Kliknutím zvětšíteSekáči mají svá mistrovství světa i Evropy. V sobotu se uskutečnilo to tuzemské jako součást 12. ročníku soutěže Orlický sekáč. Na louce na okraji Nebeské Rybné se desítky diváků vrátili v čase, když sledovali schopnosti soutěžících v dobovém oblečení za doprovodu folklorní hudby a zpěvu.
„Říkávalo se, že hospodáři si u kosení odpočinuli a rozhýbali si tělo po těžké každodenní dřině kolem polí a zvířat. Bylo to z dnešního pohledu takové fitko. Také pro dnešní špičkové sekáče je to zábava a relax. A pro nás je radost se na ně koukat,“ konstatoval organizátor a zakladatel Orlického sekáče Josef Jehlička, který od dětství se svým otcem pravidelně kosil trávu na krmení pro zvířata nebo na seno. Po letech si uvědomil, že klasické kosení téměř vymizelo.
„Přitom to byla klasická činnost vesničanů. Několik let jsem se odvažoval a nakonec jsem v roce 2010 uspořádal první ročník. Byl to spontánní nápad. U mužů jsou dvě kategorie. Orlický sekáč je určen pro sekáče z Rychnovska a sousedících okresů, tedy Náchodska, Hradecka a Orlickoústecka. Do otevřeného neformálního mistrovství republiky se mohou přihlásit všichni. Dovolím si tvrdit, že se k nám sjíždějí jedni z nejlepších sekáčů z celé země i ze zahraničí,“ vysvětlil spolumajitel společnosti Orlicko, která akci pořádá ve spolupráci s partou nadšenců a pod záštitou rady města Rokytnice v Orlických horách.
Po klání několika dětských účastníků se do práce pustily ženy. Na každou čekal hustý porost o velikosti pět krát deset metrů. Muži sečou jeden ar, tedy deset krát deset metrů. Hodnotí se rychlost i kvalita, nad kterou bdí rozhodčí. Pravidla jsou stejná poro všechny, pouze ženy si mohou nechat při soutěži kosu nabrousit, zatímco muži to musejí zvládnout sami.
Kosa nedělá hluk, místo benzínu je cítit romantikou
„Sekalo se docela dobře, ale tráva byla vysoká a těžká. Musela jsem zabrat. Je k tomu potřeba fyzička, odhodlání a houževnatost. A také nějaký trénink. Mám hospodářství s koňmi a seču pro ně krmení. Ne, že bych to uměla, ale trochu natrénováno mám,“ zhodnotila Martina Muchová, která hospodaří v nedaleké obci Liberk. Do loňského roku se Orlického sekáče účastnila jako divák, letos závodila podruhé. Kosa by podle ní měla být z kvalitnějšího materiálu a v každém případě dobře naklepaná a nabroušená.
„To bohužel neumím, takže si ji nechávám připravit. Kosa nedělá randál a nežere benzín, navíc člověk ještě zhubne. Více to patří k vesnici, je to romantika,“ zamyslela se Martina Muchová nad výhodami klasického kosení před prací s motorovou sekačkou.
Pozapomenuté umění a každodenní řemeslo našich předků na venkově připomněli sekáči v Nebeské Rybné v Orlických horách
„Bylo to sice těžké, protože nesekám každý den, ale jinak je tu velká pohoda, folklor a příjemní lidé,“ pochvalovala si polská závodnice Agnieszka Lemańska a zvala na podobnou akci, která se konala v neděli ve městě Szczytna na druhé straně Orlických hor vzdálené zhruba 45 kilometrů od Nebeské Rybné. I tam se někteří účastníci sobotního klání vypravili.
Každý sekáč má svůj styl
V mužské kategorii se v Nebeské rybné představil i historicky první vítěz a každoroční účastník Orlického sekáče Jaroslav Šabata z Hraštic u Skuhrova nad Bělou. Při jeho desátém ročníku byla na startovní listině i jeho maminka, manželka a syn.
„V posledních několika dnech nebyla rosa, takže tráva nemá vlhkost a stonky jsou tuhé a tvrdé. Porost je letos také docela hustý. Sekáči vždy začínali za ranní rosy po rozednění. Potřebujete dobrou kosu, šikovné ruce a nějakou zkušenost. Tu jsem nasbíral, když jsme měli dobytek a denně se o něj starali. Teď už nehospodaříme, tak si to před soutěží trochu vyzkouším, abych si to oživil,“ svěřil se Jaroslav Šabata.
Závodníky po celou dobu sledovalo několik rozhodčích. Rychlost měřili pomocí aplikace v mobilním telefonu, kvalitu pokosu posuzovali společně. Za nekvalitní posekání rozdávali tři stupně penalizací. „Když chceme ukazovat řemeslo tak, jak ho naši předkové uměli, musí to být stejně precizní. Pro mě je kvalita důležitější než rychlost. Když chybí, není to pravé řemeslo,“ podotkl Josef Jehlička, který se sám chopil kosy.
Kromě českých zástupců přijeli do Orlických hor i sekáči z Polska a Slovenska.
„Jsou tu kamaráci z Plzeňska, ze Strakonic nebo od Písku. Máme neformální Spolek sekáčů a kosců České republiky a kalendář sekáčských akcí po celé republice. Spousta výborných sekáčů je na Moravě, kam také jezdíme, na Slovensku mají dokonce sekáčskou ligu,“ připomněl Jehlička.
Přestože každý ze soutěžících předvedl kvalitní výkon, ti nejlepší nastoupili v závěru. Nejlepším tuzemským sekáčem se stal František Šmolík s časem 4 minuty a 46 vteřin, kterému ještě půlminutu přidala penalizace. Orlickým sekáčem se stal Jaroslav Šrefl s časem 6 minut a 27 vteřin, který se po kvalitním výkonu penalizaci vyhnul, stejně jako vítězka ženské kategorie Janka Zemanovičová. Ta svůj „půlar“ zkrátila za 4 minuty a 52 vteřiny. V dětské kategorii se radoval třináctiletý František Šabata, který kosil 4 minuty.
„Všimněte si, že ti nejlepší mají trochu jiný styl, jdou níže s těžištěm. Jako máme každý osobitou chůzi a podle ní poznáte člověka, i sekáči jsou jedineční,“ poznamenal Josef Jehlička.
14
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
