilo.

S kůrovcem se setkala i města, a to přímo v obytných aglomeracích. Třeba v Jablonci nad Nisou museli na podzim loňského roku vykácet i několik smrků napadených lýkožroutem v lesoparku na Žižkově Vrchu.

Nový druh kůrovce, který se v České republice objevil teprve před pár lety, odhalil letos na jaře odbor ekologie a veřejného prostoru libereckého magistrátu. Brouk, který podle vedoucí odboru Lucie Sládkové ještě nemá ani české jméno, napadl několik listnatých stromů v parku Petra Bezruče vedle zoologické zahrady v Lidových sadech. „Město muselo přistoupit k jejich pokácení. Na několika místech byly instalovány i feromonové lapače na lýkožrouta smrkového,“ sdělila mluvčí města Jana Kodymová.

V sousedním Ústeckém kraji se minulý měsíc kvůli kůrovcové kalamitě uskutečnilo v Krásné Lípě fórum pořádané obecně prospěšnou společností České Švýcarsko. Právě tento region je v Ústeckém kraji nejvíce zasažený lýkožroutem. Hejtmanství dokonce zřídilo krizový kůrovcový štáb, jehož úkolem je co nejrychlejší sdílení informací mezi jeho členy, aby hledali společné řešení tohoto problému a zabránili větším škodám.