„Uvažovali jsme, že syna z dramatického oboru odhlásíme,“ řekla Ilona Veselá z Chebska. „Kvalita výuky je dobrá, ale vadí mi, že je kluk na počítači více, než je zdrávo. Když jsme si ale promluvili s vedením školy, došlo nám, že vlastně ohrožujeme i živobytí pedagogů. A tak jsme se rozhodli, že to neuděláme. Je to vlastně jako když si přes okénko koupíte jídlo, abyste podpořili restauraci,“ uvedla Ilona Veselá.

Podle zjištění Chebského deníku odhlášení zvažují i další rodiče. Pokud by to masivně udělali, znamenalo by to zkrácení úvazků učitelů a tím snížení příjmu pedagogů.

Z toho má obavy například Základní umělecká škola Járy Cimrmana Františkovy Lázně. Hlavně v tomto období, kdy škola rozesílá předpisy na úhradu ´školného´, přesněji řečeno úplaty za vzdělávání na 2. pololetí.

„Často se zapomíná na to, že nejsme volnočasová aktivita, jsme škola,“ řekla Miroslava Pešková, ředitelka Základní umělecké školy Járy Cimrmana Františkovy Lázně.

„Rodiče mají pocit, že dítě nyní na 2. pololetí odhlásí a v září ho opět přihlásí. Takto to ale nefunguje. Pokud rodič bude chtít v září své dítě přihlásit, nemusíme mít volné místo. Přednost mají děti, které přijímáme na základě splnění talentových zkoušek u zápisu. Nemůžeme znovu přijmout ani žáka, který neuhradil ´školné´. Stává se dlužníkem, a pokud dluh neuhradí nelze jej do školy přijmout. A je tu ještě jedno velké úskalí. V případě, že rodiče žáky odhlásí, pedagogovi může škola snížit úvazek. Tím se učitel dostane do finanční tísně a najde si jiné zaměstnání. Jsme malá škola, nemáme deset pedagogů na jeden obor. Proto se může stát, že v září neotevřeme například tři výtvarné obory, ale jen jeden, protože na zbývající nebudou pedagogové,“ uvedla ředitelka.

Pomoc rodičů

Umělecké školy by teď více než dřív potřebovaly pomoc rodičů, aby přežily tuto svízelnou situaci. Tím, že se děti neodhlásí, pomohou současným pedagogům. „S mnoha rodiči jsme si to vyříkali, pochopili to, ale bojíme se, že odhlášky nyní budou přibývat. Poprvé žádáme školné v době, kdy vyučujeme už dlouhodobě distančně,“ konstatovala ředitelka.

Někteří rodiče například po škole žádají snížené „školné“. „Ale to my udělat nemůžeme. Rodiče si pletou snížené školné a slevy na školném. Je naprosto samozřejmé, že budeme poskytovat slevy žákům, jejichž rodiče byli nějakým způsobem kvůli coronavirové pandemii postiženi. Ať už ztrátou zaměstnání, uzavřením provozoven, dlouhodobé nemoci a podobně,“ vysvětlila Miroslava Pešková.

Distanční výuka není povinná

Další úskalí, se kterým se umělecké školy potýkají, je fakt, že v jejich případě není distanční výuka povinná. „Rodiče mají někdy problém, že děti jsou připojené on-line na dopoledním vyučování základní školy a poté ještě s námi. Jejich argument je, že se jim nelíbí distanční výuka obecně. Na to odpovídám, že mně také ne. Je to ale jediná forma, díky které v současné době můžeme zůstat s našimi žáky v kontaktu. Na to, že by naši pedagogové distanční výuku nezvládali, stížnosti nejsou,“ řekla ředitelka.

Distanční výuka je v případě uměleckých škol mnohem složitější než na základních školách. Například při on-line výuce hudebního oboru obyčejná IT technika nestačí. A ani škola a už vůbec ne rodiče nemají finance na to, aby investovali do drahé IT techniky, mikrofonů a podobně.

„Aplikace, které se běžně používají, jsou vyvinuté jen na mluvené slovo. Někdy ani nedokážeme poznat, jestli žák hraje čistě a to ani nemluvím o kvalitě tónu. Zvuk nástroje kolísá, někdy musí žák přehrávat určité části i několikrát, abychom poznali, jaké tóny dítě vůbec hraje. Pokud začalo hrát například na smyčcový nástroj v září, neumí si ho ještě ani naladit,“ doplnil zástupce ředitelky Bohumil Polívka. Navíc umění je o pocitech, vyjadřujeme se nonverbálně. My prostě potřebujeme kontakt s žákem,“ zdůraznil.

Umělecké školy navíc vůbec nevidí pomyslné světlo na konci tunelu. Vláda ZUŠkám v této době moc nepomáhá a dokonce při sestavování nové tabulky protiepidemiologického systému PES na ně úplně zapomněla. „Podle současné tabulky PES můžeme prezenčně vyučovat všechny obory až v jeho prvním a druhém stupni, a to opravdu nevidím světlo na konci tunelu,“ uzavřela ředitelka.