„Už dávno neplatí rčení našich babiček, že ten, kdo je tetovaný, je z kriminálu. Dnes se tetování považuje za umění a člověku doslova dokresluje jeho osobnost,“ říká 32letý Valeš, který vlastní tetovací studio Z-Art Tattoo v libereckých Kunraticích.

Jak jste se k tetování dostal?
Už od puberty jsem kreslil, především portréty. Když mi bylo 16 let, tak jsem viděl pořad v televizi Miami Ink. Hrozně se mi to líbilo a věděl jsem, že moje kresby bych chtěl posunout dál. Tehdy, v pubertě, se to ještě ale nestalo. Po škole jsem nastoupil jako konzultant v prodejně mobilních telefonů. Stalo se, že jsem si při fotbale přetrhl křížový vaz a zůstal jsem na nějaký čas doma. Po operaci jsem najednou nevěděl, co s časem, tak jsem si pořídil potřebnou výbavu k tetování a oslovil kamarády, kteří se chtěli ozdobit kérkou. Zalíbilo se mi to tak, že jsem se vrátil do původního zaměstnání už jen na čtvrt roku. Pak jsem se tetování začal věnovat naplno. Nyní ve svém salónu pracuji už třetím rokem.

Kolik peněz jste na začátku investoval do vybavení?
Na výbavě jsem nešetřil a pořídil kvalitní věci. Strojek, stoprocentně sterilní cartridge a jehly na jedno použití, dezinfekce a barvy. Celkem zhruba za třicet tisíc korun.

Je tedy důležité mít nejen talent, ale i kvalitní „nářadí“?
Spousta lidí zkouší tetovat, koupí si levné strojky na internetu a pak mají zničenou kůži. A to jsem já nechtěl. Citelný rozdíl je, když koupíte strojek za osmnáct tisíc, nebo za dva. Já jsem investoval a vyplatilo se.

Vzpomenete si, jaká byla vaše první kérka?
Moje první kérka byl Bůh slunce. Tetoval jsem ho sestře na záda. Byl jsem hrozně nervózní. Ono je rozdíl kreslit na papír a někomu na kůži. Strojek si na rozdíl od tužky nemůžete položit, navíc vám vrní v ruce. Chvilku trvalo, než jsem se s ním sžil. Ze začátku jsem se ani nepouštěl do věcí, u kterých jsem si nebyl vědom, že bych je stoprocentně zvládl. Tehdy po mně kamarád chtěl portrét babičky, to jsem odmítl. Vytetoval jsem ho, až jsem si byl sám sebou jist, že to dám.

Teď ale tetování portrétu patří k vaší oblíbené činnosti. Je to tak?
Ano. Tetovat portrét podle fotky je zároveň nejtěžší. Musíte tam vytvořit každý detail. Nikdo nechce mít vytetované na kůži dítě od souseda. (smích)

Co teď frčí? Jsou i v této oblasti nějaké módní trendy?
Určitě. Dříve byly hodně in tribaly. To jsou takové černé propletené čáry. Ale nemají žádný význam. V současné době je stále dokola předělávám. Nyní u holek frčí mandaly. Hodně oblíbené jsou právě ty realistické věci jako portréty. Alespoň v mém salónu.

Jací lidé mají v dnešní době zájem o tetování?
Doba, kdy se říkalo, že ten, kdo je tetovaný, byl ve vězení, je dávno pryč. Chodí ke mně lékaři, ředitelé firem, fotbalisté, hokejisté. Je to různé. Ale starší generace asi pořád propojuje tetování s vězením.

Když se člověk rozhodne pro tetování, jak vypadá váš další postup?
Každý zákazník, který ke mně přijde, by měl mít alespoň nějakou představu, co chce vytetovat. Pokud tomu tak není, tak mu doporučím si to nejprve rozmyslet. Lidé ale většinou přicházejí a vědí, co by rádi. Na Facebooku nebo Instagramu si dohodneme konzultaci, na základě které si stanovíme termín. To už vybírám zálohu, protože se mi stávalo, že lidé byli schopni pár hodin před termínem návštěvu zrušit. Na jednoho zákazníka mám vyčleněný třeba půlden, kdy doladíme návrh. To trvá třeba dvě hodiny, pak začneme rovnou s kérkou.

Zmínil jste, že lidé chodí na předělávky. Lze tetování úplně vymazat?
Předělávky jsou náročnější, musíte vzít v potaz, že na kůži už něco je. Když už do toho jdu, musím si být jistý, že původní kresba zcela zmizí. Odstranit tetování lze laserem. Měl jsem tu paní, která si nechávala odstranit datum, ale stejně to vypadalo, jako že je tetování staré, vybledlé. Takže jsme to nakonec předělali.

Nehrozí při tetování poranění? Přeci jen jde o vpichování do kůže.
Když to tatér dělá správně, tak ne. V začátcích může být riziko při nastavování hloubky vpichu jehly. Pokud by někdo nezkušený zajel jehlou moc hluboko do kůže a dal tam víc barvy, tetování bude na omak cítit, protože barva vystoupla na povrch. Jsou to vlastně jizvy a s tím se už nedá nic dělat. Také levné sady z internetu obsahují barvy, které jsou plné kovů, a to je špatně. Přitom doba pokročila a dnes používáme veganské barvy. Dříve lidé mohli mít na barvy alergie, protože obsahovaly stopové množství kovů. Nejagresivnější je a byla červená. I dnes, pokud někdo trpí alergií, se může objevit zarudnutí kůže a svědění.