Archeologové začali nejprve kopat na východní straně, v prostoru Jejkovské brány. Zde objevili ne jednu, ale hned dvě hradby. „Ta starší byla dosud na úrovni dohadů. Pochází z první poloviny 14. století a zmiňuje se o ní Karel IV. ve svém privilegiu, kdy Třebíči uděluje městská práva. Zde se vyloženě píše, že Třebíčští nebudou měšťany, pokud se město neopevní hradbou. Dosud se nevědělo, zda Třebíčští tu hradbu postavili. Nebylo to totiž nic laciného,“ vysvětluje Hoch.

Kromě hradeb zde jeho tým našel i příkop široký přes čtyři metry a skoro tři metry hluboký. Příkopy sloužily nejen k obraně města, ale také jako smetiště. Pro archeology je to tedy ráj. „Našli jsme tam třeba dva keramické hrnce, přičemž k jednomu se přilepila středověká bota. Nebo třeba krásný, pozdně gotický kachel. A samozřejmě i drobné palné zbraně, takže příkop opravdu sloužil k obraně města,“ potvrzuje archeolog.

Pak se výzkumy přesunuly na náměstí, ve směru od sousoší Cyrila a Metoděje k radnici. „A tam nám spadla bradla. Výzkum na náměstí v Třebíči nikdo před námi v tomto rozsahu neprováděl. Měli jsme tedy velice chabé indicie k tomu, co zde můžeme očekávat. Přitom se ale jedná se o velmi zajímavou lokalitu z toho důvodu, že je zde vysoká hladina spodní vody, která zachovává organické materiály,“ popisuje šéf výzkumu.

Kromě středověkých kanálů se zde tedy dochovalo i množství kožených či dřevěných věcí. Hocha však uchvátilo něco jiného. „Nejkrásnějším nálezem je zde poutní odznak svatého Jiljí. Od 13. století začali lidé vykonávat poutě na významná svatá místa po celé Evropě. A na daném místě si lidé kupovali poutní odznak jako suvenýr, že pouť vykonali. Právě odznak svatého Jiljí je unikátní, v Evropě jich zatím bylo nalezeno jen asi dvanáct,“ říká archeolog. A ačkoli již toto jsou zajímavé informace, to nejdůležitější si Hoch nechává na konec. „Domovským klášterem svatého Jiljí je St. Gilles v jižní Francii u pobřeží Středozemního moře. Svatý Jiljí je zajímavý světec, zejména pro ženy. Ty, které ve středověku nemohly mít děti, se k němu chodily modlit, aby otěhotněly. Je dost dobře možné, že nějaká třebíčská měšťanka tu pouť až do jižní Francie vykonala.“ Když to Hoch popisuje, doslova mu při této myšlence svítí oči.

Zajímavá je lokalita okolo radnice, kde archeologové nalezli množství pecí. A také řadu jam s jemným pískem. Ten sem v pravěku nanesla řeka a lidé je zde těžili až do 15. století. Zde se také nalezlo podivné olověné kolečko. „Je to věc, se kterou si i kolegové v zahraničí nevědí dosud rady. Nachází se v hojném počtu od 11. do 13. století prakticky po celé Evropě od našich zemí přes Polsko, Skandinávii až po Anglii. Interpretuje se jako předmincovní platidla nebo jako závaží. V rámci našeho výzkumu je to krásný doklad obchodu. Dokládá to, že osada na místě Třebíče byla trhová – takže mnohonásobně významnější než nějaká obyčejná, o několika chalupách,“ říká Hoch.

Jen nedaleko odsud vykoukla na archeology kostěná brusle. „Jsou známé už z pravěku, ve středověku mizí, u Eskymáků se dochovaly až do 20. století. Kolegové s nimi dělali pokusy, zkoušeli na nich bruslit a docela to jde,“ usmívá se šéf výzkumu.

O kousek dál jeho lidé pro změnu objevili hrot dětského oštěpu. „To u nás nemá moc obdoby, jedná se o zmenšeninu dětské zbraně. Občas se najde dřevěný mečík, toto je ale podle mě vůbec první nález z celé republiky. Ještě to doprovázela malá dřevěná káča. Těch máme v republice asi pět a tady jsme našli zhruba stejný počet. Kopí je navíc opálené. Vypadá to, jako by ty hračky někdo někomu vyhodil, nebo je chtěl spálit,“ vykládá Hoch. Rozlítil se snad nějaký rodič na svého synka, že si s kopím hraje až příliš divoce, a proto mu chtěl hračku spálit?

Na stejném místě archeologové našli třeba krásný románský prsten, káču a také středověkou cestu. A to přesně tam, kde dnes jezdí auta. Dokládá to tedy, že ve stejných místech jezdily vozy už ve 13. století.

Na místě nedalekého kupeckého krámu Hoch našel velkou dýku. „Rozměrem je to vlastně už malý meč. Něco takového normálně neztratíte, tak to zase svádí k nějakému příběhu,“ říká archeolog. Odhodil snad nějaký měšťan zbraň a dal se na útěk před útočícími vojsky?

Archeologové objevili také hodně prstenů, spon, oděvních kování a opasků. „Těch jsou desítky a až se to zpracuje, bude to jeden z nejkrásnějších souborů u nás. Lidé ve středověku chodili v hodně barevném oděvu, bohatě zdobeném. A stejně jako dnes někteří lidé dávají na odiv své auto, oni dávali na odiv své opasky. Čím jste byl bohatší, tím jste si pořídil opasek honosnější. Některé nejvýznamnější opasky se i dědily,“ vysvětluje Hoch.

Pro odborníky vůbec nejzajímavější nález pochází ze spodní strany náměstí, přesně z míst, kde pracují nyní. Objevili zde staré kůly a další dřevěné pozůstatky jakési větší budovy. A díky dokonalé konzervaci ji dokázali přesně datovat pomocí dendrochronologie. „Dřevo bylo pokáceno v zimě, na přelomu roku 1143 a 1144. My si kladli otázku, kdo tam žil. Zda tam nežila sociální vrstva, kterou my nejsme schopni zachytit v archeologii a která se jen stopovitě vyskytuje v písemných pramenech,“ říká archeolog. „Taková střední vrstva, která ještě nebyla šlechtou – o ní se ve 12. století nedá ani mluvit. Tehdy byl veškerý majetek buď v držení klášterů nebo zeměpána, který ji jen propůjčoval. A propůjčoval ji někomu, kdo nebyl úplný sedlák, ale zároveň to nebyl družiník z jeho okolí. Prostě předchůdci dobové šlechty. A právě zde se ukázalo, že je to přesně ono. Hmotná kultura je tam naprosto famózní. Třeba prsten s ptáčkem – tak krásně řešený jsem ještě neviděl. Nebo záušnice. Nebo svršek boty zdobené ryzím zlatem. Takové boty byly nalezeny třeba v Polsku nebo v Anglii. Lze je vidět v ikonografii, kde tyto boty mají na nohách pouze příslušníci šlechty nebo duchovenstva, ale nikdo jiný. Naznačuje nám to tedy, že zde bydlel lokální správce oblasti,“ vykládá Hoch. Zatím ale nechce předjímat a radí počkat na další výzkum. Pak teprve se uvidí, zda má on i jeho kolegové pravdu.