Práce s dětmi mi chybí, říká cvičitelka. V tělocvičně je neviděla od podzimu

Omezení udělala z Karlovic turistický cíl. Místní z toho moc nadšení nebyli

Zatím netuší, kdy ji vláda pustí s rodiči a dětmi do sálu. Internet nemá, sleduje televizní zprávy a je v kontaktu se starostou. Venku cvičit nelze, protože je zima. S tak malými dětmi to bude možné až v létě. „Jakmile se opatření uvolní, budeme v tělocvičně alespoň s deseti dětmi a rodiči. Jsme na telefonu. Oni vědí, že jim zavolám a řeknu: začínáme. Tak jsme to dělali i loni,“ říká. Rodiče jsou podle ní rádi, že se pro ně něco dělá, chtějí být zase spolu a cvičit. „Myslím si, že se jim taky stýská, protože volají a ptají se, kdy už to začne,“ sděluje.

Jedna velká parta 

Loni toho moc nenacvičili, přitom jsou jedna velká parta. Někteří se setkávají alespoň na dětských hřištích. Čas však neúprosně běží. Cvičitelka neví, jestli zvládne ještě příští rok. Nohy po operacích už neslouží jako dřív. „Ráda bych cvičila co nejdéle, dokud to půjde,“ povzbuzuje se.

Složitá doba jí nezamkla jen tělocvičnu. S dětmi byla zvyklá jezdit na výlety, do ZOO, brala je na krmení domácích zvířat na vsi a každý rok v červnu sportovali společně na zahradě.

Týden po rozvolnění. Lidé nejčastěji ukazují testy ze zaměstnání, říká kadeřnice

Cvičení rodičů s dětmi zahrnuje pohybové aktivity a hry s hudbou. Obsah se mění, aby byl pestrý. Přínos není jen v tělocviku a upevňování rodinných vztahů – děti se seznamují s jinými a připravují se tak na větší školkové či školní kolektivy. „Jsou maminky, které do té doby mezi lidi nechodily a byly uzavřené, a to se hodně pozná na dětech. Společné cvičení jim pomáhá,“ upozorňuje cvičitelka.

První organizované sportování může být přípravou na náročnější disciplíny. Cvičitelka čas od času objeví v novinách jméno úspěšného sportovce, který začínal u ní. Články si vystřihuje a dává do kronik.

Pavla Vadlejchová měla k hromadnému pohybu blízko od malička. Jako žákyně chodila do Sokola, než ho zrušili. V roce 1975 cvičila s neteří na spartakiádě, kde našla životní inspiraci, a o rok později založila při TJ Baník Louka oddíl na cvičení rodičů s dětmi. V Baníku kdysi cvičila i s ženami, ale pak se soustředila na děti. Vzdělávala se a v roce 2000 získala 1. cvičitelskou třídu, nejvyšší možnou. Byla žákyní univerzitní profesorky a vědkyně Jany Berdychové, československé zakladatelky cvičení rodičů s dětmi. Mohla v oboru podnikat, ale v Louce zůstala jako dobrovolník. Každý rok mívá patnáct až dvacet rodin, víc se jich do tělocvičny nevejde.

Počasí vylákalo Čechy do zoologických zahrad. Někde kolabovala doprava

„Tatínkové chodí taky, někdy i dědečkové a babičky. Pokud maminka dělá na směny nebo je těhotná, potřebuje z rodiny náhradníka. Teď, až zase začneme, tak mi přijde s maminkou cvičit nová holčička, která byla loni miminko. Maminka říká, že už se těší,“ prozrazuje.

Láska k pohybu 

Celý život se snaží předávat různým generacím lásku ke společnému pohybu. „Některé maminky chodí raději do hospody nebo někam do hloučku a děti nechávají být, ať se třeba poperou. U nás v tělocvičně se rodič nebo prarodič dítěti intenzivně věnuje. To je velké plus, i když je to jednou za týden. Je moc důležité, když si předškolní dítě prohlubuje vztah ke svým blízkým,“ dodává Pavla Vadlejchová. 

Cvičení s předškolními dětmi se v ČR kromě školek věnují spíše mateřská či rodinná centra. Společná cvičení dětí, rodičů či prarodičů pod vedením odborníka v tělovýchovné jednotě jsou výjimečná. V okrese Most se tomuto odvětví věnuje TJ Baník Louka, kde se cvičí v rámci České asociace Sport pro všechny (ČASPV). Přínosem jsou pohyb úměrný věku dítěte (0-6 let), osvojení zdravých návyků, společné zážitky a doteky a příprava na kolektivní školní věk. Každé dítě cvičí s nejméně jednou dospělou osobou (nejčastěji matka či otec), cvičení vede školená cvičitelka.