Začínal v patnácti a souběžně obsluhoval také kamenné kino v lysické sokolovně. To od po druhé světové válce vedl jeho děda Jan Popelka, který později stál u zrodu pravidelných venkovních projekcí. V promítacích kabinách a v zázemí obou kin pak působili ještě další Müllerovi příbuzní.

„Děda lysické kino v sokolovně začal vést po druhé světové válce. Na začátku šedesátých let to šlo ale s návštěvností z kopce a proto hledal cestu, jak promítání oživit. Domluvil pojízdné kino z Brna, kterému se říkalo Maringotka,“ vzpomíná na začátky pod širým nebem Müller.

Promítalo se na sokolském cvičišti. A úspěšně. Ohlas byl značný. „Vlastně to byl impuls pro pozdější výstavbu letního kina v zámecké oboře, kterou se nakonec podařilo prosadit. Z velké částí se vybudovalo brigádnicky svépomocí a hned se stalo velmi oblíbeným i pro přespolní návštěvníky,“ líčí Müller.

Válečný velkofilm i komedie s Funèsem

První filmová projekce se odehrála 30. června 1973 a na plátně se promítal válečný velkofilm Bitva na Neretvě. O den později pak publikum rozesmála francouzsko-italská filmová komedie Tonoucí se stébla chytá, kde v hlavní roli zářil Louis de Funès.

„Na francouzské komedie si pamatuji. A pak hlavně na slavné Májovky. To byl naprostý trhák. Tehdy přišlo do letního kina v Lysicích na legendární snímek Poklad na Stříbrném jezeře patnáct se lidí. Seděli všude i na stromech. To už se pak nikdy neopakovalo. Pro diváky to byly filmy jako z jiného světa,“ říká Müller.

close Stavba letního kina v Lysicích. info Zdroj: se souhlasem Miloslava Müllera zoom_in Stavba letního kina v Lysicích.

Sám do obou kin chodil za dědou od útlého dětství a prošmejdil každý kout. Jeho tatínek otci pomáhal s údržbou, opravami, zajišťováním filmů a distribucí plakátů. Ve zmíněných kinech pak promítal také jeho strýc Jan, kterého střídal syn Martin.

„Byl to takový rodinný podnik. Prostě jsme pokračovali v dědově odkazu. Bavilo nás to. Stále kino ale na přelomu osmdesátých a devadesátých let upadalo a pak se kvůli nízké návštěvnosti muselo v roce 1992 zavřít. Také v letním kině návštěvnost klesala. Když dřív přišlo na jedno přestavení sto padesát lidí, byla to ostuda. Dnes by to byla velká sláva. Konkurence televize, internetu a další zábavy je ale neporovnatelně vyšší než tehdy,“ vysvětluje pokles návštěvnosti vedoucí lysického letního kina.

České hity nefungují

V současnosti promítnou v zámecké oboře kolem třiceti snímků za sezonu. Průměrná návštěvnost je osmdesát platících diváků. Jednou dvakrát za rok jich přijde o poznání víc. Táhnou hlavně české a animované filmy. A také světové hity krátce po premiéře.

Letní kino v Lysicích funguje od roku 1973. | Video: Deník/Jan Charvát

„Animované filmy byly hitem i před desítkami let. Dědovi se občas podařilo od kamarádů v Praze z archivu sehnat kreslené Disneyovky. V letním kině se pak promítalo i na Silvestra. Tuto tradici jsme se pokoušeli před lety oživit, ale nechytila se,“ krčí rameny.

Obdobně dopadly české hity jako S tebou mě baví svět. „Když je lidé vidí desetkrát v televizi, do kina už nepřijdou. S tím asi ale bojují všude. I přesto má naše letní kino na dnešní dobu slušnou návštěvnost a jsem rád, že si do něj lidé cestu najdou. Včetně mladých. Za sezonu ho navštíví asi do tří tisíc lidí,“ vyčísluje Müller.

Dřív musel být podle svých slov více ve střehu. Klasické filmy byly na několik kotoučích, které se musely při promítání měnit. Občas se páska zadrhla nebo i přetrhla a na řadu přišly adrenalinové chvíle. Stejně jako když o rozžhavené uhlíky vzplála.

„Promítání je pro mě koníček. A zároveň relax, kdy si odpočinu od práce projektanta. Chci zachovat dědův odkaz, který stál u vybudování letního kina v Lysicích prakticky z nuly. Určitě by ho mrzelo, kdyby padlo. A jestli mám už nějakého následovníka? Synové jsou ještě mladí. Už ale pomáhají v pokladně a u vstupu,“ usmívá se na závěr povídání Miloslav Müller.