V hotelu Lanterna ve Velkých Karlovicích uběhla hodina ve společnosti pana Špačka jako voda. Ne nadarmo byl mluvčím prezidenta. Že mu to mluví, mě přesvědčil v prvních minutách setkání. Úvodní otázku jsem ani nestačil položit. Proč zavítal na Valašsko a jak se mu tady líbí, ze sebe začal sypat sám, sotva jsme usedli. „Víte, já Beskydy znám. Pocházím z Ostravy, takže názvy jako Velké Karlovice nebo Bumbálka mi nejsou cizí. Konkrétně na Lanterně jsem asi posedmé. A oblíbil jsem si to tady. Když jsem tu přijel poprvé, udivil mě luxus, vysoká kvalita služeb, úroveň gastronomie a příjemný personál. Moc rád se sem vracím,“ přiznal.

Přijel jste s pořadem 10 let s Václavem Havlem. Navíc jste se trefil přesně do 17. listopadu. Co konkrétně je obsahem asi dvouhodinového programu?

Dnešní den je přelomový v našich moderních dějinách. Když rekapitulujeme, co se stalo před těmi osmadvaceti lety v roce 1989, z jakéhokoli úhlu pohledu nám vyvstává osobnost Václava Havla jako dominanta tehdejší epochy. Václav Havel nebyl bojovník. Byl to pouze spisovatel. Muž slova. Nikoho nepřesvědčoval, s nikým nebojoval, jen hovořil a psal. Jeho slovo získávalo význam a zástupy za ním byly větší a větší. Proto chci vzpomínat na dobu strávenou s Václavem Havlem.

Jak dlouhá ta doba byla?

Měl jsem to štěstí, že jsem po jeho boku strávil čtyři tisíce dní. Navštívil jsem s ním na šedesát zemí světa a společně s ním jednal s desítkami státníků, korunovaných hlav a významných osobností světa. Budu mít na co vzpomínat.

Které z těch setkání ve vás zanechalo nejhlubší vzpomínky?

Velmi zajímavá setkání byla s papežem mluvím o Janu Pavlovi II., a s dalajlamou. Z těch lidí vyzařuje zvláštní, oduševnělá radiace. Ne nadarmo jsou to nejvyšší představitelé svých náboženských komunit. A pak byla velmi příjemná setkání s americkým prezidentem Billem Clintonem. Po počátečním oťukávání je s Václavem Havlem začalo pojit hluboké přátelství.

Barmani z Coctail baru
Barmani z Lanterny vzdávají hold Valašsku

Dá se říct, že si padli do oka?

Vzpomínám si, že Clinton měl narozeniny a někde někdo vyrýpal z amerického tisku, že má rád obrazy rakouského malíře Gustava Klimta. Tak jsme sehnali kravatu s výjevem jeho obrazu. Přijeli jsme na návštěvu do Washingtonu a Václav kravatu předal Billu Clintonovi. A stalo se něco neuvěřitelného. Americký prezident měl slzy v očích. My už jsme na to zapomněli, po roce jsme opět letěli na návštěvu, stojíme před Bílým domem, odkud k nám po trávníku přichází Bill Clinton a na sobě měl tu kravatu. To jsou jemné nuance mezinárodních vztahů. Znamenají více než diplomatické nóty a demarše.

Jak významné bylo jejich vzájemné přátelství?

Prezident Havel dokázal v osobních rozhovorech přesvědčit Billa Clintona, že Česká republika musí vstoupit do Atlantické aliance. Že nemůžeme zůstat napospas tady v té mezeře mezi Západem a Ruskem, které si stále činí nároky na území na západ od svých hranic. A Bill Clinton přesvědčil svět, protože Václav Havel dokázal přesvědčit jeho.

V čem byl Václav Havel tak výjimečný?

Měl neuvěřitelně silné charisma. Vzpomínám si, že při jednání o vstupu do NATO jsme seděli v americkém Kongresu. Václav Havel měl před sebou spoustu materiálů a podkladů a byl trochu nervózní. Najednou se začínal ošívat, tak se ho šéf protokolu zeptal, jestli něco potřebuje. A on mu odpověděl: já si musím zapálit. Přiklonil jsem se k němu a říkám Václave, neblázni, tady jsme v Kongresu, nás okamžitě zavřou a odvezou na Guantanámo. Uplynulo dvacet minut a situace se opakovala. Václav říkal já si prostě zapálím. Vytáhl cigarety, zapálil si a celý Kongres ztuhl. A najednou mu někdo zezadu podal popelník. Dopadlo to tak, že ve finále kouřili všichni.

Kateřinský jarmark v Hovězí; sobota 26. listopadu 2016
Horní Vsacko ožije Kateřinskými jarmarky

Václav Havel byl charismatický a uznávaný. Jaký by ještě měl být prezident České republiky?

Prezident je zároveň instituce. Je to jediná instituce, která je reprezentovaná jedním jediným člověkem. Musí rozumět politické scéně, musí zaručovat stabilitu země, musí mít autoritu a musí být suverénní v zahraniční politice.

Čekají nás prezidentské volby. Který z kandidátů podle vás splňuje tyto podmínky?

Já zatím u žádného z kandidátů tyto vlastnosti nevidím. Možná pouze u jednoho jediného, a to je Mirek Topolánek, který politice rozumí, má tu zkušenost, má silnou transatlantickou vazbu, rozumí zahraniční politice a je na všech summitech Atlantické aliance a Evropské unie jako doma. Souhlasím s Václavem Klausem starším, že ostatní kandidáti jsou Marťani. Nemají o tom ani potuchy.

Ostatní kandidáti nemají co nabídnout?

Pan Drahoš je fešák, pěkný chlap, na známkách a portrétech státníka ve školách bude vypadat moc hezky, ale nemůže plnit ústavní funkci tak, jak od něj očekáváme. Nedovedu si představit, že politické strany půjdou konzultovat politickou scénu a vytváření koalic třeba s Michalem Horáčkem. Tito lidé netuší, jaké nuance v tomto světě vládnou. Nemají s tím žádnou zkušenost.

"Stará" muzika folklorního souboru Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm.
Soubor Radhošť pokřtí nové album i reedici třicet let staré gramodesky

Jaké šance má podle vás Miloš Zeman?

Pan Zeman má vysoké šance bohužel. Podle mého soudu měl skončit už dávno. Tolikrát se provinil proti etice a důstojnosti prezidentské funkce. Když ve veřejnoprávním rozhlase říká taková slova, která my dva bychom se tady neodvážili říct nahlas. Když opilý, jak zákon káže, vyjímá korunovační klenoty z nejposvátnějšího místa českého národa. Když hrozí premiérovi holí a z ústavy si dělá trhací kalendář. Jeho výklady ústavy jsou naprosto nepřijatelné.

Když opustíme politiku, jak je to s chováním Čechů?

Stále se to lepší. Škarohlídi sice tvrdí opak a je pravda, že stále vidíte dvakrát do měsíce, jak nějaký puberťák v tramvaji nepustí staršího si sednout. Ale s tím se budeme setkávat pořád. Zlepšení vidím na studentech, manažerech a podnikatelích i na lidech, kteří chtějí hezky vychovat své děti. Přichází na tu etiketu od stolu, jsou to normální maminky s tatínky. Dnes mají možnost a příležitost se poučit.

Proto jste se pustil do psaní knih na téma slušného chování?

Původně jsem nechtěl. Když jsem skončil na Hradě, dál jsem chodil do společnosti a jen jsem se díval. Zjistil jsem, že lidi si neumí přendat z rautového stolu na talíř plátek šunky. Že si neumí zavázat uzel na kravatě vzhledem k límečku na košili. Neumí si vybrat správnou košili k obleku. Vezmou si k němu mokasíny. Jsou bezradní u stolu, neumí použít skleničku. Tak jsem si říkal, toto já všechno znám, to jsem všechno prožil, vždyť jsem večeřel se všemi korunovanými hlavami. Začal jsem o tom přemýšlet, napsal jsem s přáteli scénář k televiznímu seriálu Etiketa. Zajímal jsem se o to, studoval, začal jsem dělat přednášky a psát knihy.

Ladislav Špaček.
Výročí listopadu připomene beseda s prezidentským mluvčím Ladislavem Špačkem

Kolik už jich bylo?

Před čtrnácti dny jsem pokřtil třiadvacátou. Napsal jsem knihy i pro malé děti od tří let, protože tam je třeba začít. Také knihy pro manažery, puberťáky. Snažím se šířit tu osvětu ve všech složkách společnosti. A těší mě, že zájem o to je.

Jak byste závěrem ohodnotil naplnění etikety z mé strany?

Až na to, že jste olízl lžičku, když jste dopil kávu, což je vrcholný skandál, bylo všechno naprosto v pořádku. Tu lžičku si budete ode dneška určitě pamatovat…