Proč je rekonstrukce zapotřebí?
Má to celé dvě roviny - jde o stabilitu svahu a stav vozů.

A co je v horším stavu?
Všechno má už pochopitelně něco za sebou. Vždyť od obnovení provozu v roce 1985 lanovka přepravila přes 55 milionů lidí, a kromě pravidelných odstávek kvůli revizím je v permanentním zápřahu více než 35 let. Jde hlavně o klínovou brzdu, což je bezpečnostní brzda pro případ, že by se přetrhlo lano. Její 100% funkčnost lze do budoucna dlouhodobě zajistit jen výměnou vozů. Navíc výrobci nám doporučují přejít na brzdný systém tzv. na kolej, pro to se ale musí změnit uložení dráhy.
Při jednom z pravidelných přezkoušení jsme zjistili, že se rám mírně prohnul, okem to ale není vidět. Kvůli prohnutí z něj spadl klín, nepřilnul už k lanu jako dřív, měl tendenci sjíždět. Prohnutí jsme srovnali, lanovka zatím funguje. Vše podléhá přísným zkouškám, každoročně lanovku na jaře i na podzim odstavíme, abychom mohli provést její důkladnou revizi. Nicméně podle diagnostické studie, na které se podíleli také odborníci z ČVUT, je životnost stávajících vozů i tratě maximálně 4 až 5 let.

Tím se dostáváme ke druhému problému…
Petřínský svah pracuje, dráha stoupá a klesá vertikálně i horizontálně v řádech milimetrů za rok. Dokládá to i geologický průzkum z roku 2018. Celý svah je prošpikován štolami, do nichž odtéká část vody. Jenže napojení je na mnoha místech ucpané, voda se vsakuje do země a celý kopec je takříkajíc na vodě. Nechceme strašit, že se Petřín sesouvá. Faktem ale je, že se pohybuje, a my s tím musíme počítat…
Pokud vyměníme systém brzdění, musíme mít dráhu pevnou, betonovou. Měnit by se musela i tak, má za sebou více než 35 let. Jsou v ní založené příčné pražce, ty se pod tíhou vozů chvějí a drolí se část betonové desky od krajů pražců a zatéká pod ně.

A to se nepodařilo za ta léta opravit?
V rámci pravidelných jarních i podzimních odstávek opravujeme a repasujeme vše, co je nezbytné, abychom lanovku udrželi v provozuschopném stavu. Nicméně jsou to opravy, žádná větší rekonstrukce celé tratě od roku 1985 neproběhla.
V roce 2016 jsme postavili nový most, protože ten původní ujížděl směrem na Újezd a mírně se nakláněl k restauraci Nebozízek. Práce přišly v pravý čas. Díky mikropilotům je tato část dráhy poměrně stabilní. Máme tam i speciální vrt, jehož pomocí sledujeme i pohyb mostu a samotného petřínského svahu. Nemá smysl po zrekonstruované dráze jezdit se starými vozy a naopak. Jsou to spojité nádoby, obě akce by měly proběhnout najednou.

Jak jste se k práci dostal?
Dopravu máme v rodině. Dědeček jezdíval s tramvají, maminka pracovala v účtárně dopravního podniku, její bratr u zámečníků. Já jsem u dopravního podniku od roku 1996, absolvoval jsem jeho školu v Motole. Léta jsem se staral o vrchní vedení, naše četa dělala troleje a návěstidla pro výhybky a prioritu semaforů, tahali jsme troleje a podobně.
V roce 2002 se naskytla příležitost jít na lanovku. Chytlo mě to, je to srdcová záležitost. Vedoucího tu dělám od podzimu 2012. Čas tu utíká strašně rychle. Rád bych jednou předával lanovku v lepším stavu, než jsem ji převzal.

Co vás nejvíce baví na vaší práci?
Mám radost, když se lidé vracejí a jsou rádi, že se mohou svézt. A když jsou spokojení i naši zaměstnanci. Jsem rád, když jezdíme bez mimořádných událostí a stroje fungují, jak mají.