Ze zbořeniště a skládky odpadu pod vrcholem Králického Sněžníku zmizelo přes čtyři sta tun různých hmot: od betonu přes železo, ocel, sklo, cihly směsný komunální odpad až po nebezpečné materiály obsahující azbest.

Po původní chatě zůstala jako připomínka nízká zídka, na jejím místě vzniklo i odpočinkové místo a turisty zde tabule informuje o historii území a jeho přírodovědné hodnotě. Projekt v hodnotě jedenáct milionů korun spolufinancovala dotace Evropské unie.

„Konečně se podařilo šetrně zlikvidovat skládku stavebního odpadu, která do národní přírodní rezervace opravdu nepatřila. Abychom zamezili poškození zdejší přírody, používal se pro transport odpadu vrtulník, který jeho přesun k odvoznímu místu vzdálenému necelé dva kilometry zvládl prakticky v řádu hodin. V tomto období také odvezl poslední zbytky vyřezané borovice kleče z hřebene Jeseníků,“ konstatoval Petr Šaj z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Liechsteinova chata byla vybudována v letech 1906 až 1912. Její nejlepší časy se datují do období před druhou světovou válkou, pak začala kvůli špatné údržbě chátrat a v roce 1971 byla stržena.

Jeden z nejcennějších biotopů

Více než čtyři sta tun odpadu leželo uprostřed jednoho nejcennějších biotopů v České republice, takzvaném subalpinském bezlesí, kde své útočiště nachází mimo jiné celá řada vzácných druhů rostlin. Před zahájením prací byly ze staveniště přesazeny vzácné druhy rostlin, například jestřábník sněžnický. Ten je místním endemitem a nikde jinde na světě neroste.

„Paradoxem je, že zatímco z české strany Králického Sněžníku jsme ekologickou zátěž odstranili, na polské straně se zřejmě právě jedna taková vyrůstá. Rozdílný přístup k jednomu výjimečnému území je opravdu zarážející a těžko pochopitelný. Příroda hranice nezná a nemá,“ uzavřel Petr Šaj.

Na mysli má rozhlednu, kterou staví investor na polské straně vrcholu hory. Stavba z betonu, oceli a laminátu neušla pozornosti ani účastníkům pochodu k prameni Moravy na začátku září. „Ani mým kamarádům z Polska se ta rozhledna moc nelíbí. Na vrchol nepatří,“ míní jeden z účastníků pochodu Jaromír Vítek.