Díky nahotě začala více vnímat své tělo a při každém focení se snaží překročit vlastní hranice, ukázat ženskost a vzbudit emoce. „Chápu svoje tělo, ale občas je těžké přijmout, jak vypadám v daném momentu. Naučila jsem se sama u sebe hledat to, co ostatní nemají, a těžit z toho,“ řekla v rozhovoru pro Deník Žaneta Valentová.

Proč jste se rozhodla postavit před umělecké fotografy a jít s kůží na trh? Vzpomenete si ještě na ten prvotní impuls?
Vlastně za tím nestojí žádný velký či komplikovaný příběh. Byla jsem krátce po rozchodu a potřebovala jsem nějakou změnu, novinku ve svém životě. Rozhodla jsem se, že začnu zkoušet věci, které mě lákají, ale nikdy jsem se neodhodlala je předtím uskutečnit. A právě focení jsem měla na seznamu. Objednala jsem se k portrétní fotografce a vyšly nám z toho krásné portréty.

Takže jste nezačala rovnou s focením aktů?
Upřímně by mě tehdy ani nenapadlo, že budu preferovat akt. Po pár měsících jsem znovu kontaktovala další fotografku Elišku Kubaníkovou, která je sama i modelkou, a nafotily jsme další křehké a ženské fotografie. Nutno podotknout, že jsem byla stále oblečená. Eliška mi doporučila Fotopátračku, kde jsem se zamilovala do práce Marka Jurase alias Poetryphotos, a takhle začala má cesta uměleckého aktu. Kontaktovala jsem ho a společně jsme stvořili nádherné aktové fotografie, nejdřív v ateliéru a posléze i v antikvariátu.

Vybavujete si ještě pocity, které jste prožívala při focení prvních aktů?Při prvním focení jsem měla nervy na pochodu. Přijdete za cizím člověkem, aby vás vyfotil, a k tomu nahou, něco nepředstavitelného. Hodně jsme si povídali, fotograf se snažil naladit uvolněnou atmosféru a mně dal prostor se psychicky připravit. Bylo to zvláštní. Stála jsem tam nahá, fotograf si chystal světla, fotoaparát a já se koukala všude možně, jen ne na své nahé tělo. Přišlo mi, že kdybych se na sebe podívala, bylo by to až moc reálné. Naštěstí pak další focení s Markem probíhalo klidně a s jeho podporou jsem si byla jistá, že to zvládnu. Vždycky strašně moc záleží na tom, jak si s daným fotografem sednete, nikdy nevíte, jestli to bude v pohodě, budete se s ním cítit bezpečně, jestli si nebude dovolat… Hledám uměleckou spolupráci, ale i pocit, že mu můžu důvěřovat, a že on je ten, kdo mě bude nahou a křehkou chránit. Focení aktů je hodně o důvěře.

Překvapilo mě, že jste nezmínila ostych. Ten u vás tedy chyběl?
Na začátku jsem se snažila nahé tělo vůbec nevnímat. Ti fotografové už měli zkušenosti, pro ně to bylo normální, ale pro mě byla nahota stále neuvěřitelná. Pak přišel zlom a já si průběh celého focení začala mnohem víc užívat a s tím jsem začala mnohem víc vnímat své tělo. Naučila jsem se ho poslouchat. Krůček po krůčku jsem si dovolila dělat zajímavější pózy a posléze i výrazy. Nejspíš jsem v sobě probudila nadání. Už v počátcích jste mohli z těch fotek cítit ženskost a další emoce, které ty fotografie vynesly do jiných sfér od obyčejné fotky.

Letos se focení finalistek Miss Czech Republic neslo v arabském stylu připomínajícím honosnost Spojených arabských emirátů
Fotograf finalistek Miss Petr Huser: Můj styl je žena a moře, miluji obojí

Vnímáte díky tomuto focení a zkušenostem své tělo jinak?
Naučila jsem se ho poslouchat a hledat hranice, které jsem chtěla posouvat dál. V začátcích jsem se hodně srovnávala s ostatními holkami a nebyla jsem z toho nejšťastnější. Pořád jsem řešila, jestli jsem dostatečně hubená, trochu jsem blbla i s jídlem. To člověka hodně vysílí. Začala jsem chodit pravidelně cvičit s trenérkou, ale jak to všichni známe, nikdy nám to nestačí a chceme víc a víc. Nikdy jsem nebyla se svou formou vyloženě spokojená, byla jsem hodně sebekritická. Chápu svoje tělo, ale občas je těžké přijmout, jak vypadám v daném momentu. Naučila jsem se sama u sebe hledat to, co ostatní nemají, a těžit z toho.

Žaneta Valentová pronikla do tajů uměleckého aktu.Žaneta Valentová pronikla do tajů uměleckého aktu.Zdroj: Roman BlaškoJak probíhá samotné focení?
Kontaktujeme se a domluvíme, kdy a kde budeme fotit. Doladíme detaily jako doplňky či využití služeb make-up artistů.  Ze začátku je důležité říct, zda je to honorované focení či bez nároku na honorář. Nicméně se vždy podepisuje model release, jak fotograf může nakládat s fotografiemi. Na začátku focení si vždy popovídáme, abychom se oba naladili na stejnou vlnu, dohodneme, co konkrétně se fotí. Stává se mi často, že mám volnou ruku a fotograf mě neláme do póz, které chce on. Po focení je už na fotografovi výběr a dodání snímků. Jen málo fotografů chce, abych vybírala ze všech fotek já. Po domluvě pak zveřejníme fotky na Instagramu, na webech, kde chceme. A vzhledem k tomu, že je to akt, tak musíme fotky na sociálních sítích cenzurovat.

Snažíte se aktivně navazovat spolupráci, nebo spíše čekáte, až vás někdo osloví?
Ze začátku jsem je hodně oslovovala já. Řekla jsem si, že začnu takovou dle mě elitou ve fotografických kruzích. Jak se ale na scéně objeví nová tvář, tak se fotografové většinou předhánějí, kdo bude s novou modelkou fotit první. Už mě ale oslovují sami, jak čeští, tak zahraniční. Sama teď fotografy kontaktuji jen výjimečně, to už musí mít opravdu skvělé portfolio. V tomhle jsem hodně vybíravá a už od začátku jsem se rozhodla, že nechci být v každém portfoliu i za cenu honoráře. Zcela určitě u mě vyhrává umění, kvalita nad kvantitou. I z toho důvodu se nezúčastňuji workshopů jako modelka.

Klíč, který přesně pasuje
Působivé záběry. Fotograf vytváří snímky, které ukazují sílu perspektivy

Velké popularitě se aktuálně těší platforma OnlyFans, kde její uživatelé vydělávají prostřednictvím nahých fotek. Jaký je rozdíl mezi uměleckým focením aktů a porno snímky?Mezi tím je neuvěřitelně tenká hranice, kterou si podle mě už před focením nastaví fotograf a modelka. Při aktovém focení je poměrně lehké spadnout do pornografie, fotograf může použít jiný úhel a je na světě (ne)vyžádaná fotka. Stává se to, ale občas je i z pornografické fotky umění. Každý vnímá oba typy fotografií jinak, ale ono to z těch fotek už samo křičí: Jsem umění nebo Jsem porno. Na OnlyFans každý najde laciné fotky, holčina se vyfotí před zrcadlem ve spodním prádle nebo v poloze požadované jejím přispěvatelem a tam už je z toho cítit ten záměr. Sledující vnímá daný obsah jako sexuálně vzrušující.

Žaneta Valentová pronikla do tajů uměleckého aktu.Žaneta Valentová pronikla do tajů uměleckého aktu.Zdroj: František OplatkaDívá se tedy na ženu či muže jako na sexuální objekt.
Ano. Obsah na OnlyFans má být hlavně svůdný, má vzrušovat a lákat. Umělecká fotografie by ale podle mě neměla tyto pocity vyvolávat. Ať už modelka ukáže cokoliv, nahé tělo působí neuvěřitelně čistě, neposkvrněně. Ukázala, jak se zrodila, a divák by měl společně s modelkou a fotografem oslavovat krásu lidského těla. Vnímat křivky, jak si stín hraje se světlem na těle, v záhybech, jak se rýsují svaly v daných pózách, jaké pózy je vůbec lidské tělo schopné vydržet. To je ten rozdíl. Umělecký akt oslavuje lidské tělo. Nahé snímky znázorňují sexuální objekt.

Máte už za sebou projekty či výstavy, které vnímáte jako splnění snu?
Pro mě je velký úspěch, když můžu fotit s fotografy, o kterých dlouho sním. Úspěch pro mě je, když fotografie není plochá a z pózy, z pohledu nebo samotné atmosféry fotky číší emoce. Například jsem stále nadšená ze spolupráce s Markem Jurasem, s nímž jsme nafotili akty v antikvariátu. Ve stejném antikvariátu nám visí dva akty na prodej. Radost mi udělá i zpráva, že si někdo přeje pověsit si doma fotku se mnou. Úspěchem pro mě byla i žádost být modelkou na workshopu Roberta Vana. Tím se mi dostává poklona a vědomí, že to, co dělám, dělám dobře. Musím zmínit i výstavu Martiny Šimkové. Byť to byla výstava komorní, fotky měly takovou energii, že jste se rázem ocitli ve foto lokacích s modelkami. Martina jako žena vystihla modelky perfektně. Zachytila naši ženskou duši.

Plus size modelka Natálie Debnárová
Plus size modelka Natálie Debnárová dobývá Česko. Pracuj s tím, co máš, říká

Aktuálně jste se stala součástí dvou projektů, a to Sisterhood a výstavy Femmes. Co vám to přineslo?Radka Dušková si splnila svůj sen, sezvala šest nádherných bohyní, sepsala scénář a se svým partnerem fotografem Janem Procházkou nás odvezli na týden do Jeseníků, kde jsme tvořili Sisterhood. Já jsem nesmírně vděčná, že se rozhodli mě oslovit s nabídkou být součástí projektu. Sisterhood je o dívkách, které se chtějí odpoutat od všeho zlého a povstat jako fénix. Pro mě to bylo focení, které mě formovalo. Fotili jsme ve studené vodě u vodopádu, tančili u ohně, lezli do skal, abychom našli perfektní snímek. Jako „sestry“ jsme odhodily zábrany a na kratičkou dobu jsme se staly čarodějkami, bohyněmi, ztrápenými ženami, které našly cestu ven. Co se týče výstavy Femmes, budou tam i fotky z ostatních focení. Jediné, co k tomu můžu říct, je, že umělecké duo představí v Táboře brzy krásné ženy a skvěle odvedenou fotografickou práci.

Jaké máte plány na tomto poli do budoucna?
V současné době nemám moc velkých plánů. Aspoň do doby, než se dám po zranění do pořádku. Určitě bych ráda zase fotila víc jako dřív a zase byla múzou pro fotografy. Momentálně mě čeká focení v Maroku, což vnímám jako další posun. Ráda bych docílila i nějaké spolupráce se známějšími fotografy u nás a v cizině. Je to pro mě odměna, protože tím se mi potvrzuje, že to, jak to dělám, stojí za to. Vím, že mým oblíbeným žánrem bude vždycky akt, ale láká mě představa focení extravagantní módy. Takže kdo ví, třeba někdy budu na fotkách i vyloženě oblečená. (smích)