Kůrovec? Z kalamity se stává šance pro Jeseníky

Dnes se ve stejném místě naskýtá pohled na rozlehlou pláň, ze které těžaři každý rok ukrojí další kousky. Při detailním pohledu však lze mezi mrtvými pařezy spatřit docela pestrý život. Pestrá je ostatně i problematika kůrovcové kalamity v Jeseníkách.

S lýkožroutem se lesníci v Jeseníkách potýkají několik let. Mezi zářím 2018 a 2019 se podle Kůrovcové mapy šířil zejména v Žulovské pahorkatině, na Sokolím hřbetu a ve Zlatohorské pahorkatině. Ze severu a východu pronikl rovněž k Rejvízu a postupuje dál do Medvědské hornatiny kde leží rozlehlé druhé zóny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.

V roce 2018 zmizelo v okrese Jeseník kvůli kůrovci, případně působením dalších škodlivých činitelů, 731 tisíc metrů krychlových dříví. O rok dříve to bylo o dvě pětiny méně. Za loňský rok nemají zatím úřady čísla k dispozici.

„Dle informací velkých vlastníků i vlastního pozorování však již v tuto chvíli lze konstatovat, že výše těžeb v roce 2019 oproti roku 2018 bude nižší. Klimatické podmínky neumožnily vývoj tolika generacím kůrovců,“ sdělil mluvčí Městského úřadu Jeseník Richard Kapustka.

Na koronavirus s humorem. Jaké fóry sdílí region na sítích?

Počasí hraje důležitou roli

Právě počasí hraje v šíření kůrovce důležitou roli. Z dat, které zachycují meteorologické stanice v Javorníku a Zlatých Horách vyplývá, že až na dvě výjimky nedosáhl roční úhrn srážek v žádném z posledních pěti roků dlouhodobého průměru. Naopak znatelně vyšší je průměrná teplota vzduchu a v případě Javorníku i počet tropických dnů.

„Situace se suchem nejen v Jeseníkách není dobrá a podle průběhu uplynulé zimy nezimy se bude dále zhoršovat,“ uvedl vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu v Ostravě Pavel Lipina.

Jak na lýkožrouta?

Názory, jak na invazi lýkožrouta reagovat, se různí. Vyhraněný přístup zastává dvojice ekologických organizací které dlouhodobě kritizují přístup Správy CHKO Jeseníky a lesníků. Společnost přátel Jeseníků a Hnutí Duha Jeseníky požadují ponechat nejpřísněji chráněné zóny CHKO, rezervace a nehospodářské lesy zcela bez zásahu.

Toto území tvoří zhruba desetinu CHKO. Na další pětině území, do které spadají zejména druhé zóny CHKO, požadují jen kácení malých skupin kůrovcem napadených stromů bez vzniku holin a bez použití chemie.

„Zásahy se v lesích na mnoha místech provádí pozdě a situace se nezvládá. Je zcela nepochopitelné, proč lesníci vytrvale usilují o výjimky na těžbu na území první a druhé zóny CHKO a proč kapacity raději nevyužívají tam, kde jim to zákon umožňuje bez výjimek,“ uvedl před nedávnem koordinátor Hnutí Duha Jeseníky Ivo Dokoupil.

Dominantním vlastníkem těch porostů v Jeseníkách, do nichž lýkožrout postupuje nejvíce, je církev. Ředitel Arcibiskupských lesů a statků Olomouc ostře nesouhlasí s tvrzením, že zasahovat proti kůrovci nemá cenu, protože rozpad smrkových porostů je nezvratitelný. Situace je totiž v různých místech hor odlišná.

„Každý strom má jen vyjádřeno v penězích hodnotu nejméně tisíc korun. Z prodeje dřeva vlastník financuje prakticky vše. A nyní někdo přijde na soukromý majetek a řekne: Pod taktovkou ochrany přírody tu nechej souše nebo tu dřevo vůbec nechej shnít. Kdo potom zaplatí škodu? ptá se Petr Skočdopole.

Najít, vytěžit, odvézt

Strategií cíkevních lesníků je najít a vytěžit co nejvíce stromů, v nichž přežívá kůrovec a ty vyvézt mimo les, na manipulační sklad nebo pilu. „Tím celý ten proces zpomalím a udržím naživu více zelených stromů, které mají jinou hodnotu než ty mrtvé,“ dodal.

Za ústupky ochraně přírody vyplácí stát vlastníkům takzvané újmy. Pokud by byly bezezbytku naplněny požadavky neziskového sektoru, dosahovaly by vyplacené částky podle kvalifikovaných odhadů jen v Jeseníkách řádově miliard korun.

Tři čtvrtiny rozlohy CHKO Jeseníky tvoří hospodářský les.

Vedoucí Správy CHKO upozorňuje, že zasahovat rychle a efektivně v jednotkách stromů už v rozsáhlých smrkových monokulturách není možné. „Tři kůrovcem zasažené stromy už dnes nenajdete, spíše jde o desítky. A ty musí vlastník řešit,“ přiblížil současnou situaci Petr Šaj.

Upozornil rovněž, že při maximálním dodržení požadavků některých spolků by lesníkům brzy zbyl jen suchý les.

„Následně se takové místo stane provozně nebezpečné. Nemůžou tam poslat koně, stroje ani lidi, protože se stromy budou časem rozlamovat. Vlastníka tak omezíte na spoustu let v hospodaření a ten by jistě zvažoval i volný vstup veřejnosti do tak rizikového prostředí,“ zmínil možné následky Petr Šaj.

V Zábřehu se lidé semkli, vyměňují si pozitivní vzkazy. A roušku má i Jan Welzl

Ohrožené smrkové plantáže

Medvědská hornatina je rozlehlý horský masiv, ve kterém lze ujít patnáct kilometrů a nenarazit na lidské obydlí. Pro svou odlehlost bylo toto území vyhlášeno zónou s druhou nejpřísnější ochranou v CHKO Jeseníky. Zároveň se ale jedná o obří smrkovou plantáž.

„Tamní les je ve špatné kondici, má velmi špatnou strukturu a z biologického pohledu je na hodně nízké úrovni. Na řadě míst ve třetích zónách se nachází lesy bohatší a různorodější,“ konstatoval Petr Šaj.

Podle Petra Skočdopole byly tyto lesy kdysi založeny s cílem maximálního ekonomického efektu. Nesou však s sebou řadu negativ.

„Protože je ten systém nestabilní, musí se velmi pečlivě opečovávat ve vztahu ke kůrovci. Jakmile mu z jakéhokoli důvodu povolíte, začne se raketově množit,“ uvedl.

Ekologové vidí jako nutnou „urychlenou změnu nepřirozených smrkových monokultur v okolí rezervací na lesy zdravé, věkově a druhově pestré s převahou buků a jedlí.“ Téhož by rádi docílili i ochranáři a vlastníci.

Takový cíl je však v rozporu s požadavkem na nekácení. Pokud se lýkožrout rychle rozšíří a v krátké době usmrtí velké plochy lesa, na místě smrků vyroste opět stejnověký porost.

„Různými typy zásahů proti kůrovci prodlužujeme dobu rozpadu, respektive přestavby lesa a dosáhneme tím i lepšího věkového rozrůznění. Když následně dáme prostor pionýrským dřevinám, jako je vrba a bříza, získáme tím i bohatou dřevinnou skladbu. To je obrovská šance, jak mít do budoucna lesy stabilnější,“ řekl Petr Šaj.

Cílem lesníků není vytvářet holiny. I v kůrovcem nejvíc zasaženém polesí Rejvíz činila průměrná rozloha holin vytvořená v minulém roce méně než hektar.

„Kdyby nebyl kůrovec, mohli bychom pracovat bez holin. Každá stojí lesníka peníze. Rád bych pracoval s přirozeným zmlazením. Probrali bychom husté porosty, počkali bychom na semenný rok, co do lesa nalétne. Druhy, které by tam chyběly, dosadíme. Ale byl by to zlomek z objemu, který sázíme na holiny,“ poznamenal Petr Skočdopole.

Postupné osazování

Desítky hektarů odlesněné plochy na úbočí kopce Větrná u Zlatých Hor působí při pohledu z druhé strany údolí skličujícím dojmem. Při pohledu přímo na místě jej střídá naděje.

Na zdánlivě holých svazích rostou mladé smrčky prokládané buky, v blízké oplocence lze spatřit jedli, modřín a několik druhů listnáčů. Podobně na velké holině pod Rejvízem lze kromě umělé výsadby spatřit přirozeně rostoucí semenáčky smrků, z trávy trčí proutky mladých jeřábů a dalších dřevin.

Nutno říci, že většina území Jeseníků se s kůrovcovou kalamitou nepotýká. Lesníci usilují o to, aby to tak zůstalo.

„V polesí Domašov roste zdravých osm tisíc hektarů lesa. Pracovníci tu mají jediný úkol, zabránit rozvoji kůrovce. Včas najít jeden napadený strom, porazit ho a rychle odvézt z lesa na manipulační sklad. Řeči o tom, že Jeseníky budou bez smrku, mě zvedají ze židle. Na hřebenech rostou miliony kubíků dřeva a není jediný důvod, proč by měly uhynout v roce 2021,“ uzavírá ředitel arcibiskupských lesů.